Přetiskujeme projev Jana Vrobela ze Setkání dobré vůle, uskutečněné 17. 11. 2015 v Praze na Václavském náměstí. Zde mimo jiné řekl, že „pomocí válečným uprchlíkům a odmítnutím jejich kriminalizace se zařazujeme mezi vyspělé, humanistické společnosti.“
Máme víceméně všichni plnou hubu demokracie, ale myslím, že bychom byli ve značných rozpacích, kdybychom měli kteréhokoliv večera říci, co jsme toho dne udělali zřetelně demokratického.
Atmosféra ve společnosti – alespoň té, která se aktivně zapojuje do sociálních komunikací – houstne a debaty se přiostřují. Silné akce vyvolávají silné reakce, silná slova na jedné straně vyvolávají neméně silnou odezvu na straně druhé.
Je demokracie skutečná a relevantní v prostředí společnosti, kterou tak silně ovlivňují média?
Kdo chceš politicky čarovati a zejména tiskem černou magii provozovati, nauč se těmto kouskům, které ti mnohý užitek přinesou.
Zásadní stanovisko je tím čistší a rozhodnější, čím méně o věci víme. Člověk by si čast pokazil své zásadní stanovisko, kdyby začal později zkoumat to, co zásadně odmítá nebo přijímá.
Tato práce si klade za cíl jediné, a to popsat a vylíčit, co Václav Havel „životem v pravdě“ vlastně ve skutečnosti myslel, co takový život obnáší, znamená a přináší.
Proruský web Aeronet by nestál za zmínku, kdyby jeho stránky nepokládali za seriózní zdroj někteří naši politici.
Krize moderní doby se podepsala v prvé řadě na základních politických kategoriích, jimiž jsou autorita a svoboda.
Však teď budou volby, a po nich bude všechno jiné. Zobracejte si tu větu; máte v ní celou politickou pověrčivost nebo lehkomyslnost lidí jinak rozumných a dospělých.
Před třemi lety jsem se pokoušel vystopovat začátky používání pojmu „pravdoláska“ v oficiálních projevech a v českých médiích. Tentokrát mne zaujala slova „havlismus“ a „havloid.“
Migrace je naprosto přirozená součást uvažování člověka, který řeší otázku, kde nejlépe uplatnit svoje schopnosti, dovednosti a vzdělání, a je nedílnou součástí ekonomického myšlení každého z nás.
Roman Máca se zaměřil na popsání Zemanova mediálního obrazu v ruských médiích, respektive jak je v nich prezentován a jaké ohlasy získává.
Máme za to, že hlas této výzvy by měl ve veřejném diskurzu zaznít, ač může působit pateticky a snad až přespříliš idealisticky.
