Proč netaje sníh při zahřátí zapalovačem?

Jak erudovaní jsou dezinformátoři v oboru fyziky a chemie můžeme demonstrovat i na příkladu Jakuba Šťastného. Právě Jakub Šťastný je člověk, jehož zjištěními ve videích často argumentuje Petra Fajmonová Rédová. Šťastný se v nedávném videu diví, že když sníh zahřeje zapalovačem, v místě zahřátí sníh nezačne tát, ale vytvoří se černé spáleniny. Přitom jde jen o známý jev, který zkouší i děti na základních školách. Vysvětlení je triviální.

Není to žádná záhada, může za to jednoduše fakt, že velkou část objemu sněhu tvoří vzduch. Rozpuštěná voda se vsakuje do prostoru mezi jednotlivými zrníčky, kde ji pak udrží kapilární tlak. Objem těchto vnitřních prostor se samozřejmě liší podle toho, jak pevně danou kouli stlačíte v ruce. Ale pokud neuděláte “ledovku”, musíte rozpustit většinu koule, aby z ní začala ve větším množství kapat voda. Pokud si vezmete kus ledu, ve kterém volný prostor není, a přiložíte zapalovač, voda z něj začne kapat okamžitě. Kdyby experimentátoři položili kouli na pánvičku místo nad zapalovač, asi by bylo po záhadě, jak ilustruje třeba Phil Plait na blogu Bad Astronomy.

Zjednodušeně, sněhová koule se za daných okolností nezačne ihned viditelně rozpouštět, neboť vznikající vodu dokáže vsáknout zbytek sněhu, případně se vločky rovnou vypaří při fyzikálním procesu zvaném sublimace. Sublimace je skupenská přeměna, při které se pevná látka mění na plyn, aniž by došlo k tání pevné látky.

Co se týče šmouh na sněhové kouli, nejde pochopitelně o produkty vznikající při “spalování sněhu”, ale o saze ze zapalovače nebo hořáku. Ty jsou podle snímků obvykle plynové a jejich náplň tvoří uhlovodík butan. Ten by se za ideálních okolností měl spalovat zcela čistě za vzniku vodní páry. Ve skutečnost ale spalování není ideální a uvolňují se při něm látky, které se pak jako saze ukazují na sněhu. Stejně tak i v několika videích zmiňovaný zápach také téměř určitě pochází z hořáku či zapalovače.