Bulvární web Expres zveřejnil paparazzi fotky, na nichž ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová vozí svoje dítě služebním autem do školky. Překvapivé množství lidí to znechutilo, což lze považovat za dobrý důvod připomenout si, proč je důležité mít bulvár.
“Syna ministryně Maláčové vozí do školky šofér vládní limuzíny. Máme to po cestě, hájí se,” oznámil bulvární web Expres patřící do vydavatelství Mafra, které jak známo nevlastní Andrej Babiš.
Mediální událost samozřejmě má mantinely. Maláčová je dlouhodobě pod tlakem kritiky, minulý týden jsme se jí ostatně na tomto místě cítili být povinni zastat před způsobem, jímž setkání s ní interpretoval a použil Matěj Hollan. Můžeme vést debatu o tom, nakolik je pro koho stravitelný způsob, kterým ministryně za ČSSD nakládá se služebními požitky. Samozřejmě se také můžeme ptát, proč je nutné, aby vládní činitelé cesty po centru Prahy absolvovali v limuzínách – v Evropě je docela běžné, že vysoce postavení politici jezdí veřejnou dopravou nebo na kole.
Vážněji bychom se měli zabývat tím, zda paparazzi Expresu pracovali na politickou objednávku. Třeba nepracovali, přesto musí Expres počítat s tím, že na jeho práci bude vzhledem k jeho vlastnické struktuře uplatňována presumpce viny.
Osobně jsem nicméně článek Expresu označil za dobrou práci, čímž jsem si nenadělal mnoho přátel, ale stojím si za tím. Článek o Maláčové totiž důrazně připomněl, jak opomíjená je v našich podmínkách role bulvárních médií coby významného činitele veřejné kontroly.
Jestliže se kdokoliv stane součástí veřejného života, pak musí počítat s tím, že jeho osobě bude věnována zvýšená pozornost ze strany médií. Platí to stejně pro umělecké celebrity jako pro politiky. V Česku se bulvár pohříchu zaměřuje v drtivé většině případů na prvně jmenovanou skupinu. Výsledkem je přesvědčení, že pokud má být politik pod palbou kritiky, musí tato kritika být jaksi ctihodná a musí ji doprovázet záplava dat, fakt a argumentů.
To je omyl. Vzpomeňme třeba na “toskánskou aféru.” Paparazzi fotky, tedy jednoznačně tabloidový nástroj, zveřejněné v deníku MF Dnes, jednoznačně prokázaly to, co do té doby “ctihodná” investigativní žurnalistika nedokázala: propojení politických špiček s byznysem.
V západní žurnalistice platí, že se politici daleko víc než investigativců bojí paparazziů z bulváru. Investigativa je totiž složitá komunikační záležitost, zato citlivé fotky nebo videa hovoří jasně a srozumitelně ke komukoliv. V tom je jejich obrovská, a u nás málokdy využívaná síla. Jen pro ilustraci: významného japonského politika loni na podzim bulvár “odstřelil” kvůli melounům a krabům, ve Švédsku “sundal” významnou pracovnici v neziskovém sektoru, a co teprve případ Brookse Newmarka.
Bulvár má moc přetvořit složité politické předivo v jednoduchý příběh. Má také moc přimět politiky, aby se obávali potenciálních dopadů svého chování, protože dejme tomu předražená veřejná zakázka se ještě dá nějak zahalit dýmovou clonou, ale pokud politik například nakopne štěně, nepomůže mu už ani svěcená voda.
V tomto kontextu tedy opakuji, že Expres odvedl dobrou práci. Teď bych samozřejmě čekal, že se pod stejný drobnohled smíchovské redakce dostanou i další ministři, nejen ti z ČSSD, ale také z hnutí ANO.
Pro samou Maláčovou se nakonec nedostalo na další významné mediální události posledních dní. Alespoň tedy ve zkratce:
- marketéři Andreje Babiše předvedli parádní spin a proměnili víkendový hackathlon v oslavu premiéra
- centrální bankéř Aleš Michl se pochlubil uskutečněním prvního videorozhovoru v historii České národní banky, čímž poukázal zejména na tom ČNB z hlediska vědeckotechnické revoluce není úplně nejlépe