Institut Václava Klause vydal na 19. prosince 2018 text s názvem „Soros ‚osobností roku 2018‘ je signálem zkázy“ (pod nadpisem „SVĚT: Signál zkázy. Soros je ‚osobností roku 2018‘“ vyšel na Štědrý den i na Neviditelném psu, který tak už definitivně zaujal místo mezi Babišovými Lidovým i novinami a Protiproudem). V první chvíli by se mohlo zdát, že se někdo spletl a předčasně publikoval silvestrovský příspěvek. Text byl ovšem myšlen vážně. Protože je krátký, přebíráme jej celý, abychom se ním pak mohli náležitě vypořádat.
George Soros je „osobností roku 2018“
S každým končícím rokem jsou publikovány nejrůznější žebříčky (údajně) podstatných událostí uplynulého roku či (obvykle sporných) osobností roku. S jednou takovou „osobností“ přišel i deník Financial Times, když vyhlásil osobností roku 2018 George Sorose za to, že „reprezentuje hodnoty liberální demokracie a otevřené společnosti“ a že „denně čelí nacionalistickým a populistickým silám, které proti liberální demokracii otevřeně bojují“.
Financial Times, kdysi snad respektovaný zdroj informací z hospodářského a finančního světa, svojí volbou pouze potvrdil to, že už dávno není třeba jeho názory brát vážně, neboť stojí na straně pokrokářů a tvůrců sociálně-inženýrských konstruktů post-moderního světa.
Institut Václava Klause v polovině letošního roku publikoval vážný manifest Obrany demokracie proti liberální demokracii. Objasňujeme v něm, že pojmy liberální a demokracie byly ukradeny a zneužity k zakrytí ideologie, která nemá s liberálností a demokracií nic společného. Dnešní „liberální demokracie“ je pláštíkem k prosazení dílčích menšinových zájmů na úkor většiny. Zvolit osobností roku právě Sorose jako „vlajkonoše liberální demokracie“ je proto kouzlem nechtěného rozhodnutím správným.
Sorosovi je totiž vlastní vše kromě demokracie, úcty k výsledkům svobodných voleb a respektu k zájmům většiny. Soros skrze svůj Open Society Fund po celá léta organizuje a financuje tzv. „barevné revoluce“, kde skrze „zmajdanizované“ davy vyvolává rebelie proti legálně zvoleným vládám. Právě Sorosův Open Society Fund je bohatým finančním zdrojem pro nejrůznější neziskové organizace, které posléze ve svých zemích plní roli jakýchsi „pátých kolon“, snadno pronikají do domácích sdělovacích prostředků, napomáhají útokům na zvolené autority a podporují rozklad demokratického řádu. Právě Sorosem financované neziskové a nevládní organizace zastupují zájmy menšin a vnášejí do společnosti cizorodé názory multikulturalismu, feminismu, environmentalismu či genderismu a spolu se Sorosem se netají vášnivou podporou migrační invaze do euro-atlantického civilizačního prostoru.
„Sorosovští mládežníci“ jsou expedováni do neziskových organizací ze Sorosovy Středoevropské univerzity. Ta se sice v Čechách díky prozíravému rozhodnutí tehdejšího premiéra Václava Klause na začátku 90. let „nechytla“, své útočiště ovšem našla v Maďarsku. V této a okolních zemích působila takové „dobro“, až se její vytlačení z Maďarska stalo jedním z významných maďarských předvolebních témat.
Vyhlášení Sorose za „osobnost roku 2018“ ovšem není možné považovat ani za směšnou absurditu, ani za formu nepozornosti. Nejde snad ani o Sorose samotného. Jde o to, co ztělesňuje a svými penězi platí. Proto nesmíme význam tohoto signálu podceňovat! Informuje nás o tom, jak vážná je krize naší civilizace a jak rychle se starý dobrý svět tradičních dobrých hodnot kolem nás hroutí.
Text ukazuje, jaký názorový posun Institut Václava Klause prodělal. Začalo se to projevovat už dříve, když Václav Klaus senior hovořil o umělém státě Ukrajině, o tom, jak chudák Putin musel kvůli zlému Západu obsadit Krym, když Institut Václava Klause servilně obhajoval ruský doping, když se zakladatel této neziskové organizace přátelil s koryfeji putinovské propagandy, pseudohistoričkou Natalií Naročnickou (v roce 2012 v jí řízeném pařížském Institutu pro demokracii a spolupráci představoval svou knihu) či exfunkcionářem KGB Vladimirem Jakuninem, na jehož akce Dialog civilizací pravidelně jezdí (Klaus se dokonce stal i členem dozorčí rady Jakuninova berlínského think-tanku Dialog civilizací). Není divu, že pro přílišný příklon k Putinovi se Klause zbavil v roce 2014 americký Cato Institute, jeho členem Klaus krátce byl.
To, co můžeme číst v elaborátu IVK, je doslovně totéž, co najdeme v kremelské propagandě. Tvrzení o Sorosovi a jeho Open Society Fund financujícím barevné revoluce proti regulérně zvoleným vládám můžeme číst a slyšet ve státních či polostátních ruských médiích, která mají vesměs blízko z ruskému vedení, jako jsou RIA Novosti, Pravda, Vesti FM či Nězavisimija gazeta. Od různých ruských „odborníků“ se tak můžeme „dovědět“, že barevnou revolucí bylo povstání v Maďarsku v roce 1956, Pražské jaro u nás, demonstrace na náměstí Nebeského klidu v Pekingu, ale vlastně i VŘSR (kterou prý platili a organizovali ruskému národu cizí zednáři a židovští bankéři, jak tvrdí například vladyka Augustin z ruské pravoslavné církve). Soros prý rozvrací státy – což je přesné totéž, co se o Židech píše ve falzu Protokoly sionských mudrců. Potvrzuje se tak že útoky na Sorose jsou zástupnými útoky na Židy.
Používání pojmu „majdanizace“ opět zcela jednoznačně ukazuje směrem do Kremlu, konkrétně do Aeronetu, odkud přišla falešná zpráva o demonstraci proti Miloši Zemanovi ze 17. listopadu 2014 a o údajném rozdávání červených karet a o pokusu o „majdan“. (Výmysly o pokusu o krvavé protizemanovské povstání u nás šířili například A. B. Bartoš, komunisté, Jaroslav Plesl či Erik Best.)
Obdobně jako v textu IVK se v Rusku hovoří o páté koloně tvořené neziskovými organizacemi, v kremelském narativu jsou ovšem synonymem páté kolny liberálové. (Ruští nacionalisté také rádi používají pojem „liberasté“, složeninu ze slov liberál a pederast; u nás tento novotvar razí Radmila Zemanová-Kopecká z kremelské vlivové organizace ISSTRAS – zbývá tedy jen vyčkat, kdy toto slovo uslyšíme od Miloše Zemana.) Tuto pátou kolonu samozřejmě je třeba zlikvidovat, jak nás učí ruský národovec a ideolog euroasianismu Dugin (u nás obdivovaný například Petrem Žantovským). S ruským postojem k liberálům ostatně koresponduje i v článku zmíněný manifest proti liberální demokracii (ten u nás vyšel v Týdeníku ECHO, což naznačuje, kam už tento časopis oddriftoval).
Útoky na neziskové organizace, údajné „politické neziskovky“, jak můžeme slyšet například od členů IVK a ODS Václava Klause mladšího či Jana Skopečka, mají rovněž svůj předobraz v Rusku. Tam zavedli zákon proti neziskovým organizacím, které pobírají příspěvky ze zahraničí a (údajně) provádějí politickou činnost. Jenže stejně jako kdysi vídeňský starosta a antisemita Karl Lueger prohlašoval, že kdo je Žid, určuje on, stejně tak i silové složky v Rusku určují, co je to ona údajná politická činnost. Nakonec se ukázalo, že tam spadá i pomoc diabetikům. Takovou volnost v rozhodování, co je „politická neziskovka“, by jistě uvítali někteří lidé i u nás, nejen v IVK. A také nejen ti, kdo si stěžují, že nejsou diktátoři.
Stupidní a nelogické je tvrzení, že Středoevropská univerzita vysílá absolventy do neziskových organizací – kolik je takových lidí? Nepravdivý je i argument „dobra“ páchaného zmíněnou univerzitou, kvůli kterému údajně musela opustit Maďarsko. Nikoli, univerzita se pouze stala obětí Orbánova volebního tažení proti Sorosovi. Skutečnost, že předhůzky proti Sorosovi jsou zcela vymyšlené, dokazuje i aktuální obviňování miliardáře z podněcování demonstrací proti zákoníku práce. Od autorů jsou to opravdu falešná slovíčka.
IVK se pohoršuje nad tím, že list Financial Times označil Sorose jako osobnost roku. Stejné periodikum v roce 2016 vyhlásilo osobností roku Donalda Trumpa poté, co zvítězil ve volbách a co Klausův institut napsal: „Troufáme si říci, že v amerických prezidentských volbách zvítězil i Institut Václava Klause a jsme na to pyšní.“ Tehdy od IVK žádná stížnost nepřišla.
Třešničkou na dortu je poznámka o nebetyčné předvídavosti Václava Klause seniora, díky které jsme byli uchráněni zlé Sorosovy univerzity. Je směšná už svou servilitou. Ale opět je to vlastně v linii orientální despocie s moudrým vůdcem, takže článek je skutečně konzistentní.
Závěr
Předvánoční článek Institutu Václava Klause ukázal, že tato organizace financovaná miliardářem Petrem Kellnerem (který má ekonomické zájmy v Rusku a Číně) definitivně sklouzla na pozice Kremlu. Přesněji by se proto měla jmenovat Institut V. V. Putina, protože nehájí jiné než jeho zájmy a s Českou republikou má společné už jen sídlo.
Když se tedy někdo napříště bude divit, co (a to nejen v MF DNES) prohlašují a píší Václav Klaus junior, Ladislav Jakl, Jiří Weigl, Ivo Strejček, Martin Slaný, Jan Skopeček, Jan Koukal, Filip Šebesta, Petr Macinka, Aleš Valenta či ekonomka Hana Lipovská, musí mít na paměti, že jsou (či byli) dlouholetými spolupracovníky IVK (b) a podle toho přikládat víru jejich výrokům. A pokud by se předsedou ODS stal Václav Klaus junior, nemusíme se dlouho domýšlet, na kterou světovou stranu by se vydala.