O Cášské smlouvě jsme již psali, za zmínku však stojí i to, jak byla zpráva o ní podána a co o ní tvrdí někteří z těch, kdo se u nás považují za konzervativce.

Utajená smlouva?

Jako první o této smlouvě pod dryáčnickým a nepravdivým titulkem „Z Německa a Francie vznikne superstát“ v neděli 20. ledna napsalo ECHO24, že smlouva prý „vznikla prakticky v utajení“.

V pondělí 21. ledna Ondřej Neff na Neviditelném psu s odvoláním právě na ECHO24 uvedl: „Podstatná bude i reakce Bruselu, až se ukáže, zda tato potají ukutaná smlouva byla ukutána s jeho požehnáním, nebo za jeho zády.“ (Slavnostního aktu v Cáchách se 22. ledna zúčastnil i předseda Evropské rady Donald Tusk a zjevně smlouvou nebyl překvapen, ba dokonce ji přivítal.)

V úterý 22. ledna 2019 Václav Klaus (a kolektiv IVK) v článku „Francouzi a Němci končí s EU“ (jako vždy přeochotně převzatém Neviditelným psem) pro Babišovu MF DNES o smlouvě se zjevnou inspirací z ECHA24 tvrdil, že to je „Připravovaná, ale svým obsahem a svými přípravami naprosto utajovaná smlouva o faktickém spojení Francie a Německa (většina poslanců CDU v Bundestagu říká, že o přípravě žádné takové smlouvy nikdy nic neslyšela […].“

Snahou všech těchto výroků je vyvolat dojem, že se Francie s Německem zákeřně „upekly“ smlouvu o spojení obou států a nikomu o tom nic neřekly. To má implikovat jejich proradnost, která se pak údajně odráží v jednání EU jako takové. Jak to ale bylo doopravdy?

Namátkově uvádíme zmínky o této smlouvě v médiích či na stránkách státních orgánů od ledna 2018, a to jak za Německo, tak i za Francii:

Německo

  1. ledna 2018:
  1. ledna 2018
  1. března 2018
  • Stránky Spolkového sněmu – informace o jmenování německých zástupců do mezistátní pracovní skupiny k nové Elysejské smlouvě, členové pocházeli ze všech parlamentních stran Spolkového sněmu (například: za CDU dr. Reinhard Brandl, Ursula Groden-Kranich, Andreas Jung; nebo za AfD Norbert Kleinwächter)
  1. května 2018
  • Stránky Spolkového sněmu – informace o veřejné konzultaci zástupců veřejnosti se společnou francouzsko-německou parlamentní pracovní skupinou pro přípravu nové smlouvy, zastoupena byla mimo jiná Německá odborová konfederace DGB )
  1. srpna 2018
  • MainPost– rozhovor Andreasem Jungem (CDU), předsedou německo-francouzské pracovní skupiny, pracující na nové Elysejské smlouvě
  1. srpna 2018
  • Stránky spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko – informace, že předseda zemské vlády Armin Laschet (CDU) se v rámci smlouvy o přátelství mezi Německem a Francií stává zmocněncem pro kulturní vztahy mezi oběma zeměmi
  1. listopadu 2018
  • Der Tagesspiegel – informace o návštěvě předsedy Spolkového sněmu Schäubleho v Paříži, kde představoval plány německo-francouzského parlamentního shromáždění

Francie

  1. ledna 2018
  1. března 2018

celý rok 2018

 

  1. září 2018
  • Le Figaro – informace o návštěvě předsedy francouzského Národního shromáždění Richarda Ferranda u předsedy Spolkového sněmu Wolfganga Schäubleho v Lübecku

Jasně se tedy ukazuje, že Cášská smlouva se samozřejmě chystala dlouho dopředu. Angela Merkelová totiž už před rokem navštívila Emanuela Macrona a na společné tiskové konferenci 19. ledna 2018 (tři dny před výročím jejího podpisu) oznámila, že požádají parlamenty obou zemí, aby obnovily Elysejskou smlouvu. Už tehdy Merkelová uvedla, že obě země by měly být vzorem. Dne 22. ledna německý Spolkový sněm i dolní komora francouzského parlamentu paralelně přijaly rezoluci o přípravě nové smlouvy. Týž den byla také rezoluce zveřejněna v zrcadlové podobě. V rezoluci jsou uvedeny záměry a také požadavek, aby návrh smlouvy byl připraven do roka.

Rozhodně tedy nejde o nějakou „prakticky potají vzniklou“, „potají ukutanou“ či „naprosto utajovanou smlouvu“, pokud tedy nepokládáme za utajení publikaci na oficiálních webových stránkách parlamentů nebo vlád.

Nazývám také Václava Klause coby pars pro toto za celý institut zcela vědomě lhářem, protože tvrdí, že většina poslanců Spolkového sněmu za CDU o smlouvě nevěděla, když přitom 22. ledna 2018 šéf francouzského parlamentu mluvil o nové smlouvě ve Spolkovém sněmu a šéf Spolkového sněmu ve francouzském Národním shromáždění nebo když se v souvislosti se smlouvou setkali v Lübecku předsedové z obou parlamentů, přičemž Wolfgang Schäuble je členem CDU stejně jako Angela Merkelová. Kromě toho se Spolkový sněm novou smlouvou v průběhu roku 2018 opakovaně zabýval. A mimochodem – to poslanci CDU nezaznamenali, že předsedou německo-francouzské komise pro přípravu nové smlouvy byl člen jejich strany?

Další lži a manipulace Institutu Václava Klause o Cášské smlouvě

Václav Klaus (potažmo IVK) v textu prodchnutém ohromující ignorancí dále napsal:

Klaus/IVK: Z toho mála, co je o připravované, údajně 16stránkové smlouvě veřejně známo, vyplývají některé záměry, které pro nás nejsou neutrální. Má jít o revizi výsledků 2. světové války tím, že by se Německo stalo stálým členem Rady bezpečnosti OSN? Rozumíme tím správně, že ne vedle Francie, ale místo Francie, resp. že by se členem Rady bezpečnosti stala nová entita Frankoněmecko? Nebo je to myšleno jinak?

[M. K.: Autoři píší 22. ledna o údajně šestnáctistránkové smlouvě (opravdu má 16 stran), ačkoli měli možnost se s ní seznámit ještě před napsáním textu, ke stažení ze stránek německé vlády totiž byla už v neděli 20. ledna. Ve společné komisi pro vyjednání nové smlouvy mimochodem byl i zástupce AfD, se kterou má Václav Klaus velmi vřelé vztahy. To jej jeho ideoví souputníci opomněli informovat?

Kdyby pisatelé smlouvu opravdu četli a chtěli číst, věděli by, že nevzniká nějaký nový stát – což ostatně měli vědět i v redakci ECHA 24.

Tvrzení o revizi výsledků 2. světové války tím, že by se Německo stalo stálým členem Rady bezpečnosti OSN, zavání kremelskou propagandou a strašením Německem, které je u Klause a IVK vůbec typické.]

…

Klaus/IVK: Anglický týdeník The Economist píše, že Macron s Merkelovou obnoví „svůj slib“ (their vow). Termín vow se používá např. pro manželskou smlouvu. Opravdu je něco takového záměrem setkání v Cáchách? Sjednání nového dokumentu v nekulatém 56. výročí uzavření tzv. Elysejské smlouvy mezi de Gaullem a Adenaurem, kdy šlo o přechod od nepřátelství k partnerství, naznačuje, že staré partnerství Macronovi a Merkelové nestačí. Občanů svých zemí se na to ale radši neptali.

[M. K.: Odvolávání se na etymologii slova vow v angličtině nemá co dělat se záměrem Francie a Německa a je zcela „off topic“. Zmíněné slovo navíc má na rozdíl od výše tvrzeného především význam „slavnostní slib“, „přísaha“ či „řádový slib“. Ještě tak „marriage vow“ je manželský slib, ale to je přece jen něco dost jiného než manželská smlouva. Nesmyslné je i tvrzení, že Macron a Merkelová se občanů svých zemí neptali. Možná to autorům ve svatém zápalu boje proti EU uniklo, ale obě vlády uzavíraly smlouvy na výzvu dolních komor obou parlamentů, z jejichž zástupců se skládala společná komise. A členy parlamentu si volí občané proto, aby je zastupovali. Možná ale exprezidentův institut má nějaký nápad, jak by celé národy pomocí všelidového hlasování uzavíraly dvoustranné mezistátní smlouvy.]

Klaus/IVK: „Má být budována „společná kultura ozbrojených sil“? To je evropská novořeč. Co to je společná vojenská kultura? Varovné jsou náznaky plánů na společné nasazení francouzsko-německých ozbrojených sil v boji proti „vnitřnímu a vnějšímu nepříteli“. Kdo je vnitřním nepřítelem? Všichni ti, kteří nesdílejí Macronem a Merkelovou definované „evropské hodnoty“? Nebo ti, kteří si dovolují kritizovat Brusel a jeho post-demokratický (to znamená nedemokratický) způsob vládnutí? Až uvidíme celou smlouvu, takovýchto záměrů tam jistě nalezneme daleko více.“

[M. K.: Společná vojenská kultura je výmysl. V článku 4 odstavec 3 stojí: „Oba státy se zavazují dále posilovat spolupráci mezi svými ozbrojenými silami vzhledem ke společné kultuře a ke společným zásahům.“ Naprostou lží je také tvrzení o boji proti vnitřnímu a vnějšímu nepříteli. Zmíněné spojení se ve smlouvě nevyskytuje – ledaže by to bylo někde vlevo dole. Tato zcela očividná konfabulace ale posloužila ke zcela nepodloženému dovozování závěrů o boji proti těm, kdo nesdílejí „evropské hodnoty“. Jenže protože je nepravdivé východisko, je podle zásad logiky nepravdivý i závěr a konstrukce celého odstavce se hroutí.]

…

Klaus/IVK: Ani Německu, ani Francii se Evropu ovládnout nepodařilo, ač se o to Hitler a Napoleon snažili. Nedaří se to ani Evropské unii. Že by mohlo uspět Frankoněmecko? Na rozdíl od počátku 19. století a poloviny 20. století, bychom si na ambice tohoto typu měli dát velký pozor.

[M. K.: Závěr článku vychází ze lží o údajných nacistických základech EU a připodobňování Angely Merkelové k Hitlerovi. Stupidní „argumenty“ toho druhu najdeme například na Protiproudu a obdobných obskurních webech.]

ECHO24 a manipulativní tvrzení

V již zmíněném článku z 20. ledna ECHO24 dále napsalo:

„Ze smlouvy také vyplývá, že se oba státy zavazují k výuce jazyků v pohraničních oblastech, aby tak v pohraničí žilo dvojjazyčné obyvatelstvo. To však vyvolává negativní asociace u části francouzské společnosti kvůli vzpomínkám na odtržení Alsaska a Lotrinska po prohře Francie v prusko-francouzské válce roku 1871.“

Podle webu Frankfurter Allgemeine Zeitung ovšem tvrzení o „prodání Alsaska a Lotrinska Němcům“ pocházela konkrétně od Marine Le Penové, zástupců tzv. žlutých vest (se kterými ECHO24 rovněž sympatizuje) a od Nicolase Duponta-Aignana z okrajové strany „Debout la France“.

Stále ještě v souvislosti s nedělním článkem by také nemělo zapadnout, že v diskusi na Twitteru se šéfredaktor ECHA24 Balšínek odvolával mimo jiné na konspirační web Zero Hedge jako na jeden ze zdrojů informací o Cášské smlouvě.

Cášské smlouvě se také věnoval Daniel Kaiser v článku Pryč s kabinetní diplomacií z Týdeníku ECHO 4/2019.

Manipulací je už sám nadpis článku – kabinetní diplomacie znamená tajnou, zákulisní diplomacii. Cášská smlouva tak má být postavena do špatného světla už od titulku.

Autor v textu opět manipulativně hovoří o „jistém tajnůstkářství, které kolem cášské smlouvy až do víkendu panovalo“ a cituje Marine Le Penovou: „O Cášské smlouvě se dozvídáme tři dny před podpisem, tak aby už proti ní nikdo nestačil protestovat.“

Kaiser z toho vyvozuje úvahu, že možná existuje „něco jako kumulovaná zkušenost národa, lidí, kteří cítí, že jejich vůle, a dokonce hlas ve volbách jsou stále více přehlíženy.“ Dále uvádí, že „častěji než dřív se stává, že lidé se o zákonech nebo směrnicích EU, které se jim intuitivně nelíbí, protože tuší, jak nepříjemně se mohou promítnout do každodenního života, dozvědí až ex post, v lepším případě těsně před schválením, každopádně pozdě na to, aby se vzmohli na protest.“

Dovolím si pana Kaisera upozornit, že prohlášení Marine Le Penové, že o smlouvě nikdo nevěděl než tři dny před podpisem, je lživé. Paní Le Penová o přípravě této smlouvy velmi dobře věděla už rok předem, vždyť je sama poslankyní Národního shromáždění za Reassemblée national. Nedosti na tom – 22. ledna 2018 měla spolu s Nicolasem Bayem tiskovou konferenci, na které kritizovala záměr obnovit Elysejskou smlouvu. Příště by si tedy ECHO24 a jeho redaktoři měli lépe ověřovat informace a nespoléhat se pouze na tvrzení politiků, kteří jim jsou světonázorově blízko.

Lži Ivo Strejčka

Člen správní rady Institutu Václava Klause, Ivo Strejček, 25. ledna 2019 v pořadu Českého rozhlasu plus Pro a proti o Cášské smlouvě řekl toto: „[…] rozhodně vzniká paralelní projekt k Severoatlantické alianci […]. Víte, v té smlouvě, o které se teď bavíme, není o Severoatlantické alianci fakticky řečeno nic. Je tam celá řada formulací o tom, jak se budou vytvářet spojené obranné jednotky, jak budou společně vyzbrojovány, jako budou bojovat proti vnitřnímu a vnějšímu nepříteli, ale že by podléhaly jakémukoli velení Severoatlantické aliance, tak tam není vůbec nic.“

 

Stejně jako Václav Klaus, i Ivo Strejček opakuje zcela vymyšlené tvrzení o údajném společném boji proti vnitřnímu a vnějšímu nepříteli. Ve smlouvě také není „celá řada formulací o spojených obranných jednotkách“. Nejblíže tomuto vymyšlenému tvrzení je – kromě věty o kultuře citované výše – hned následující věta smlouvy: „Zintenzivní tvorbu společných obranných programů a jejich rozšíření na partnery.“ Nepravdivé je i tvrzení o NATO. V článku 4, odstavec 1 se Cášská smlouva přímo odvolává na článek 5 Severoatlantické smlouvy, odstavec 2 téhož článku hovoří o cíli posílit EU i Severoatlantickou alianci.

Závěr

Jak jsme dokázali, ani Ivo Strejček, ani Václav Klaus ani celý IVK naprosto neříkají o Cášské smlouvě pravdu. Její text zjevně překrucují, ať již z neznalosti, nebo úmyslně, a pouze konfabulují. Je to postup v Institutu Václava Klause opakovaný. IVK se při generování polopravd a lží spoléhá na lenost čtenářů ověřovat jeho tvrzení, zejména když s nimi sympatizují. Jak se ale prokázalo, stačí podrobit kritickému rozboru i pouhých několik vět, aby bylo jasné, že v tvrzeních Václava Klause (a celého IVK) se pravda nenajde ani s lupou.

Bohužel se rovněž potvrdilo, že s Václavem Klausem a jeho institutem se názorově sbližuje i ECHO24. Nejjasnějším důkazem bylo zveřejnění manifestu IVK(b) „Obrana demokracie před liberální demokracií“ v Týdeníku ECHO z 21. června 2018 (ačkoli Klaus a spol. mají pro šíření svých názorů dostatečnou platformu už na vlastním webu a také v MF DNES). Toto sbližování naznačuje i nekritický přístup redakce k Orbánovi, Kaczyńskému či AfD. Texty o Cášské smlouvě v této linii jen pokračují.

 

author