Advokátka Jana Zwyrtek Hamplová publikovala na svém Facebooku analýzu, která má tisíce sdílení. Týká se mimořádných opatření, která dávají za povinnost povinně testovat děti ve školách a nosit ochranu úst a nosu. Mimořádné opatření počítá s tím, že „žák podstoupí ve frekvenci stanovené podle čl. III vyšetření prostřednictvím neinvazivního preventivního antigenního testu na přítomnost antigenu viru SARS-CoV-2.“ Nařízení nosit roušky se nevztahuje na děti v mateřské škole a děti v dětské skupině. Tato nařízení jsou v souladu s tzv. „pandemickým zákonem“. Ten krátkodobě rozšiřuje pravomoci zákona o ochraně zdraví.
Advokátka Jana Zwyrtek Hamplová je známá svou neznalostí zákonů. V minulosti například ve svém textu jednoznačně manipulovala s výrokem Evropského soudu pro lidská práva. Jindy vyzývala velvyslance k podání právního nesmyslu.
„Právo na ochranu zdraví druhých má nepochybně přednost před rodičem uměle vytvořenou překážkou vzdělávání dítěte – možného zdroje nákazy. Za určitých podmínek by naopak bylo možné zvažovat stíhání rodiče tohoto dítěte např. pro ohrožení výchovy mládeže. Rodič, který ohlásí to, že dítě testy nepodstoupí, může dítě nechat doma, ale je na něj pohlíženo, co se týče vzdělávání, jako na běžně nemocné – učivo si doplňuje podle pokynů samostatně. Ústavní právo na vzdělávání dítěte dle představ rodičů za dané situace musí ustoupit ústavnímu právu spolužáků rodičů a učitelů na ochranu zdraví,“ psal už náš web v předchozím článku. Domácí výuka je již delší dobu zakotvena v zákoně.
Advokátka Jana Zwyrtek Hamplová například tvrdí, že povinnost nosit roušky odporuje ústavě, konkrétně článku 31 Listiny základních práv a svobod. Ten hovoří, že „každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.“ Právě na základě zákona o ochraně veřejného zdraví jsou však tato nařízení. Jak již bylo napsáno v předchozím odstavci, „právo na vzdělání“ podle článku 33 není ohroženo.
Připomínáme, že Ústavní soud se už v minulosti zabýval stížností na školku, která odmítla přijmout děti bez povinného očkování. Ústavní soud tehdy dal za pravdu školce, že je možné nepřijmout neočkované dítě. V tomto rozsudku lze hledat analogii. V tomto případě nejde o očkování, ale princip je podobný. Jde o to, zda právo rozhodovat za dítě převažuje nad právem ostatních rodičů (a školy) chránit zdraví (svých) dětí ve školském zařízení.
Hamplová se také odvolává na citaci z Úmluvy na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny. Úmluva obsahuje také kapitolu IX, článek 26, ve které se v odstavci 1 píše: „Žádná omezení nelze uplatnit na výkon práv a ochranných ustanovení obsažených v této Úmluvě kromě těch, která stanoví zákon a která jsou nezbytná v demokratické společnosti v zájmu bezpečnosti veřejnosti, předcházení trestné činnosti, ochrany veřejného zdraví nebo ochrany práv a svobod jiných.“