S blížícími se parlamentními volbami se v českém prostředí opět rozjíždí dezinformační kampaň, jejímž cílem je zpochybnit férovost hlasování. Stejně jako v minulých letech i tentokrát hrají hlavní roli narativy o zmanipulovaných volbách, o hrozbě cenzury a o údajné „armádě voličů“, která má udržet vládu u moci. Šířené lži mají jediný cíl: oslabit důvěru veřejnosti v demokratický proces a odradit občany od účasti ve volbách.

Jedním z nejrozšířenějších narativů je tvrzení, že Fialova vláda plánuje volby zmanipulovat. Tento motiv se objevuje v projevech opozičních politiků i v anonymních příspěvcích na sociálních sítích. Přesná data z průzkumů ukazují, že více než polovina Čechů vyjadřuje obavu, že volby nebudou férové, a to i přesto, že žádné důkazy pro podobná tvrzení neexistují. Inspirace je zjevná – jde o českou variaci zahraničních sloganů typu „Stop the steal“.

Hoaxy o „milionech krajanů“

Významnou roli v předvolební dezinformační vlně hraje téma korespondenční volby. V řetězových e-mailech a na Facebooku koluje tvrzení, že novela zákona o občanství a možnost volit poštou přivede k urnám „miliony Čechů v zahraničí“, kteří mají navždy zajistit vládě vítězství. V textech se hovoří o „armádě voličů v USA, Kanadě či Austrálii“.

Realita je však úplně jiná. Podle oficiálních údajů žije v zahraničí kolem šesti set tisíc českých občanů, nikoli miliony. Do registru pro korespondenční volbu se navíc zapsalo jen něco přes sedmnáct tisíc lidí. Zájem je tedy mizivý a zahraniční hlasy mohou výsledky ovlivnit jen zcela marginálně. Přesto tento hoax posiluje pocit ohrožení a falešnou představu, že vláda má připraven „tajný rezervoár“ voličů.

Stejným způsobem pracuje i fáma o „2,5 milionech Sudeťáků“, kteří mají údajně dostat české občanství a zachránit vládu. Tento scénář odborníci označili za politické sci-fi, protože odporuje právním i praktickým možnostem. Přesto se podobná tvrzení objevují v řetězových e-mailech a přebírají je některé dezinformační weby.

Mýty o korespondenční volbě

Odpůrci hlasování poštou šíří také nepravdivé informace o situaci v zahraničí. Podle kolujících příspěvků prý „většina zemí korespondenční volbu zavedla a pak ji zrušila kvůli podvodům“. Jako příklad bývá uváděna Francie nebo Mexiko. Ve skutečnosti ale většina zemí světa tento způsob hlasování běžně využívá, minimálně pro občany žijící v cizině.

Jedinou výjimkou je Francie, která v 70. letech zrušila plošnou možnost hlasování poštou kvůli manipulacím na Korsice. Dodnes ale umožňuje korespondenční hlasování voličům v zahraničí. Argument, že „většina států volbu poštou odmítla“, je proto naprosto nepravdivý.

Falešné citáty a podvržené materiály

Klasickou metodou dezinformátorů je vytrhávání slov z kontextu. Nedávno se například šířil citát předsedy Ústavního soudu Josefa Baxy, podle něhož „by bylo nebezpečné, kdyby rozhodovali voliči“. Ve skutečnosti soudce pouze vysvětloval, že v krajních případech může Ústavní soud zasáhnout, pokud jsou volby hrubě narušeny. Jeho slova byla překroucena tak, aby vyzněla jako důkaz, že soudci chtějí rozhodovat místo občanů.

Nezůstává ale jen u slov. V Pardubicích byly do schránek rozneseny falešné letáky, které napodobovaly grafiku koalice SPOLU. Materiál očerňoval konkrétní kandidáty a podsouval jim smyšlené kauzy. Kandidáti i strany se od letáku distancovali a označili ho za podvrh. Případ ukazuje, že černá kampaň v podobě falešných tiskovin se stává reálnou součástí volebního boje.

Nové technologie, staré triky

Sociální sítě jsou i letos hlavním kanálem šíření manipulací. Kromě klasických statusů a obrázků se objevují i deepfake videa, ve kterých jsou politikům vkládána do úst slova, která nikdy neřekli. Takové materiály se šíří rychle, a než se stihne dokázat, že jde o podvrh, mohou u části veřejnosti zanechat dojem, že jsou pravdivé.

Podobné video šířil například známý konspirátor Daniel „Vidlák“ Sterzik. Jeho úprava vystoupení premiéra Fialy měla vyvolat dojem skandálního výroku. Manipulace byla později odhalena, ale ukazuje, jak snadno lze s pomocí moderních nástrojů vytvářet zdánlivě autentický obsah.

Reakce médií a institucí

Naštěstí existují fact-checkingové iniciativy, které podobné případy odhalují a uvádějí na pravou míru. Náš web, Demagog.cz nebo Ověřovna Českého rozhlasu pravidelně publikují rozbory nejrozšířenějších fám. Také mainstreamová média věnují fenoménu dezinformací zvýšenou pozornost a přinášejí vysvětlující články či podcasty.

Do boje proti volebním hoaxům se zapojily i instituce. Ministerstvo vnitra i Ministerstvo zahraničí zveřejňují oficiální informace o korespondenční volbě a vysvětlují její pravidla. Bezpečnostní informační služba upozorňuje, že cílem je podlomit důvěru občanů v demokracii, a varuje před rostoucí aktivitou proruských vlivových aktérů.

Závěr

Před každými volbami se objevují nové i recyklované dezinformace, letos však hrají hlavní roli fámy o korespondenční volbě a varování před „ukradenými volbami“. Ačkoli se tato tvrzení zakládají na polopravdách či zcela smyšlených číslech, mohou výrazně ovlivnit náladu veřejnosti. Proto je důležité, aby voliči informace ověřovali a nenechali se zmanipulovat emocemi a lživými narativy.

Zdroje:

Manipulátoři.cz – Hoax o milionech krajanů
Novinky.cz – Neexistující armáda voličů
Český rozhlas – Konspirační e-maily o Sudeťácích
Demagog.cz – Mýty o korespondenční volbě
HlídacíPes.org – Jak funguje volební dezinformace
ČT24 – BIS varuje před volebními dezinformacemi


administrator

Jsem šéfredaktor projektu. Narodil jsem se a žiji v Kolíně. Ve svém mládí jsem se angažoval v radikálním levicovém hnutí, což považuji za velkou osobní chybu. Mnoho lidí proto nechápe, proč najednou ověřuji faktické informace. Má odpověď je "právě proto". Válka na Ukrajině a následná islamofobní vlna mi pomohla si uvědomit, že spousta věcí na internetu není pravda. Vím, jak se dezinformace šíří i kdo je vytváří. Znám cílovou skupinu, na kterou jsou dezinformace zaměřeny. Těmito lidmi neopovrhuji a ani si nemyslím, že jsou nesvéprávní jedinci, kterým musíme vše vysvětlovat. Na stranu druhou zásadně odmítám, aby lež byla nazývána jiným názorem.