Petr Žantovský, označovaný jako novinář, zveřejnil 18. 3. 2023 na webu Parlamentní listy text nazvaný „Nechte učit Ševčíka. Urválkovská rétorika utržená ze řetězu. Šafr, Dolejší a všichni ostatní“. Článek s rozvláčným názvem připomínající styl Hájkova Protiproudu se titulnímu tématu věnuje až na závěr.
Žantovský tam píše:
Třetí téma začíná konstatováním, že štvanice na děkana Národohospodářské fakulty VŠE v Praze doc. Miroslava Ševčíka má jasné zájmové, účelové politické kontury. „Stalo se ‚tématem dne‘ vymístit z veřejného prostoru člověka, který nastavuje dnešní vrchnosti ono pomyslné zrcadlo a nebojí se své výhrady ke způsobu současného vládnutí říkat nahlas, na což má jako občan i akademik plné právo. To se však nehodí do krámu propagandistům z režimních médií typu Forum24, která na něj zahájila hon s cílem vyhnat ho z vedoucího místa fakulty, a nepochybně poté i z celé VŠE. Propůjčil se k tomu dokonce i rektor této věhlasné školy Petr Dvořák. Akademická solidarita a vědomí akademických svobod u něj ustoupily politické poptávce: co kdyby příštím terčem byl on, že?“ tuší Petr Žantovský.
Na této štvanici je dle něj nejnechutnější její podoba, agresivita a plošnost. „Připomíná to velmi urgentně rétoriku všech těch Urválků 50. let nebo rudoprávních škrabalů 70. let. Už zde nejde – zatím – o protistátní spiklence, ani o ztroskotance či zaprodance. Dnes máme před očima dezoláta (kdo ví, co to slovo znamená, ať se mi ozve, dostane ode mne knihu), kremelského švába, proruskou lůzu, spodinu a patologickou sedlinu společnosti. Už se objevil i termín známý z 50. let: zrádce vlasti. O Ševčíkovi samotném se z našich médií dozvídáme, že je ‚děkan – šaman‘ (na Forum24 – ejhle, zde zakotvil zhrzený Marek Wollner z ČT), že hájí na svých přednáškách agresivní diktaturu (Pavel Šafr tamtéž) a tak dále,“ poznamenává mediální analytik.
Obzvláště se předvedl Václav Dolejší na Seznam Zprávách, když Ševčíka nazval odrazem bídy českého vysokého školství. „Proč že je vysoké školství v bídě? Podle Dolejšího ‚na vině je extrémní autonomie, nezávislost na státu, kterou vysoké školy získaly po roce 1989‘. Tumáš, čerte, kropáč. Pokud si pamatuji, akademické svobody byly jedním z hlavních požadavků studentů jdoucích 17. 11. 1989 z Albertova vstříc pendrekům na Národní třídě. Kde byl tehdy pan Dolejší? Pozoroval dění z oken vinárny v Mikulandské ulici? Nejspíš. Jinak by nemohl napsat takovou nehoráznost,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Toto dění však nenechalo chladnou značnou část veřejnosti. „Během doslova několika hodin vznikla petice na obranu doc. Ševčíka, která má v tuto chvíli už cca 40 tisíc podpisů. Paralelně s tím spatřil světlo světa otevřený dopis rektoru VŠE Petru Dvořákovi s výmluvným titulkem ‚Nechte učit Ševčíka‘. Komu to připomnělo slavný slogan ‚Nechte zpívat Mišíka‘, který se objevil po zákazu tohoto umělce v totalitním socialismu, je na správné adrese. Metody jsou víceméně stejně a kýžený výsledek též: zabránit dotyčné osobnosti ovlivňovat veřejné mínění svými myšlenkami. Sokrates za něco podobného byl zabit, Ševčík ‚zatím‘ jen špiněn a ostrakizován, ale princip je týž,“ vysvětluje mediální odborník.
Zastat se v této chvíli Ševčíka neznamená vyjádřit souhlas se všemi jeho názory, ale postavit se proti snaze moci jej za jeho názory trestat. „Můj kamarád Jan Schneider mi k tomu vyprávěl poučný příběh sepsaný pastorem Martinem Niemöllerem: ‚Nejdřív přišli pro komunisty, a já jsem se neozval, protože jsem nebyl komunista. Pak přišli pro Židy, a já jsem se neozval, protože jsem nebyl Žid. Pak přišli pro odboráře, a já jsem se neozval, protože jsem nebyl odborář. Pak přišli pro katolíky, a já jsem se neozval, protože jsem byl protestant. Pak přišli pro mě a tehdy už nezbýval nikdo, kdo by se mohl ozvat‘,“ dodává Petr Žantovský.
[Konec citace]
Žantovský se dopouští klasických eristických faulů, kdy Ševčíka ostudně přirovnává k Sókratovi, obětem procesů 50. let nebo dokonce k židovským obětem německých nacistů.
Pomiňme skutečnost, že Ševčík už dávno neměl být děkanem Národohospodářské fakulty VŠE. Jde o osobu znalou angličtiny maximálně na úrovni small talku, s téměř nulovou publikační činností, známého svým nepotismem či řekněme podivným vztahem ke studentkám. Jeho proruské aktivity jsou už pouhou třešničkou na shnilém dortu.
Připomeňme také, kdo je Petr Žantovský. Tento docent (s podivnou habilitací na skandalózní Čarnogurského Panevropské univerzitě), vyučoval na tzv. vysokých školách, jako byla Univerzita Jana Ámose Komenského, Akademie managementu a komunikace v Praze (kde byl prorektorem), jež se podvodně vydávala za vysokou školu, Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů (tam byl nadřízeným své manželky) nebo další podvodná Otevřená evropská akademie ekonomiky a politiky (ta spolupracovala s ukrajinskou Meziregionální akademií řízení personálu, jež proslula jako centrum antisemitismu na Ukrajině) i výše uvedená Panevropská univerzita. Od roku 2003 vyučuje na VŠE.
Žantovský se zastává Ševčíka, aniž by ovšem uvedl těžký vlastní konflikt zájmů. Působí totiž jako docent na Katedře hospodářské a sociální politiky, jejímž vedoucím je – surprise, surprise – právě Miroslav Ševčík. Spolu se Žantovským tam je i jeho manželka Irena Žantovská. Kromě toho zaměstnává také bývalého prezidenta Václava Klause a že odbornou asistentkou na katedře je i Ševčíkova dcera.