Španělská ministryně pro ekologickou tranzici Teresa Ribera se zúčastnila setkání ministrů životního prostředí, které se konalo 10. a 11. července 2023 ve Valladolidu. Španělské opoziční strany Vox a Lidová strana o ministryni rozšířily falešnou zprávu, že na setkání dorazila soukromým tryskáčem, ačkoli ve skutečnosti přicestovala autem na hybridní pohon. Většina delegace z ministerstva pak dokonce přijela vlakem.

Na českém internetu se tohoto fejku chytli naši konzervativci.

Jedním z nich byl lidovecký europoslanec Tomáš Zdechovský, který na svém twitterovém účtu dokonce psal o ministrovi. Poté, co jej Aneta Zachová z Euractivu upozornila, že jednak jde o fejk a jednak o ministryni, Zdechovský svůj tweet smazal. Na to, že se jedná o hoax upozornila Zdechovského redaktorka ekonomického deníku E15 Aneta Zachová.

Zdechovský ovšem nebyl sám. Stejný fejk šířily nejen dezinformační weby AC24 a neČt24, ale i Konzervativní noviny a Echo24. Posledně jmenovaná dvě média si zakládají na své serióznosti, takže by se dala čekat poněkud zodpovědnější novinařina, a ne přístup à la Eva Hrindová (ta je nyní přispěvatelkou na Blogosvětě Echa24).

Nejvíce ovšem zabodoval bezpečnostní analytik Milan Mikulecký, který po upozornění na falešnou zprávu nakonec uznal, že letadlo tam nebylo – ale ministryni při příjezdu na posledních metrech doprovázela auta, takže se vlastně ani tolik nespletl. V Mikuleckého případě je to ještě o to pikantnější, když jeho chování na Twitteru porovnáme s jeho výroky v podcastu Zbytečná válka z 10. července 2023. Mikulecký tam od času 21:15 říká toto:

„Já jsem si udělal twitterovej účet. Kamarád mně vysvětlil, že vlastně Twitter je něco, kde teďka funguje ta debata. Já si to tak až tak úplně nemyslim. Myslim si, že ta skupina lidí, která Twitter používá v České republice, je poměrně úzká. Nicméně já mám pocit, že jsem si všiml něčeho, čemu říkám twitter efekt, kdy i vlastně jako relativně rozumní lidi – nebudu teď brát jako Džamilu Stehlíkovou, která každej tejden věští smrt, jako Putin podle ní už umřel dvacetkrát, Kadyrov, prostě – a přitom třeba ty fámy, které vznikly okolo smrti Kadyrova, prostě vycházely z toho, že lidi akorát neuměj rusky. Takže si přečetli poselství jeho syna, které bylo spíš jakoby přání k jednomu muslimskému svátku, a pochopili to tak, že Kadyrov zejtra umře. Což teda neznalost ruštiny u paní Stehlíkové Džamily bych vylučoval. Tak nevim, kde se to vzalo. Ale, hele, já to řikám nerad, já třeba pana Votápka mám rád, rád poslouchám jeho názory, respektuju ho, vážim si ho, myslim si, že má hlubokou znalost Ruska a stále stojí za to ho poslouchat, ale mám pocit, že i on se někdy nechá tim strhnout a prostě když on dá na svůj twitterový účet zprávu o tom, že Prigožin zřejmě ukořistil jaderné zbraně, jaké je to nebezpečí, tak to je fakt o tom, prostě dát na ten Twitter něco, na čem mi ty lidi budou dávat ty srdíčka a prostě budou mi dávat ty palce, jo. To je prostě neštěstí, když něčeho takovýho se účastní lidi, jejichž hlas má váhu v tom veřejném prostoru. Ať už to jsou prostě profíci ve svém oboru, nebo to jsou politici a podobně. A já mám pocit, že to je poslední dobou čím dál častějc.”


author