Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl ve sporu Matouše Bulíře proti našemu spolku Manipulátoři.cz z. s. tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl. Bulíř se domáhal jednak písemné omluvy za výroky z několika článků zveřejněných na webu Manipulátoři.cz, jednak peněžitého zadostiučinění 500 000 Kč. Soud současně uložil žalobci povinnost uhradit žalovanému náklady řízení 90 387 Kč. Rozsudek je ze dne 10. prosince 2025, písemně vyhotoven byl nedávno a je proti němu přípustné odvolání.
Klíčovou spornou osou řízení byly podle soudu: pasivní legitimace (kdo má za články právně odpovídat), dále pravdivost a přiměřenost konkrétních výroků, a nakonec otázka, zda žalobci vznikla nemajetková újma a zda je v příčinné souvislosti s publikací článků. Soud také vycházel z toho, že žalobce působí ve veřejném prostoru, je aktivní na sociálních sítích a publikoval vysoce sledované příspěvky, u nichž lze očekávat veřejnou reakci – a tedy i vyšší míru kritiky.
První podstatný závěr se týkal dvou článků z roku 2020 („Matouš Bulíř: monitoring dezinformační scény“ a „Matouš Bulíř a jeho manipulace s daty i s výkladem zákonů“). Soud uzavřel, že spolek Manipulátoři.cz z. s. nebyl pasivně legitimován.
Ve vztahu ke třetímu článku „Matouš Bulíř a jeho lež o Ukrajině“ z 28. 6. 2022 se soud zabýval obsahem věcně. Uvedl, že žalobce zveřejnil na Facebooku rozsáhlý příspěvek o „uprchlické vlně z Ukrajiny“, který měl vysoký dosah, a v němž mimo jiné generalizoval tvrzení o bezpečnosti na většině území Ukrajiny a o tom, že se Ukrajina nesnaží zajistit ubytování vlastním uprchlíkům. Soud považoval tento příspěvek spíše za sdělení, které ve čtenáři budí dojem „faktického konstatování“, než jasně označeného osobního komentáře, protože je uveden formulacemi typu „procestoval jsem… musím konstatovat“ a teprve na konci doplňuje, že jde o subjektivní postřehy.
Soud dále konstatoval, že napadený článek našeho webu neobsahoval nepravdivé skutkové tvrzení ani nepřiměřený hodnotící soud. Tvrzení, že Bulíř byl vůdčí osobností nacionalistického hnutí První republika, vyhodnotil jako pravdivé a zdůraznil, že text nepracoval s pojmy typu „nacista“, ale s pojmem „nacionalista“, který podle soudu odpovídá charakteru daného politického projektu. Soud také přihlédl k tomu, že některé informace byly průběžně aktualizovány (například v návaznosti na další vývoj kolem hnutí).
Výraz „lež“ soud posoudil jako hodnotící soud, který je sice expresivnější, ale v kontextu článku navazoval na konkrétní vyvracení tvrzení žalobce s použitím zdrojů (zejména k rozsahu vnitřního vysídlení na Ukrajině). Zjednodušeně: soud připustil, že jde o ostřejší výraz, nicméně uzavřel, že v daných souvislostech nevybočil z mezí přípustné kritiky, protože stál na reálném faktickém základu a článek směřoval k věcné polemice s výrokem, který měl široký dosah.
Podstatná část rozsudku se věnovala i tvrzené újmě. Soud neshledal příčinnou souvislost mezi napadením žalobce na Ukrajině a článkem Manipulátorů: časově šlo o události vzdálené, v článku nebyly výzvy k jakékoliv konfrontaci a žalovaný žalobce neoznačoval jako „nacistu“ ani „proruského dezinformátora“. Soud současně připomněl, že žalobce (a jeho zástupce) spojovali organizaci útoku s jinými aktéry (zejména s Tomášem Zdechovským), což podle soudu oslabilo tvrzení, že rozhodující příčinou měl být právě text na Manipulátorech.
Ani stažení rozhovoru na iDNES.cz soud nepřičetl jednoznačně žalovanému: šlo o redakční rozhodnutí po upozornění dalšího svědka z Ukrajiny a současně po dotazu čtenáře, proč médium dává prostor osobě označované na webu Manipulátoři.cz. Soud zdůraznil, že nebyla prokázána žádná vazba mezi žalovaným a redakcí iDNES a že seriózní médium může v situaci rozporovaných tvrzení článek přehodnotit. Tvrzení o širších výhrůžkách či zásahu do podnikání soud považoval za neprokázané (šlo o omezené, zčásti zprostředkované zkušenosti) a upozornil, že žalobce je veřejně činný, s milionovými dosahy a že polemika a nesouhlas patří k běžnému riziku veřejného působení.
Celkově soud uzavřel, že nejsou splněny předpoklady odpovědnosti za zásah do osobnostních práv: u části nároků chyběla pasivní legitimace, u zbytku nebyl prokázán neoprávněný zásah, ani vznik újmy v relevantní příčinné souvislosti. Proto žalobu zamítl a žalobci uložil uhradit žalovanému náklady řízení v plné výši.