Spor Davida Šubíka s naším webem Manipulátoři.cz se táhl od roku 2021 a stal se jednou z oblíbených kauz části české dezinformační scény. Šubík žaloval kvůli textu, který reagoval na článek zveřejněný na Resetheu s titulkem, že ministerstvo zdravotnictví „nemá důkaz o tom, že virus SARS-CoV-2 reálně existuje“. Právě tento text byl u nás označen za dezinformaci a z toho se zrodila žaloba na ochranu osobnosti. V prosinci 2023 přišel první nepravomocný rozsudek soudkyně Dagmar Stamidisové, který Šubíkovi vyhověl, a v okruhu Resetheusu i jeho podporovatelů to vyvolalo triumfalistické reakce. Městský soud v Praze ale tento rozsudek později zrušil a v dubnu 2024 se věc vrátila zpět k novému projednání.
Odvolací soud tehdy konstatoval, že původní rozhodnutí neobstálo, a podle tehdejšího vyjádření Manipulátorů došlo v řízení k více pochybením, mimo jiné i kolem procesního postavení vedlejšího účastníka. Důležité bylo hlavně to, že po zrušení rozsudku přestal existovat jakýkoli platný verdikt proti našemu webu Manipulátoři.cz, přestože právě tak byl spor na dezinformačních profilech dál prezentován. Jinými slovy: jásot byl hlasitý, ale předčasný.
Další zlom přišel na konci roku 2025. Obvodní soud pro Prahu 1 24. listopadu žalobu zamítl jako nedůvodnou a uvedl, že článek Manipulátorů byl od počátku postaven na pravdě a ověřitelných faktech. V lednu 2026 jsme pak zveřejnili podrobnější shrnutí nového rozsudku, podle něhož soud dospěl k závěru, že Šubíkovo tvrzení o neexistenci důkazu o viru SARS-CoV-2 bylo nepravdivé a zavádějící, že pojem „izolace“ vykládal účelově a že označení jeho textu za dezinformaci bylo oprávněným hodnotícím soudem. Letos v lednu pak Městský soud v Praze potvrdil zamítavý rozsudek soudu nižší instance, čímž byla věc pravomocně uzavřena ve prospěch našeho projektu.
Na celé kauze je výmluvné i to, jak se měnila rétorika jejích veřejných podporovatelů. Když v prosinci 2023 padl pro Šubíka příznivý nepravomocný rozsudek, na sociálních sítích se okamžitě objevily bombastické výroky o „ponížení“ Manipulátorů, „zesměšnění“ Antonína Šlajcha a dokonce i tvrzení, že ministerstvo zdravotnictví prý skutečně nemá důkaz o reálné existenci viru. Jenže jakmile se kauza po zásahu odvolacího soudu začala obracet, původní sebejistota začala mizet. Zůstal hlavně sám Šubík, který i po novém rozsudku dál opakoval starý narativ o neexistenci viru, přestože soud už mezitím výslovně uznal, že takové tvrzení bylo zavádějící.
Pokud jde o soudkyni Dagmar Stamidisovou, tato kauza nebyla jejím jediným veřejně kritizovaným rozhodnutím. Veřejnou polemiku vyvolal i její rozsudek v jiné mediálně sledované věci, když v roce 2024 rozhodla ve prospěch Andreje Babiše ve sporu s Deníkem Referendum; i tento verdikt pak odvolací soud zrušil a věc se vracela k novému projednání. Další výrazně spornou věcí byl například vleklý spor SOCDEM s dědici Zdeňka Altnera. V listopadu 2024 Stamidisová rozhodla, že SOCDEM má zaplatit 18,5 milionu korun a smluvní pokutu, kterou dědicové vyčíslovali tak, že se celková suma blížila půl miliardě korun. Naštěstí Stamidisová na konci roku 2024 justici opustila a další fázi sporu už řešil jiný soudce, respektive soudkyně. Výsledek celé kauzy je dnes už ale jasný: původní jásot Resetheusu a okruhu Lenky Tarabové stál na nepravomocném rozhodnutí, které neobstálo, zatímco pravomocný konec sporu dopadl opačně — ve prospěch našeho projektu.