Ursula von der Leyenová a slaměný panák Lenky Zlámalové


V nejnovějším čísle Týdeníku Echo (30/2019) byl zveřejněn článek Lenky Zlámalové „Junckerova nástupkyně slibuje zruinovat Evropu“. Autorka v článku tvrdí, že „Von der Leyenová slíbila velmi bez obalu a nekompromisně zglajchšaltování sociálních dávek a regulaci platů.


Nebyly to žádné náznaky. Jasně říká, že chce prosadit celoevropskou minimální mzdu a podporu v nezaměstnanosti. Prakticky to neznamená nic jiného než nařízené zvýšení platů na úroveň těch nejbohatších zemí v celé Evropské unii. To samé platí pro podpory v nezaměstnanosti.

[…]

Od platů se přímo odvíjejí podpory v nezaměstnanosti. I ty by chtěla von der Leyenová sjednotit. Prakticky to opět neznamená nic jiného než to, že Bulhar by bral stejně vysokou podporu jako Dán nebo Čech. U nás by to stát přišlo na třiapůlnásobek současných podpor. V Bulharsku na osminásobek. A hlavně by to otevřelo dveře k dalšímu sjednocování.“


Svatý zápal Lenku Zlámalovou přiměl, aby se nad tímto nesmyslem, který sama stvořila, rozohňovala na dvou stránkách a propočítávala, jaké jsou v EU mzdy a co by pro některé země znamenalo, kdyby se měly několikrát zvýšit.

Autorka ale píše o neexistující chiméře. V projevu Ursuly von der Leyenové (čas 9:22:14, v písemné podobě v němčině zde) ze 6. července 2019 je totiž uvedeno toto: „Chtěla bych, aby se práce opět vyplácela. V sociálním tržním hospodářství by měl každý člověk, který pracuje na plný úvazek, dostávat minimální mzdu, která mu umožní přiměřený životní standard. Vypracujeme proto rámec, který samozřejmě zohlední různé trhy práce. Nejlepší variantou podle mého názoru je, aby se svazy zaměstnavatelů a odbory dohodly v kolektivním vyjednávání, neboť jen takto bude minimální mzda přizpůsobena příslušnému sektoru či regionu. Pro různé modely ale musíme určit rámec. Chtěla bych také, aby byli lépe chráněni ti, kdo přijdou o práci v důsledku závažné hospodářské krize. V případě ekonomických propadů, na které nemáme vliv, může zajištění v nezaměstnanosti platné pro celou EU posloužit národním ekonomikám a lidem jako opora. I když v jednotlivých zemích existují pojištění pro případ nezaměstnanosti, potřebujeme v Evropě v případě takovýchto těžkých otřesů zajišťovenský systém.“

Nová předsedkyně EK tedy neprosazuje jednotnou minimální mzdu v celé EU, ale systém minimálních mezd v každém jednotlivém státě (byla to mimochodem právě Ursula von der Leyenová, kdo se jako ministryně práce a sociálních věcí zasazoval za minimální mzdu v Německu). Stejně tak nemá v úmyslu, aby v celé EU bylo jednotné pojištění pro případ nezaměstnanosti, nýbrž aby podobně, jako je tomu v komerčním pojištění, byla zřízena celoevropská zajišťovna (tedy pojišťovna pojišťoven) pro systémy tohoto pojištění.

Kam autorka manipulativně míří, ukazuje i závěr článku: „Integrace sociální politiky je v EU po přijetí Lisabonské smlouvy minovým polem. Jak jednotná minimální mzda, tak podpora v nezaměstnanosti se dají pokřiveně vydávat za prohlubování vnitřního trhu. Tam neplatí žádné právo veta. Rozhoduje kvalifikovaná většina. Ta už nás svého času v roce 2015 přehlasovala u přerozdělování migrantů.“

To už spíše vypadá, že článek pochází z dílny Institutu Václava Klause, ke kterému ovšem má Týdeník Echo mentálně blízko, jak ukazuje například loňské publikování Manifestu IVK, manipulativní článek o Cášské smlouvě z letošního ledna (o něm jsme psali v příspěvku Mýty o Cášské smlouvě. Jak dezinformují ECHO24, Ondřej Neff, IVK, Václav Klaus a Ivo Strejček) nebo třeba článek Daniela Kaisera „Blokové myšlení“ rovněž z čísla 30/2019.

Pro příště doporučujeme klasický přístup ad fontes a nepsat o věcech vycucaných z prstu.