Na sociálních sítích se znovu šíří tvrzení, podle kterého byla okupace Československa po roce 1968 údajně „prakticky záležitostí dnešních Ukrajinců“. Jeden z aktuálních příspěvků na síti Lidé.cz tvrdí, že kvůli rotaci vojáků byla okupace „prakticky záležitostí dnes milovaných UK“ a současné Ukrajince označuje za potomky někdejších okupantů. Nejde o ojedinělý motiv. Také v letošních facebookových diskusích se objevují výroky typu „okupovali nás Ukrajinci a ne Rusové“. Podobný narativ se pravidelně vrací právě v období kolem 21. srpna.
Jádro manipulace spočívá v záměně Sovětského svazu za dnešní Ukrajinu. Ukrajinci samozřejmě v Sovětské armádě sloužili a část sovětských útvarů, které se účastnily invaze, byla předtím dislokována na území Ukrajinské SSR. Z toho však nelze udělat závěr, že Československo okupovala Ukrajina. Paměť národa letos v lednu upozornila, že neexistují veřejně dostupné údaje, z nichž by bylo možné zjistit národnostní složení sovětských invazních vojsk. Samotné umístění jednotky na území Ukrajinské SSR navíc neznamená, že ji tvořili převážně nebo výhradně Ukrajinci.
Stejný závěr přinesl už dříve Demagog.cz. Sovětská armáda fungovala na internacionálním principu a její divize byly složené z vojáků různých národností Sovětského svazu. Ukrajinci mezi nimi bezpochyby byli, stejně jako Rusové, Bělorusové a příslušníci dalších sovětských národů. Nic však nedokládá často opakované tvrzení, že právě Ukrajinci tvořili dominantní část okupačních vojsk. Argument s následnými rotacemi na tom nic nemění: střídali se příslušníci Sovětské armády, nikoli vojáci samostatné ukrajinské armády.
Další oblíbenou součástí tohoto hoaxu je tvrzení, že také o invazi rozhodli především Ukrajinci v čele Sovětského svazu. Ani to nesedí. Politbyro KSSS mělo v roce 1968 jedenáct členů. Vedle Leonida Brežněva v něm bylo pět rodilých Rusů, tři Ukrajinci, jeden Bělorus a jeden Lotyš. U samotného Brežněva, narozeného na území dnešní Ukrajiny, je otázka národní identity složitější; historici upozorňují, že mluvil rusky a prameny jeho identitu nevykládají jednotně. Především však členové politbyra nezastupovali jednotlivé svazové republiky jako dnešní vlády samostatných států. Byli představiteli centralizovaného sovětského režimu řízeného z Moskvy. Manipulátoři.cz se stejnému tvrzení věnovali už v minulosti.
Historické prameny také jasně ukazují, kdo Československo okupoval v následujících desetiletích. Po invazi armád států Varšavské smlouvy ostatní zahraniční jednotky postupně odešly a na československém území zůstala Střední skupina sovětských vojsk, přibližně 75 tisíc vojáků. Podle Vojenského historického ústavu zde tato sovětská vojenská struktura setrvala až do roku 1991. Označovat proto následnou více než dvacetiletou okupaci za „ukrajinskou“ pouze na základě domnělé národnosti části střídajících se branců je historicky neudržitelné.
Podobná tvrzení přitom nejsou novinkou roku 2026. Demagog vystopoval jejich výraznější šíření nejméně do období po ruské anexi Krymu v roce 2014. Později je veřejně opakoval například někdejší předseda KSČM Vojtěch Filip a v srpnu 2025 také předsedkyně Trikolory Zuzana Majerová. Před každým výročím okupace se tak vrací v různých obměnách stejný argument: Rusko či Sovětský svaz má být zbaven odpovědnosti tím, že se odpovědnost přenese na dnešní Ukrajinu.
Verdikt: NEPRAVDIVÉ A MANIPULATIVNÍ. Vojáci ukrajinské národnosti se invaze i následného působení Sovětské armády v Československu účastnili. Neexistují však věrohodné podklady pro tvrzení, že tvořili většinu okupantů, a už vůbec z jejich účasti nelze vyvozovat odpovědnost dnešní Ukrajiny. Invazi rozhodlo a řídilo vedení Sovětského svazu v Moskvě a po roce 1968 na československém území zůstala Střední skupina sovětských, nikoli ukrajinských vojsk.
