Dezinformační projekt MAP Michala Svatoše (ale i jiní) přišel s objevným zjištěním. Právo EU je nadřazeno našemu právu. Prý z toho plyne konec suverenity. Přitom tato věc je známa už řadu let.
To, že evropské právo je nadřazeno českému, není žádná novinka, ale vyplývá to ze základních smluv EU (primární právo). Princip nadřazenosti je jeden ze základních principů evropského práva. O tom, že právo EU je nadřazené právům jednotlivých členských států tedy nerozhodli ve čtvrtek europoslanci, ale platí to od doby, kdy Česko Slovensko vstoupilo do Evropské unie.
V primárním právu Evropské unie (Smlouva o Evropské unii a Smlouva o fungování Evropské unie) není nadřazenost práva EU výslovně zakotvena. V prohlášeních států ke sjednání Smluv, která mají pouze interpretační význam, je však stanoveno:: „Konference připomíná, že v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora Evropské unie mají Smlouvy a právo přijímané Unií na základě Smluv přednost před právem členských států, za podmínek stanovených touto judikaturou.“
V praxi to znamená, že členské státy Evropské unie souhlasily, v důsledku svého členství v EU, s přesunem některých svých pravomocí na instituce EU ve vymezených oblastech politiky a samy rozhodly o tom, které to budou.
Mezi výlučné pravomoci patří například celní unie, pravidla hospodářské soutěže a mezinárodní obchod. V oblastech jako jednotný trh, zaměstnanost, sociální věci, zemědělství, životní prostředí, energetika můžou legislativu přijímat jak členské státy tak EU. Některé oblasti Evropská unie koordinuje. Patří mezi ně veřejné zdraví, průmysl, kultura, cestovní ruch nebo vzdělávání.
Kromě nadřazenosti se uplatňují i jiné principy evropského práva. Například zásada přenesení pravomocí. Unie smí jednat pouze v rámci pravomocí, které na ni přenesly členské státy ve Smlouvách a pouze k dosažení předem vymezených cílů. Dalším je zásada subsidiarity. V případě, že je třeba jednat mimo přenesené pravomoci. Evropská unie tak může jednat pouze v případě, že je takový postup efektivnější a členské státy by nedokázaly uspokojivě dosáhnout stanoveného cíle na národní nebo regionální úrovni.
Druhý pohled pak představuje právo vnitrostátní. V rámci České republiky se k postavení vnitrostátního a unijního práva několikrát vyjádřil Ústavní soud (zejména v nálezech Cukerné kvóty III a Lisabon I a II). Český Ústavní soud tak zastává doktrínu, podle které jsou oba systémy relativně samostatnými, zároveň však uznává (část VI.–B, 4. odstavec) aplikační přednost unijního práva, avšak s výjimkou v případě, kdy by unijní právo porušilo základy státní svrchovanosti či podstatné náležitosti demokratického právního státu, tzv. materiální ohnisko ústavy. V případě rozporu s ním by nemohly být dané unijní akty v České republice závazné (bod 216).
Evropský parlament nedávno přijal jen takzvané nelegislativní usnesení nazvané „Krize právního státu v Polsku a nadřazenost práva EU“. Poslanci prostřednictvím tohoto nezávazného textu odsoudili snahy zpochybnit nadřazenost práva EU v Polsku a vyzvali Radu a Komisi k bezodkladné reakci. Usnesení zpochybňuje legitimitu, nezávislost a kvalifikovanost polského Ústavního tribunálu a obviňuje jej z „útoku na evropské společenství hodnot a zákonů jako celku, které oslabuje nadřazenost práva EU jako jedné ze základních zásad podle ustálené judikatury Soudního dvora EU“. Vyjadřuje také podporu desítkám tisícům polských občanů, kteří vyšli do ulic a hromadně klidně protestovali proti rozhodnutí tribunálu, jakož i polským soudcům, kteří nadále uplatňují princip nadřazenosti práva EU.
Zdroje: Polícia SR, Zastoupení Evropské komise na Slovensku a Demagog.cz