NFNZ spustil nový web. Měří v něm důvěryhodnost zpravodajských serverů


Nadační fond nezávislé žurnalistiky spustil nový web, na kterém lze získat podstatné informace o důvěryhodnosti zpravodajských serverů v ČR. Cílem je umožnit čtenářům lepší orientaci v současné, často nepřehledné džungli informací. Důvěryhodnost serveru, který přináší kromě publicistiky a komentářů také zpravodajství, lze posuzovat z různých úhlů pohledu. Výzkum hodnotil transparentnost média, nakládání se zdroji a profesionální práci se sdělením. Podle způsobu dodržování těchto kritérií si lze udělat obrázek, které redakce se snaží dělat svou práci zodpovědně, u kterých se vyskytují dílčí nedostatky a pro které je neserióznost téměř pracovním nástrojem. Pro zpracování výzkumu byla zvolena metoda kvalitativního výzkumu a vybraný obsah zpravodajských serverů byl ručně kódován na základě předem definovaných kritérií. Projekt vznikl ve spolupráci NFNZ, Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity a Studii nových médií FFUK.

Důvěra ve zpravodajská média setrvale klesá. Pokusili jsme se proto pojmenovat příčiny tohoto trendu a současně nabídnout řešení směřující k obnově narušené důvěry. Chceme pomoci s rozlišením, kde je důvěra na místě a kde nikoli. Nadační fond nezávislé žurnalistiky si klade za cíl usnadnit domácím novinářům kvalitní práci a usnadnit čtenářům lepší orientaci v současné, často nepřehledné džungli informací. Při vědomí, že problém nedůvěry vůči médiím je dlouhodobý, jsme se rozhodli nejprve vymezit několik obecných principů, jež považujeme za klíčové pro ukotvení a rozvíjení důvěryhodné novinářské práce a mediální praxe.

Důvěryhodnost serveru, který přináší kromě publicistiky a komentářů také zpravodajství, lze posuzovat z různých úhlů pohledu. My jsme se zaměřili na tři charakteristiky, které považujeme za principiální. Jsou jimi transparentnost média, poctivé nakládání se zdroji a profesionální práce se sdělením. Přitom neusilujeme o vypichování jednotlivých excesů či chyb, ale jde nám o dlouhodobé a systematické fungování toho kterého média.

  1. Transparentnost média

Stejně jako v běžné lidské komunikaci, tak i při čtení zpráv je důležité vědět, kdo k nám promlouvá, abychom mohli lépe pochopit jeho motivace. Proto by nemělo být běžné, že čtenář neví, kdo je autorem textu. V ideálním případě by měly být všechny články podepsané, pokud nejsou, měla by být dostupná alespoň plná informace o členech redakce, včetně jejich e-mailových adres. Možnost kontaktovat novináře prostřednictvím e-mailu napravuje asymetrii v komunikaci, kdy se novinář může ve svém textu zaměřit na konkrétního člověka, ale dotyčný na něj nemůže přímo zareagovat.

Snadno dostupné by měly být také informace o provozovateli webu. Jméno a IČ firmy, která web provozuje, by mělo být bezprostředně dohledatelné na webu. Čtenář by měl mít dále možnost snadno zjistit, kdo je skutečným vlastníkem média. Vlastnictví v podobě offshorové společnosti či akcií na doručitele snižují důvěryhodnost publikovaného obsahu, protože v takovém případě nejsou zájmy vlastníka zřejmé. (Jde mu o zisk? Je odněkud dotován?) V případě zájmu by měl čtenář rovněž bez problémů dohledat informace o hospodaření, účetní uzávěrce a výroční zprávě vlastnické firmy na serveru Justice.cz.

Důvěryhodnost média se nezvyšuje, je-li veškerá informace o zpravodajském serveru formulována příliš obecně jako v případě ČeskoAktuálně.cz. Špatným příkladem je také server Aeronet, který tají identitu svého šéfredaktora i svoji vlastnickou strukturu a udává falešnou adresu sídla.

Za příklad dobré praxe lze naopak uvést server Deníků, jehož regionální redakce často umožňují prokliknutím autorova jména přístup na stránku s kontaktním formulářem, který odešle vzkaz přímo autorovi textu.

2. Poctivé nakládání se zdroji

Zpravodajská média by měla svým čtenářům umožnit základní kontrolu původu svých zpráv a přispět k jejich důvěryhodnosti ověřováním faktů z více zdrojů. Při přebírání obsahu by měli autoři a editoři vždy jmenovat původní zdroj, pokud možno včetně aktivního webového odkazu.

Porušování této praxe je v českých zpravodajských médiích zcela běžné, někdy však nabývá až nepochopitelných forem. Příkladem může být článek „Ukrajinský velvyslanec potvrdil: Češi se účastnili bojů na straně banderovců“ ze serveru AC 24. Za svůj zdroj označuje Deník N, ve skutečnosti však vychází z textu uveřejněného na serveru Sputnik News. Na něj také navádí nabízený proklik. Jako příklad dobré praxe může naopak posloužit článek Deníku N o zvažovaném zdanění hazardních her „Schillerová překvapila zdaněním vysokých výher z hazardu: Těžce pracující by mohli do penze dřív.“ Link v textu je korektní a vede přímo k tiskové zprávě, která se návrhu týká.

Mnoho článků a textů zase přebírá podstatné části od jiných autorů bez řádného upozornění. V případě, že obsah nebo jeho větší část není původní, by měl být čtenář na tuto skutečnost jasně upozorněn, nejlépe hned v úvodu textu. Příkladem špatného využití zdroje, může být článek na serveru Lidovky.cz o aktivitě Steva Bennona. Ačkoli je většina tvrzení, včetně vypravěčských detailů, přejata z článku deníku Washington Post, takže jde v podstatě o jeho parafrázi, figuruje Washigton Post v českém textu pouze jako zdroj jediné krátké citace.

3. Profesionální práce se sdělením

Poslední principem je míněno úsilí novinářů a editorů podat obsah tak, aby jeho součástí nebyla úmyslná manipulace. Proto by měly být na prvním místě zřetelně odděleny zprávy a komentáře. Záměrné zkreslení obsahu (respektive jeho nevhodná interpretace) do novinářské práce nepatří, ať již jde o nepodložená zobecňující tvrzení, stereotypizaci, nevhodné či zavádějící fotografie či hodnotící komentování ve zprávě.

Velkým a častým nešvarem je snaha uměle posilovat závažnost zprávy. Důvěryhodné servery by neměly používat bulvární titulky, které neodrážejí skutečný obsah textu. Neměly by ani uměle zvyšovat význam obsahu například odkazováním na jiná, důležitá, ale jen okrajově související témata. Příkladem textů se zavádějícím titulkem budiž pro odlehčení článek ze serveru Sport.cz „Zdrcený Messi. Barcelonská hvězda dostala nečekanou podpásovku“. V samotném článku přitom stojí pouze, že se Messiho tříletý syn prohlásil za fanouška Liverpoolu.

Důvěryhodné médium by rovněž mělo zřetelně a jednoznačně označovat reklamní texty. Servery by měli označovat reklamu vždy a jasně jako reklamu. Není dobré ji označovat drobným fontem či jinak než jako reklamu. Příkladem zavádějícího způsobu označování reklamy může být praxe na serveru Aktuálně.cz či Deník, kde je reklamní text v proudu zpravodajství označen jako „Komerční článek.“

Důležitost principů

Dodržování zmíněných principů je spravedlivější vůči čtenáři. Čtenář ví, kdo k němu mluví. Ví, jaké jsou ekonomické zájmy vlastníka média. Může si snadno ověřit zdroje přinesené zprávy a současně nahlíží, že se práce novinářů opírá o více zdrojů. Na úrovni jednotlivých textů pak má dostatek signálů, že se dotyčný sdělovací prostředek ani jeho autoři nesnaží o hrubou manipulaci, ať už za účelem zvýšení svého zisku, nebo proto, aby jej donutili myslet si to, co si přejí oni.

Rating webových zpravodajských serverů, hodnocených podle dodržování výše popsaných zásad, je již dostupný na tomto webu. Hodnocení se bude pravidelně opakovat přibližně v 6 měsíčním intervalu. Koncem letošního roku zde budeme zveřejníme mapu tištěných médií, jejichž důvěryhodnost budeme hodnotit podle podobných kritérií, při zohlednění jejich odlišné výroby a podoby (pevný formát, nemožnost prokliků přes hyperlinky atd.).

Horizonty:

Se čtenáři lze manipulovat velmi jemně, například předvýběrem informací. Dá se to ovšem dělat i velmi hrubě, a to publikováním obsahu, který je buď záměrně vymyšlený, nebo zkreslený tak, že již neodpovídá realitě. Zkreslený, demagogický nebo doslova vymyšlený obsah bohužel není vždy snadné odhalit. Také tímto problémem bychom se chtěli v budoucnu zabývat a přinášet kultivovanou mediální kritiku těchto přešlapů a potenciálně zlých úmyslů. V současnosti jsme však rádi, že se těmto problémům věnují servery jako Manipulátoři či Demogog.

Vím, že je tato kritika potřebná, avšak základem, na kterém je třeba stavět, jsou právě tři popsané principy zacházení s informacemi a se čtenáři. Už podle nich si totiž lze udělat obrázek o tom, které redakce se snaží dělat svou práci zodpovědně, u kterých se vyskytují dílčí nedostatky a pro které je neserióznost téměř pracovním nástrojem.

Pro zpracování výzkumu jsme zvolili metodu kvalitativního výzkumu a ručně kódovali vybraný obsah zpravodajských serverů na základě předem definovaných kritérií (viz sekce Hodnocená kritéria). Základní kódovací kniha vznikla ve spolupráci s Mgr. Lenkou Waschkovou Císařovou, Ph.D., z brněnské Masarykovy univerzity. Tým kodérů vedl Mgr. Josef Šlerka, Ph.D.. Jeho členy byli studenti magisterského oboru Studia nových médií: Adam Cironis, Radka Fléglová, Klára Jechová, Lukáš Musil, Ondřej Sliš a Petr Šedivý.

Pro kódování bylo náhodně zvoleno 10 dnů v období mezi zářím 2018 a lednem 2019. V těchto dnech pak byly z jednotlivých serverů vybrány články z rubrik zpráv z domova a ze zahraniční, které byly publikovány nejblíže následujícím hodinám: 7:00, 10:00, 13:00, 16:00 a 19:00.

Pokud server neměl v daném období publikovaný článek, tak jsme hledali články, které mu časově byly nejblíže. Pokud server nemá rubriku se zahraničními zprávami, hodnotili jsme pouze domácí zprávy. Z každého serveru tak bylo hodnoceno 100 článků. Do hodnocení nebyly zařazeny komentáře, rozhovory a podobně.

Poznámka: Hodnoty kategorie týkající se transparentnosti média mohou být měněny v průběhu dalších měsíců v závislosti na změnách na samotných zpravodajských serverech. Hodnoty kódované z jednotlivých článků budou změněny při další aktualizaci výzkumu plánované na přelom roku 2019 a 2020.

Hodnocená kritéria

Základní hodnocená kritéria byla formulováno takto:

  1. Snadno dostupná informace o redakci
    Má být snadno dostupná základní informace o redakci (kontakty apod.). Na webu by měla být snadno dostupná základní informace o organizační struktuře samotného zpravodajského webu, tedy kdo jsou členové redakce a jak se dají kontaktovat.
  2. Snadno dostupná informace o organizaci
    Má být snadno dostupná informace o organizaci (výroční zpráva apod.) Stejně tak by měly být snadno dostupné údaje o samotné organizaci a zejména informace o účetní uzávěrce a výroční zpráva, minimálně by měly být dosažitelné na serveru Justice.cz.
  3. Snadno dostupná informace o vlastníkovi
    Má být snadno dostupné informace o skutečném vlastníkovi. Čtenář by měl mít možnost snadno dohledat, kdo je skutečným vlastníkem média. Vlastnictví v podobě offshorové společnosti či akcií na doručitele snižují důvěryhodnost publikovaného obsahu.
  4. Snadno dostupná informace o provozovateli
    Má být snadno dostupná informace o provozovateli webu (IČO apod.). Jméno firmy a její IČO, která web provozuje, by mělo být okamžitě dohledatelné na webu.
  5. Online zdroje jsou zobrazeny jako hypertextový odkaz
    Odkaz na původní zdroj má být proklikem. Při přebírání obsahu by autoři a editoři měli vždy odkázat na původní zdroj, a to včetně aktivního webového odkazu, pokud je to možné.
  6. Jasně označené výchozí zdroje
    Mají být jasně označené výchozí zdroje při přebírání tématu či obsahu. Pokud téma článku, tématu či obsahu není původní, by mělo být řečeno jednoznačně v úvodu textu.
  7. Zprávy jsou ověřeny z více zdrojů
    Zprávy mají být ověřeny z více zdrojů. Neoznačené přebírání tématu či obsahu od agentury či konkurence je nepřípustné. Je třeba, aby byla zpráva ověřena u vícero zdrojů; média si často vystačí jen s původcem zprávy, ale dále si ji neověřují.
  8. Důležitost zprávy není uměle zvyšována
    Důležitost zprávy nemá být uměle zvyšována. Nemá docházet k vytváření umělé závažnosti zprávy, a to ani pomoci zvýznamňování, například odkazováním na jiná, jen okrajově související, důležitější témata.
  9. Blízkost zpráv není vytvářena uměle
    Nemá docházet k umělému vytváření blízkosti zprávy. Zpráva nemá uměle vyvolávat dojem, že se čtenáře dotýká (například překládání zahraničních jmen, aby to vypadalo, že se téma odehrává v ČR, absence domicilu, aby nebylo jasné, že je téma zahraniční apod.).
  10. Články nezobecňují ani nezneužívají stereotypů
    Nemá docházet k stereotypizaci a zobecňujícím tvrzením. Záměrné zkreslení obsahu do novinářské práce nepatří, ať již je to zobecňující tvrzení, stereotypizace, nevhodné či zavádějící fotografie či komentování ve zprávě.
  11. Zprávy a komentáře jsou jasně oddělené
    Zprávy a komentáře mají být jasně oddělené.
  12. Reklama je jednoznačně odlišena od redakčního obsahu
    Reklama má být jednoznačně označena. Reklama na webu musí být jasně odlišena od obsahu webu.
  13. Server se vyhýbá zavádějícím titulkům
    Stránky obecně nevytvářejí titulky, které obsahují falešné informace, jsou výrazně senzační, emotivně zabarvené bez přímo vztahu k tématu textu nebo jinak neodrážejí to, co je skutečným obsahem textu.

Škála hodnocení

Protože nám jde o popis běžné praxe jednotlivých médií, nikoli o jednotlivé excesy, rozhodli jsme se kódovaný obsah označit jako bezproblémový, částečně problematický a problematický. U těch kritérií, která jsou kódována přímo z obsahu jednotlivých článků ze serverů, jsme výskyt nenaplnění kritérií do 15 % případů brali jako bezproblémový (ve výsledku dostal tedy 1 bod). Výskyt mezi 15 % až 30 % za částečně problematický (ve výsledku tedy dostal bod 0.5). Pokud byl výskyt chyby ve více než 30 % případů, klasifikovali jsme jej jako problematický (ve výsledku tedy dostal 0 bodů). Pro označení na škále A, A-, B+,B, B- a C jsme zvolili následující přepočet z průměrného počtu získaných bodů:

Hodnocení na škále Přepočet
A průměr větší nebo roven 0.85
A- průměrné hodnocení se pohybuje v rozmezí 0.8 až 0.85
B+ průměrné hodnocení se pohybuje v rozmezí 0.7 až 0.8
B průměrné hodnocení se pohybuje v rozmezí 0.6 až 0.7
B- průměrné hodnocení se pohybuje v rozmezí 0.5 až 0.6
C průměrné hodnocení je menší než 0.5

Řazení uvnitř jednotlivých hodnocení na škále (A, A- a podobně) je podle abecedy.

Web projektu: https://rating.nfnz.cz/

 
Josef Šlerka