Ve čtvrtek 18. dubna 2019 blogeři Markéta Šichtařová a Petr Štěpánek, jejichž příspěvky svědomitě přebírá Ondřej Neff na serveru Neviditelný pes, shodně obvinili média (Petr Štěpánek konkrétně Českou televizi), že zamlčují pravdu o požáru pařížské katedrály tvrdíce bez důkazů, co požár vyvolalo, aby tak zastřela skutečné původce – muslimy.
Uvádíme plný text obou blogů.
Markéta Šichtařová: Už máme instrukce, co si myslet o Notre-Dame
Byly doby, kdy média nepsala pravdu. Každý to věděl. Pravda se filtrovala mezi řádky. Totéž v písničkách a v divadelních hrách. Cenzura všude. Autoři museli psát tak, aby divák pochopil, cenzor nikoli. Šílená doba. A je tu zas.
Demokracie je založená na tom, že média fungují jako její hlídací pes. V dobách, kdy informovat nemohou nebo nechtějí, přestávají demokracii sloužit. Když média lžou, vždy to bezpečně ukazuje úpadek společnosti, který předchází nějaké velké společenské změně. Ať už k horšímu či k lepšímu.
A média jako celek dnes už nehlídají. Až příliš mnoho lidí jim přestává věřit. Až příliš mnoho lidí se už nedívá na televizi, protože si myslí, že se v ní nevysílají zprávy, nýbrž to, co si mají myslet. Že je to propaganda jako dřív. To není nějaký povrchní dojem, to vidíme z empirických dat z celého světa. Podle agentury Gallup totiž v roce 2018 považovalo 62 % Američanů zprávy za zaujaté a zkreslené. Domnívali se, že 44 procent obsahu neodpovídá skutečnosti. V rámci médií přitom nejhůř dopadla televize. Korunu všemu přináší zjištění, že většina Američanů není schopna uvést jediné médium, které by podle nich dodávalo objektivní zprávy.
A možná mají pravdu. A je na to i řada důkazů. Několik let jsme totiž ze všech stran slyšeli, že se americký prezident dostal k moci díky spolupráci s Ruskem. V roce 2017 se dokonce objevila tajně pořízená nahrávka, na níž jeden z produkčních CNN říká, že ředitel televize Jeff Zucker chce stále nové a nové zprávy o Trumpovi a jeho spolupráci s Ruskem. Novináři šili podle politického zadání do Trumpa ostošest, aby se v březnu 2019 na základě vyšetřování ukázalo, že Trump s Ruskem nespolupracoval. Hm, smůla. Tedy pro novináře. A ne, nejsem fanoušek Trumpa ani omylem.
Mezitím se ale rozjela kampaň proti šíření falešných zpráv označovaných jako fake news. Řada lidí a médií byla označena za ruské špiony bez důkazů, podobně jako tomu bylo v kauzách #metoo. Stačilo jen ukázat prstem. A jak dnes už tedy víme, věhlasná média sama záměrně šířila fake news, protože chtěla Trumpovi ublížit. Jako když zloděj křičí: „Chyťte zloděje!“
Takže lze tedy nedůvěryhodnost médií ztotožnit jen s nenávistí ke Trumpovi? Ale kdeže.
Krátce po začátku požáru Notre-Dame jsme ještě pořádně ani nevěděli, co se děje, zda se budova celá zřítí či ne, ale už jsme „věděli“, že pravděpodobně šlo o důsledek opravy. Přesněji – média to věděla. Velmi zvláštní! Jak může někdo vědět, jak vznikl požár, když požár ještě nedohořel a neproběhlo šetření? Jak mohla média tak rychle vědět, že se nejednalo třeba o nedbalost turisty? O teroristický útok spojený s volbami do Evropského parlamentu? O odvetu za to, co se dělo před měsícem na Novém Zélandě? O sabotáž zaměstnance? Příčin vymyslíme tisíc a jednu… Ale žádnou z nich není možno ověřit v okamžiku, kdy požár ještě ani nedosáhl svého vrcholu. Tak jak si někdo může troufnout říct, že pravděpodobná příčina je ta a ta?
Možná mají média pravdu. Doufejme, že ji mají. Ale pokud ji mají, pak ne proto, že by média opravdu něco věděla, ale proto, že se omylem strefila. A protože lidé už médiím nevěří, vymýšlejí různé konspirační teorie, co všechno mohlo za požárem stát. Média ale opět nelenila a všechny, kteří měli hypotézu nebo teorii, hned označila za lháře. Přitom ti, kdo vymýšleli konspirace, neměli patrně o nic méně informací než sama média: totiž neměli žádné. Proč tedy nebyla média nestranná a nečekala na výsledek skutečného vyšetřování? Až vyjde při skutečném šetření najevo, že opravdu šlo o nehodu, bude tomu veřejnost po téhle zkušenosti ještě věřit…?
A spekulace šly logicky ještě dál. Každý mohl na Twitteru, na Facebooku, v živém vysílání některých televizí vidět, že řada lidí požár oslavuje. Nejen, že to každý vidět mohl, ale stále může, protože print-screenů a videí koluje dostatek. Nicméně v médiích se vzápětí objevily zprávy, že nic takového není pravda, nemáme věřit svým očím, nikdo oheň neslaví a všechno je to jen konspirační podvod. Za všechno prý mohou údajně falešné twitterovské účty šířící fake news, které chtějí ve společnosti zasít hněv a nenávist.
To je klidně možné – možná vážně šlo o podvrhy a falešné účty pouze předstírající, že někdo má z katastrofy radost. (I když zajímavé je, jak rychle se údajní dezinformátoři zorientovali, kolik dokázali během pár minut založit falešných účtů a v jak velkých počtech hned dokázali reagovat… Jen někomu hodně naivnímu tohle mediální vysvětlení o údajných podvrzích nepřipadá přinejmenším podivné.) Ale mají média důkazy ke svému tvrzení, že oslavné zprávy byly podvrhy?
Já žádný takový důkaz od žádného média neviděla. Zrovna jako jsem neviděla důkaz, že účty byly pravé. Prostě nikdo to nemůže vědět s absolutní jistotou. Objektivní by tedy bylo ze strany médií říci například toto: „Část uživatelů sociálních sítí nad katastrofou jásá, ale dosud nelze určit, jaké a zda vůbec nějaké procento z těchto účtů je podvrhem.“ Přesto část médií zaujala úplně jednoznačný postoj: Je to lež.
Takže si to shrneme. Stále nevíme a hlavně ani nemůžeme vědět, co se stalo. Vyšetřovatelé dokonce ještě ani nesmějí vstoupit do ohořelé budovy. Zato „víme“, že se neslavilo a asi nešlo o úmysl. Jak to, sakra, může někdo „vědět“? Jak je možné, že média prezentují své domněnky a přání jako fakta? Jak to, že nezachovávají přísnou neutralitu?
Přátelé, nepodceňujme sílu symbolů. A nepodceňujme sílu davu, když se rozhodne přestat věřit autoritám. A zejména nepodceňujme, když se obojí spojí dohromady. Tahle kombinace může vytvořit hodně třaskavou směs. A mohou za to některá média. Dosáhla pravého opaku, než chtěla. Lhala příliš okatě. Chtěla veřejnost instruovat, co si má myslet. A veřejnost – se na instrukce vybodla.
Já vlastně úplně chápu, jak strašně moc chtějí tu svou pravdu a lásku prosadit; jenomže používají k tomu tak agresívní metody, že výsledkem je lež a nenávist.
Petr Štěpánek: Nesouvisí, nesouvisí, nesouvisí
Pařížská katedrála Notre Dame ještě vesele plápolá, ale z obrazovky veřejnoprávní České televize už jsme ubezpečováni, že požár nijak nesouvisí. S čím že nesouvisí, ani není třeba dodávat.
Nic nového. Děje se tak pokaždé, dá se to přímo zobecnit. Ať se v Evropě či jinde přihodí prakticky cokoli, někoho zamordují, někoho zastřelí, někoho podřežou, někoho znásilní, zblázní se náklaďáky, vybuchuje metro, vybuchují autobusy, vybuchují kavárny, padají letadla a tak dále a tak podobně, seznam možno libovolně doplňovat, téměř vždy jsme ubezpečováni, že to nesouvisí. A to i v případech, kdy to evidentně souvisí.
Obrázky či videa rozradostněných obyvatel jistých zemí, jistých etnik, jistých národů a vyznavačů jistého náboženství, kteří naopak po pádu Dvojčat, během požáru Notre Dame či při kterékoli z výše zmiňovaných událostí propukají v nadšení a na sociálních sítích vítají neštěstí bezpočtem smajlíků, nám oficiální média raději nikdy neukazují.
To ale neznamená, že ty obrázky a videa neexistují. To neznamená, že po sociálních sítích i jinde nekolují. To neznamená, že si lidé souvislosti nedomýšlejí, že o souvislostech nepřemýšlejí, ba že si někdy – ano, je to lidská přirozenost, zvláště pak v reakci na „nesouvisí“ – souvislosti nepřidávají. A hlavně, že někteří lidé prostě mají strach. Oprávněný.
Odbýt tuhle realitu našeho světa, že to jsou všechno fake news, je podvod. Novinářský podvod. Seriózní novinařina si nemůže dle svých vlastních sympatií či antipatií nasazovat klapky na oči. Povinností seriózních médií je i tyhle věci ukázat, rozebrat a případně odsoudit. Nikoli je selektovat a zatajovat.
Střih. Ten samý den, ten samý večer, co hoří Notre Dame. Na ČT1 běží Reportéři ČT a v nich reportáž o důchodci-teroristovi, o pomateném staříkovi s berlí, který pokácel na trať stromy a kolem rozházel infantilní letáky předstírající, že jde o akt migrantů. Důchodce před soudem vypovídá, že motivací jeho činu byl strach. Strach z migrantů a jejich věrouky. Jinými slovy, jeho čin souvisí.
Tuhle souvislost ovšem reportáž víceméně pomíjí. O to úporněji ale hledá, ba přímo vytváří souvislost jinou. Totiž že ruku pomatenému staříkovi vedlo jisté politické hnutí. Co na tom, že hnutí se od staříka i jeho činu distancuje, co na tom, že žádný důkaz, přímý ani nepřímý, že by kdokoli z hnutí pomateného staříka inspiroval, naváděl či úkoloval, neexistuje.
Proč ta úporná snaha vytvořit souvislost tam, kde ve skutečnosti není? Přece proto, že ono hnutí, na rozdíl od propagandistické veřejnoprávní televize, před souvislostmi onoho mordování, znásilňování, ničení, zapalování a odpalování oči nezavírá.
Záměrně neuvádím konkrétní národnosti, vyznání ani jméno onoho politického subjektu, ostatně každý si je umí domyslet. To vše je vedlejší. Můj text je o něčem jiném. O mizerné práci redakce publicistiky, kterou musíme spolu s celou veřejnoprávní televizí povinně financovat.
Redaktor, který natočí podobný paskvil, by měl chodit kanály, taková je to ostuda. Dramaturg, jenž to pustí do vysílání, by měl raději míchat povidla, neb to je práce, na kterou stačí. Generální ředitel, který je za to za všechno zodpovědný, by měl být neprodleně odvolán. A Rada České televize, jež nad onou permanentní propagandou a manipulací, jichž se nám namísto seriózní novinařiny z veřejnoprávní obrazovky dostává, drží ochrannou ruku, jakbysmet.
Proč? Protože zamlčovat souvislosti tam, kde evidentně jsou, a naopak je vytvářet tam, kde chybějí, je prostě zločin. Propagandistický zločin. Neexistuje jediný důvod, proč bychom měli financovat zločince.
Česká televize o požáru ve skutečnosti informovala takto:
„Příčinu úřady dosud nepotvrdily. Spekuluje se ale o tom, že objekt zachvátily plameny kvůli rekonstrukci.“
„Podle hasičů může požár souviset s rekonstrukcí stavby.“ [čas 0:59] (text)
„Okolí chrámu je evakuováno, policie požár vyšetřuje jako nehodu.“ [čas 1:03] (text)
„Prokuratura: požár zřejmě vznikl neúmyslným zaviněním.“ [čas 55:41] (text)
To se shoduje i s přehledem zpráv francouzského listu La Liberation z 15. dubna ve 23:26, kde také hovoří o tom, že policie vychází z neúmyslného zavinění.
Závěr
Oba blogeři se ve svých textech dopustili lží a manipulací. Quod est demonstrandum.
Šichtařová se v článku, který manipuluje už názvem, podivuje, jak mohla média už v den požáru něco tvrdit, a soudí, že měla počkat na skutečné vyšetření (paní Šichtařová tedy vedle ekonomie a prognostiky zjevně zvládá i vyšetřování požárů na dálku.). Pokusím se to tedy paní Šichtařové vysvětlit (vzpomeňme si na Grossmannova Pupáka: „Vidím prosťáčka, nedá mi to…“). Definitivně bude samozřejmě jasno, až bude vyšetřování uzavřeno, autorka zde ovšem nepokrytě lže – domněnka o příčině požáru totiž nepřišla od (českých) novinářů, nýbrž od francouzských hasičů a policie. Ti samozřejmě vždy mají nějakou hypotézu, podle které postupují. Mohou jich zajisté mít i víc. Když už si tak s paní Šichtařovou konspirujeme, je nakonec možné i to, že policie použije vyšetřovací taktiku a úmyslně informuje nepravdivě, aby nevyplašila pachatele. Konzumenti médií jsou potom dezinformováni, rozhodně z toho ale nelze vinit média samotná.
Zcela vyfantazírovaná je souvislost s Donaldem Trumpem a závěrečná věta o agresivních prosazovatelích pravdy a lásky už je naprosto mimo mísu, protože autorka sama použila vylhané tvrzení, ze kterého nemůže vyplynout pravdivý závěr.
A otázka pro paní Šichtařovou nakonec – měla média oznamovat něco jiného, než se dověděla od policie? Pak by tedy šířila pravdu?
Pro mediálního Catona Petra Štěpánka se požár stal podnětem k dalšímu přímému útoku na Českou televizi, a to již v první větě jeho blogerského příspěvku: „Pařížská katedrála Notre Dame ještě vesele plápolá, ale z obrazovky veřejnoprávní České televize už jsme ubezpečováni, že požár nijak nesouvisí.“ Opět stejná lež jako výše u Markéty Šichtařové. Aby mohl útočit na ČT ještě více, buduje Štěpánek oslí můstek s teroristou Baldou, údajným pomateným staříkem (jeho vystoupení před soudem by se klidně mohlo označit za hereckou etudu). Toho prý televize nesmyslně dává do souvislosti s SPD (jež mimochodem Štěpánka úplně náhodou podpořila při nominaci do televizní rady), ačkoli si každý zájemce může poslechnout Baldovy rozhovory s okresní funkcionářkou této partaje Blankou Vaňkovou. Sklenutý oblouk pan Štěpánek uzavírá tímto tvrzením: „Protože zamlčovat souvislosti tam, kde evidentně jsou, a naopak je vytvářet tam, kde chybějí, je prostě zločin. Propagandistický zločin. Neexistuje jediný důvod, proč bychom měli financovat zločince.“ Zločincem je – jak jinak – Česká televize.
Společným rysem obou příspěvků je také tvrzení, že na internetu a v televizním vysílání je dostatek důkazů o tom, že jsou lidé, kteří požár oslavují (rozuměj muslimové), ale že jakási nejmenovaná média tvrdí, že to není pravda a že lidé nemají věřit svým očím. Jistě se vždy najde někdo, kdo na Facebooku a jinde napíše hanebné a trestné věci, ale stejně i u nás jsme měli „entity“, které propukaly v nadšení z vystřílení mešit na Novém Zélandě. Nezbývá než doufat, že ony zmiňované důkazy o zlolajnosti nejmenovaných etnik nepocházejí z dezinformačních zdrojů, jako je třeba Sputnik se zfalšovanou fotografií rozveselených muslimů z Paříže (mimochodem právě na tomtéž Sputniku panu Štěpánkovi aktuálně přetiskují jeho facebookové statusy nebo s ním i dělají rozhovory.)
Šichtařová i Štěpánek svými příspěvky potvrdili, ke komu mají blízko. Totiž k partě konspiracistů, kteří se tváří, že mají jakési hermetické znalosti o světě, které jsou nám naivkům dosud utajeny, zatímco oni jsou těmi věrozvěsty pravého poznání, jejichž úkolem je nás osvítit. Očerňují média, že zásobují své příjemce vymyšlenými informacemi, zatímco hlavním zdrojem podvrhů jsou oni sami. Oba blogeři se tak kvalitou svých produktů dostali na úroveň takových „veličin“, jako jsou například Lubomír Vylíčil, Břetislav Olšer či Ivan David.