V českém mediálním prostoru se vyskytují osoby, které se zaštiťují svou profesí majíce očividně dojem, že jim to dává pouvoir vyjadřovat se coby odborníci na všechno. Etnograf a historik (se specializací na středověk) a bývalá kádrová rezerva KSČ, Vlastimil Vondruška, se tak neodborně montuje do psaní o EU, Rusku a používá přitom podvržené citáty (a přitom historii falšuje), Markéta Šichtařová i s manželem Pikorou patrně našli v ekonomii univerzální teorii pro výklad světa a předpovídání krizí, jakož i pro biologii, etologii a psychologii, geolog Václav Cílek se pasoval na klimatologa a filozofa a mudruje o rozpadu nefunkčního Egypta či EU.

K těmto „polyhistorům“ se nyní zařadil právník David Záhumenský, který často (a občas s manželkou, rovněž právničkou) zveřejňuje příspěvky na blogu Aktuálně.cz. Dne 7. 8. 2020 na blogu publikoval článek  Mor jako prostor pro vzestup islámu.

Pro ozřejmění uvádíme celý text:

Černá smrt fascinuje lidi po staletí. Je symbolem něčeho děsivého, neovladatelného, krutého a nevypočitatelného. Hrůza z moru je v lidech zakořeněná a ačkoli jsme ji neprožili, máme husí kůži, když si čteme zápisy o tom, jak strašlivé bylo žít během řádění bakterie Yersinia pestis. Dodnes na světě existují místa, kde se morem můžete nakazit a dodnes cítíme hlubokou nejistotu ohledně této démonické nemoci.
Prvním pravým morem, který skutečně zasáhl svět, byl ten Justiniánský (i předtím se vyskytovaly rozsáhlé epidemie, s největší pravděpodobností ale šlo o nemoci způsobené jinými původci, přesto se jako mory označovaly). Objevil se mezi lety 541 – 542 nejprve patrně v Etiopii, pak se přesunul do Egypta a následně do celého Středomoří a do Malé Asie. Zasáhl Byzantskou říši v době, kdy už její postavení bylo vachrlaté.
Těsně před vypuknutím kovidí aférky byl zveřejněný článek, který na se dobu Justiniánského moru dívá zajímavou optikou. Dosud se totiž tvrdilo, že právě tento mor byl předělem mezi antikou a středověkem. Podle vědců ale mor přišel do doby, když už se nedařilo ekonomice, Byzantská říše nebyla dost silná vojensky. Úpadek byl spíše pozvolný, nikoli zběsilý kvůli pandemii. Mor jednoduše problémy urychlil a Byzantskou říši postrčil blíž k okraji propasti.
Tak jako tak, velké oslabení Východořímské říše, ať už způsobené různými problémy nebo přímo morovou nákazou, využili například Ostrogóti. Zajímavé pak je, že svou příležitost do poslední kapky vytěžil islám, který se ke smůle všech sotva vyklubal na svět. Jeho úspěšné tažení po severní Africe, Malé Asii i Pyrenejském poloostrově se dává do souvislosti právě s Justiniánským morem. Kolaps velké říše byl tím, na co islám se svou expanzí čekal. Byl na pandemii dobře připraven a z Evropy se ho podařilo vypoklonkovat až v roce 1492 (dokud se k nám nevrátil úplně bez boje).
To, že moru přisuzuje islám velký význam, je patrné i z hadísů (a je z nich také patrné, že mor je hlavně dobrým trestem pro káfíry): „Mor je trest, který Alláh sesílá na ty, na které chce. Alláh to ale učinil požehnáním pro věřící.“ (Buchárí sv. 7, kniha 71, č. 630) Pokud muslim zemře při šíření moru, je správným mučedníkem.
Zajímavé jistě je, že muslimové obratně využili i černou smrt ze 14. století. Také tato morová epidemie dostala Evropu do hluboké krize. Obrovská politická nestabilita vedla v roce 1453 k pádu Konstantinopole a k vítězství sultána Mehmeda II. Zrodilo se město Instabul. Osmané nikdy nepřestali Evropu ohrožovat. V roce 1683 sice prohráli u Vídně, dnes se ale s jejich potomky utkávají Řekové na svých hranicích.
Na rozdíl od koronaviru (aktuálně odhadováno na 0, 6 %) měl mor neuvěřitelnou smrtnost (dýmějový okolo 60 %, plicní pak 90 %) a šesté století nelze ani omylem srovnat s naším 21. Je tedy plně pochopitelné, že lidé měli před morem opravdovou bázeň. Dnes se chováme, jako bychom měli opět tu čest s Yersinií. Státy přestaly normálně fungovat a je jen otázkou času, kdy se nelogická a drastická opatření, která nebyla podepřena žádnými analýzami, projeví v ekonomice. Epidemiolog Maďar, který je jeden z těch, co mají zničené Česko na svědomí, nás už informoval, že si nemáme co vyskakovat a že žít si dobře není žádné naše právo. To, jestli měl volit jiná opatření s ohledem na ty, kdo přežijí, ho nikdy nezajímalo.
Stejně jako mor bude mít i „pandemie“ koronaviru své těžké dopady společenské. Přinesla s sebou obrovský strach a rozkol, který se nedá nijak srovnat. Vlády všech států účinlivě přilévaly oleje do rozdmýchaného ohně. Vedle toho už dnes zaznamenáváme narůstající míru sebevražd a rozmach psychických potíží mnoha lidí. Jsme přitom teprve na začátku skutečně velké krize. Všechny tyto problémy nám způsobili slabí politikové, kteří se nedokázali rozhodnout správně a odpovědně a pouze kopírovali opatření z Číny, ze země, která nikdy neprojevila ani kapku úcty k lidem.
Z historie si můžeme vzít ponaučení – velké epidemie, ať už skutečné jako ty morové nebo vymyšlené jako je ta koronavirová, vedly přímo nebo nepřímo k rozpadům států a politických systémů. Nemůžeme očekávat, že se něco podobného nestane. Velmi brzy budeme muset sestoupit z vylhaných růžových obláčků do šedé reality a podívat se do očí tomu, co jsme vyvolali. Zajímavé na tom všem je, že i dnes je islám dobře připraven. Strach, který nemoci vyvolávají, mu zkrátka dobře sedí.
Domníváme se, že je povinností každého občana zajímat se o to, jaká je pravá podstata islámu, protože jsme nikdy nebyli tak ohroženi jako dnes. Jsme vprostřed války, o které jsme si mysleli, že jestli někdy přijde, bude to za dlouho. Zdálo se nám, že sice sem tam někde při teroristickém útoku zemře pár lidí, ale pak je klid. Není to pravda. Právě teď probíhá islamizace naší společnosti. Koronavirus tomu všemu skvěle pomohl, stejně jako Justiniánův mor. Poučíme se z historie nebo si ji jako obvykle zopakujeme? S jakými následky?

Ze všeho nejdříve je nutno připomenout, že autor označuje svůj blog jako „blog o politickém islámu z pohledu práva“. Ve výše citovaném textu není o právních záležitostech žádná zmínka.

Autor se dále ohledně islámu odvolává na Billa Warnera, samozvaného odborníka na islám, který ovšem zcela ignoruje historii a kterého odborníci na islám označují jako šarlatána. Stejně tak historii ignoruje i David Záhumenský. Prohlašuje například, že oslabení Východořímské říše (morem) využili Ostrogóti, když naopak sám Justinián ostrogótskou říši napadl a vyvrátil. Pisatel si patrně splet s Ostrogóty s Langobardy, kteří obsadili současnou Itálii záhy po porážce Ostrogótů. Záhumenský dále sugeruje představu, že hlavním nepřítelem Byzance byli pouze Arabové. Velmi významnými soupeři ovšem byli Persie (která nakonec podlehla Arabům), Avaři, Protobulhaři a Slované, k oslabení říše vedle moru přispěly i vnitřní rozpory a povstání. Naprostou nepravdou je, že se islám podařilo z Evropy vypoklonkovat v roce 1492. Autor tím myslí úspěšnou rekonkvistu završenou dobytím Granady, přitom ale sám píše o dobytí Konstantinopole roku 1453. Balkán tedy k Evropě nepatří?

Neobstojí ani autoritativní tvrzení o tom, jak muslimové šikovně využili morové epidemie i při dobytí Konstantinopole. Autor buď úmyslně, nebo z nevědomosti vynechává rozbití Byzance křižáky při čtvrté křížové výpravě roku 1204. Říši se podařilo obnovit až v roce 1261, ale samozřejmě výrazně oslabenou. K jejímu pádu nakonec přispěly vnitřní rozbroje, ale ty nebyly způsobeny morem.

Záhumenského závěrečné poučení z historie připomíná pseudomudrlanství Vlastimila Vondrušky, (který rovněž vyvozuje pochybné historické analogie), když hovoří o tom, že velké epidemie přímo či nepřímo vedly k rozpadu států. Je to omezené monokauzální pojetí známé například z mýtů o konci Západořímské říše. Zcela nakonec autor opět prudce zabrousí na pole islámu, připomínaje tím spíše repliku z hry Dlouhý, Široký a Krátkozraký: „A co Rudolf?“


Profilový obrázek

author