V posledních týdnech se na Slovensku znovu objevila nepravdivá tvrzení o tom, že za sovětskou invazi do Československa v srpnu 1968 mohou Ukrajinci. Tuto dezinformaci přiživuje i slovenský ministr obrany Robert Kaliňák, který nedávno prohlásil, že „Ukrajinec Brežněv rozhodl o obsazení Československa“. Jedná se o součást opakovaně šířeného proruského narativu, který má za cíl přepsat historii a oslabit podporu Ukrajině v současném konfliktu.
Leonid Brežněv se skutečně narodil ve městě Kamjanske, které dnes leží na území Ukrajiny. V době jeho narození (1906) však šlo o území Ruského impéria a později Sovětského svazu. Brežněv se nikdy neidentifikoval jako Ukrajinec – ve své autobiografii Vzpomínky z roku 1979 sám uvedl: „A tak jsem podle národnosti Rus, původem proletář, dědičný hutník.“
Rozhodnutí o okupaci Československa nepřijal Brežněv jako jednotlivec. Invazi v roce 1968 schválilo jedenáctičlenné politbyro Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu, kde většinu tvořili etničtí Rusové. Kromě Brežněva zde zasedali například Gennadij Voronov, Andrej Kirilenko, Alexej Kosygin, Michail Suslov či Alexander Šelepin – všichni ruští představitelé.
Ukrajinská SSR tehdy neměla vlastní zahraniční politiku, armádu ani možnost ovlivnit rozhodování Moskvy. Stejně jako jiné svazové republiky byla podřízená centrální moci v Kremlu. Navíc i sama Ukrajina byla dlouhodobě obětí ruského imperiálního a komunistického útlaku – připomeňme například hladomor z počátku 30. let nebo krvavé potlačení ukrajinské nezávislosti bolševiky.
Podle analytiků jde o cílenou propagandistickou strategii proruských aktérů. Tato strategie sleduje dva hlavní cíle:
- Zbavit Rusko historické odpovědnosti za okupaci v roce 1968, podobně jako dnes popírá odpovědnost za agresi proti Ukrajině.
- Polarizovat společnost a oslovit lidi, kteří nostalgicky vzpomínají na komunistický režim a jsou náchylní k alternativním výkladům dějin.
Dezinformace o roce 1968 se již v minulosti pokoušela vyvrátit ukrajinská ambasáda i slovenský portál Hoaxy a podvody, který upozorňuje, že podobná tvrzení podsouvají představu, že „za srpen 1968 vlastně Rusko nemůže a Ukrajinci nesou vinu“. Tento narativ nejen že neodpovídá historickým faktům, ale také ospravedlňuje ruský imperialismus a zkresluje tragické důsledky totalitního režimu.
Je důležité nepodsouvat kolektivní vinu národům, které byly samy oběťmi. Dezinformace dnes nemíří jen na současnost, ale čím dál častěji i na minulost. O to důležitější je ověřovat fakta a bránit se manipulacím, které mají za cíl měnit naše vnímání dějin.