Tomio Okamura, který je natolik znám svým šířením hoaxů, polopravd a lží, že by uživil celou jednu agenturu pro uvádění nesmyslů na pravou míru (1, 2, 3, 4, 5), vystoupil 27. dubna 2020 v pořadu Českého rozhlasu Dvacet minut Radiožurnálu, kde mimo diskutoval i o Evropské unii. Uvádíme přepis části rozhovoru vedeného Tomášem Pancířem od času 23:30.

[Přepis:] PANCÍŘ: Je zrovna tohle doba, kdy bychom měli věnovat čas a energii debatě tom, jestli máme vystoupit z Evropské unie?
OKAMURA: No tak my už jsme to navrhli počtrnácté…
PANCÍŘ: Ano, ale teď jste to navrhli v téhleté době. Právě proto se ptám, jestli v téhleté době je to na místě, jestli s tím třeba nepočkat na klidnější dobu.
OKAMURA: No pro mnoho občanů to místě bylo, protože to je na základě opravdu tisíců mailů, protože jak občané viděli, že se EU na nás úplně vykašlala. Nejprve nás peskovali za to, že jsme uzavřeli hranice, abychom chránili životy a zdraví našich občanů…
PANCÍŘ: Na druhé straně, já se omlouvám, že vám do toho skáču, ale vy dobře víte, jaké jsou pravomoci Evropské unie, že zdravotnictví je v gesci národních nebo těch jednotlivých států.
OKAMURA: No tak právě na tomhletom vidíte, že ten globalismus, že vlastně nefunguje a že v době krize Evropská unie není schopna pomoci a že každý národní stát se stará finálně sám o sebe.
PANCÍŘ: Na druhé straně mohla pomoci? Co mohla udělat EU ve chvíli, když zdravotnictví je v gesci vlád jednotlivých států?
OKAMURA: Na to si krásně odpovídáte, právě že nemůže dělat nic, takže já bych to vrátil zpátky k tomu EHS.
PANCÍŘ: Nemusíte nic vracet, tady je to přece v pravomoci těch národních států.
OKAMURA: Prosím vás, takhle to přeci není. Třeba v té Itálii. Itálie jako třetí nejsilnější ekonomika EU očekávala pomoc od EU. Finální bylo zavření hranic a pomůcky si vzali z Číny a mají tam desítky ruských lékařů. To je ten stav. Přestože to nemá EU v gesci, tak nás kritizovala za to, že jsme si zavřeli hranice, abysme chránili životy našich občanů. Jak víte, tak další týden potom, a to je všechno před měsícem, tak potom ČR prohrála soud Evropské unie v Lucemburku, že jsme odmítali kvóty na migranty. Prosím vás, vždyť jsou jak z Marsu, to přeci není normální. My tady bojujeme o životy a zdraví a oni se zabývají takovýma věcma.
PANCÍŘ: Já se přesto vrátím ještě k tomu načasování. V současné době lídři zemí EU včetně Andreje Babiše jednají o tom, jak unie může pomoci ekonomikám členských států. Mluví se o pomoci z evropských dotací, o stovkách miliard, dokonce možná o bilionu euro. Není z tohoto pohledu netaktické právě teď řešit odchod z EU?
OKAMURA: Já myslím, že to absolutně netaktické není. Vy mluvíte o dnešku, ale podívejte se na celý horizont naší přítomnosti v EU. Například světoznámý francouzský ekonom Thomas Piketty říká, že jenom za 7 let od roku 2010 do roku 2016 od nás z České republiky vyvedly na dividendách nadnárodní korporace 7,6 % HDP.
PANCÍŘ: Je to tím, že jsme v Evropské unii? Není to tím, že naše firmy patří těm zahraničním majitelům?
OKAMURA: To právě není a dovolte mi to jednou větou vysvětlit. Problém je ten, že když si české firmy v České republice vyplatí dividendy, tak to podléhá 15procentní dani. Ta Evropská unie to má nastavený tak, aby nadnárodní korporace mohly nás vysávat, protože když si nadnárodní korporace vyvedou ty dividendy do zahraničí, tak tady nemusí platit těch 15 % a platí v zemích, které mají mnohem nižší zdanění. Těch zemí je několik, například Holandsko a další země, takže to jednoznačně zvýhodňuje nadnárodní korporace, aby mohly vsávat ty středoevropské, východoevropské trhy, držet tady nízké mzdy. A samozřejmě ten systém je takto nastaven, aby oni si mohli rozšířit ten svůj trh, ale to je možná na jinou, ekonomickou debatu.
[konec přepisu]

Komentář:

Tomio Okamura použil vícero eristických figur. Nejnápadnější z nich byl důkaz kruhem, kdy kritizoval EU za to, že údajně nic nepodnikala na začátku šíření čínského pandaviru (za pojem děkujeme sochaři Františku Skálovi) v Evropě. Podle Okamurovy zparchantělé logiky je třeba vystoupit z EU, protože stejně nemá ve zdravotnictví pravomoci. Tím by se situace ale nezměnila, což pan Okamura velmi dobře ví.

Aby se dostal z nepohodlné argumentační situace, použil další figuru známou jako red herring, když začal mluvit o prohrané soudní při u Evropského soudního dvora a podivoval se nad tím, proč se soud právě nyní zabývá touto věcí (v této souvislosti se dopustil další manipulace argumentem vzbuzujícím soucit, když – ostatně již podruhé – hovořil o záchraně životů). Těžko ale lze od soudu očekávat, že bude dělat něco jiného než rozhodovat spory. ESD navíc není Evropská komise.

V úhybném manévru od původního tématu Okamura pokračoval dalším argumentačním klamem, totiž odvoláním se na autoritu, v tomto případě na Thomase Pikettyho, který nesprávně srovnává dotace z EU s dividendami odváděnými do zahraničí (ale i mimo EU) a opomíjí reinvestice zisků (tématu oblíbenému mezi českými dezinformátory jsme se již věnovali dříve). Korporace v rámci EU nedaní dividendy v jiných zemích EU, ale toto je regulace platná pro celý vnitřní trh a platí vzájemně (jinak je tomu u států mimo EU, kde je ovšem třeba brát v potaz smlouvy o dvojím zdanění). Podle názoru ekonomů by navíc zdanění dividend vedlo k odchodům cizích firem nebo k obcházení nových pravidel. Tomio Okamura, který výše zmíněné bláboly šíří už více než dva roky, by se tedy do ekonomických úvah raději pouštět neměl.

Otázku zdanění dividend ovšem Okamura použil ke své oblíbené mantře o zlém Západu a vykořisťovaných státech střední a východní Evropy.

Dalším argumentačním klamem je nereprezentativní vzorek – Okamura se odvolává na „tisíce mailů“, ale i kdyby jeho tvrzení bylo výjimečně pravdivé, nemá žádnou argumentační hodnotu (ostatně stejně jako v případě naší vlády).

Nesmyslná je i Okamurova kritika EU – byla to právě Evropská komise, kdo silně zatlačil na Německo, aby zrušilo zákaz vývozu zdravotnických pomůcek. Bylo zase Německo, kdo do Itálie 19. března dodal 7,5 tuny materiálu včetně přístrojů pro plicní ventilaci a kdo přijal několik desítek italských pacientů. A jak dodává německý portál Die Zeit, je třeba si položit otázku, nakolik byly problémy v Lombardii způsobeny místním šlendriánem. Nutně to vede k úvaze, zde kritika snášející se na Evropskou unii nemůže být i snahou zakrýt vlastní selhání oněch tak vzývaných národních států.


Profilový obrázek

author