Soudní spor Matouše Bulíře s námi má první jasný výsledek: Obvodní soud pro Prahu 1 žalobu zamítl a potvrdil, že článek „Matouš Bulíř a jeho lež o Ukrajině“ byl postaven na ověřitelných faktech. Bulíř ve svém dlouhém facebookovém vyjádření připouští prohru, současně však pokračuje v útocích – jak na obsah článku, tak na samotné rozhodnutí soudu. Zpochybňuje například Mezinárodní organizaci pro migraci, která spadá pod OSN, a označuje ji za „neziskovku žijící z peněz EU“. Tento výrok je demonstrací stejného problému, který byl předmětem sporu: odmítání věrohodných dat, pokud se nehodí do předem vystavěného narativu. IOM je jednou z klíčových agentur OSN monitorujících pohyb uprchlíků a její data používají státy, humanitární organizace i odborné instituce. Právě tato fakta byla soudem uznána jako relevantní základ článku.
Bulířův popis řízení však zamlčuje jeden zásadní prvek: způsob, jakým jeho právní zástupce Radek Suchý během procesu vystupoval. Svého klienta nebyl schopný poučit, že opakované zveřejňování videí ze soudní síně, komentování průběhu sporu ještě před vyhlášením rozsudku může být vnímáno v Bulířův neprospěch. Bulíř si navíc nepravdivými výroky sjednával nápravu i jinak než soudně. Jde tedy o elementární pravidlo občanského soudního řízení – pokud strana aktivně vytváří tlak mimo soudní síň, dopadá to na její věrohodnost. Soud tak neměl důvod dát Bulířově verzi událostí přednost před řádně doloženými fakty, která vycházela z oficiálních a ověřených zdrojů.
Zcela mimo rámec civilizované debaty se však ocitl komentář zastupitele městské části Praha 2 za SPD Radka Šmídta. Ten pod Bulířovým příspěvkem vyzval k zveřejnění fotografie a jména soudkyně „aby ji mohl zpropagovat“. V kontextu sporů, které se dotýkají dezinformační scény, je takové jednání nejen nevhodné, ale i společensky nebezpečné. Útočit na soudkyni v době, kdy soud ještě ani nedopsal písemné odůvodnění, je pokusem o zastrašování soudní moci. Tím spíše je alarmující, že podobné výroky přicházejí od zástupce politické strany, která usiluje o vládní odpovědnost. Respekt k nezávislosti soudů je přitom jedním z elementárních testů způsobilosti nést veřejnou moc.
Bulíř ve svém příspěvku píše, že „život je takový“ a že hodlá v řízení pokračovat. To je samozřejmě jeho právo. Stejně tak je právem médií a veřejnosti upozornit, že jeho vlastní jednání i jednání jeho podporovatelů potvrzuje, proč soud konstatoval, že kritika, která vychází z ověřitelných dat, je oprávněná.
Oprava 12. prosince 2025: Radek Šmídt je zastupitel městské části Praha 2, nikoliv radní.