Antisemita a obdivovatel V. V. Putina Michal Semín zveřejnil na blogosféře webu ECHO24 článek Srí Lanka, náš vzor. Stejný text pod rozbředlým názvem Cejlonský “vzorný grýndýl” vyhnal do ulic statisíce rozzuřených lidí. Zelený fanatik Timmermans by si měl udělat poznávací zájezd do Colomba. Srí Lanka že má být vzor? Tak kdy to bouchne u nás? Semín publikoval i na svém domovském prokremelském dezinformačním serveru Protiproud. Webu a magazínu ECHO24 tedy lze jen poblahopřát, že se tak dostal na stejnou úroveň.
Semínův text zde přebíráme celý:
Jednou z cest do udržitelného pozemského ráje, přinejmenším podle vize Světového ekonomického fóra, je nový typ kapitalismu, v němž již nejde o zisk, ale o přínos podniků životnímu prostředí a procesu vytváření sociálně spravedlivé a inkluzivní společnosti. Jde tedy o jistou formu sociálního kreditu, kdy soukromé firmy získají úvěry jen tehdy, budou-li shledány za dostatečně pokrokové. V praxi se s touto politikou setkáváme pod značkou ESG (z anglického environmental, social a governance). Měřit jím lze nejen jednotlivé firmy, ale i státy. Neexistuje prozatím jednotné měřítko pro určení dosaženého skóre, podle jednoho z nich však mají USA na škále 100 skóre 50. Jen málo států na jaře letošního roku dosahovalo více jak 90 bodů, například v Asii byl jen jeden. Ekologicky a sociálně uvědomělí lidé ze zemí z výrazně nižším skóre jistě přemýšleli o tom, zda si nesbalit těch svých pár udržitelných švestek a neodstěhovat se za tygry nové progresivní ekonomiky. Pokud však vyrazili za tím asijským, jenž dosáhl neuvěřitelných 98 bodů, možná se nyní sami sebe ptají, zda by jim nebylo lépe i uprostřed začouzené fabriky. Tou zemí s rekordním ESG skóre totiž není žádná jiná, než Srí Lanka. Země, zmítaná více jak 50% inflací, v níž nejsou k dostání léky, některé základní potraviny či pohonné hmoty. Země, z níž kvůli mohutným sociálním nepokojům musel utéci do země s výrazně nižším ESG skóre, totiž Singapuru, prezident Radžapaksa.
Srí Lanka, jak hlásá na svém webu Světové ekonomické fórum, přitom měla být výkladní skříní nového typu ekologicky a sociálně uvědomělého kapitalismu. Tím hlavním receptem na kolektivní štěstí pak měl být radikální přechod z extenzivního průmyslového zemědělství na sedlačinu plně organickou. Avšak poté, co v dubnu 2021 zakázala místní vláda používání chemických hnojiv, se plody této politiky urodily dřív, než odezněla jediná vegetační sezóna. V zemi, kde víc jak 90% zemědělců tato hnojiva používalo, jich do pár měsíců třetina zbankrotovala. Srílanský grýndýl vyhnal do ulic statisíce rozzuřených lidí, kteří se ještě před pár lety těšili ze svých farmiček a rodinných obchůdků. Dnes jsou na mizině a těžko mohou doufat v to, že je Klaus Schwab – navzdory všem prosíkům – z této bryndy vytáhne.
Frans Timmermans a jeho melody boys/girls/trans by si toto léto měli protáhnout svoji uhlíkovou stopu a podniknout poznávací zájezd (Fit for Sri Lanka) do Colomba. Ať vědí, co je čeká, až bouchnou saze i nám. Nizozemští farmáři, od nichž vláda Marka Rutteho vyžaduje, aby po oxidu uhličitém vyhlásili válku i dusíku, tvořícího 78% zemské atmosféry, jsou důkazem, že se zdravě nas..t umí lidé i mimo Cejlon.
Až pochopíme, že ty vysoké účty za elektřinu nemáme kvůli Putinovi, ale jako obětinu zeleným modlám, možná se do ulic vyvalíme i my.
Už aby to bylo.
[Konec citace]
Semín dostál své tradici psaní lží, když tvrdí, že jedinou příčinou ekonomického kolapsu Srí Lanky byl zákaz používání umělých hnojiv (z prstu vycucaná monokauzalita ostatně je oblíbeným nástrojem dezinformátorů). Srí Lanka dospěla ke krachu z vícero příčin. Píše o tom například web Asia News Network, který se zmiňuje o následcích dlouholeté občanské války a o smrti demokracie, která pak vyvolala krach státu. Nepoužívání umělých hnojiv tak bylo pouhou třešničkou na otráveném dortu, který rodina Rádžapaksů v průběhu let připravila obyvatelstvu ostrova. Ta ovládla celý stát (a řídila jej jako rodinnou firmu). V důsledku tohoto nepotismu se na ostrově rozmohla obrovská korupce. Hlava státu Gotabaja Rádžapaksa se stal diktátorem, který ve snaze naklonit si vyšší vrstvy svévolně snížil daně. Stát neschopný pokrýt své výdaje si zejména u Číňanů nabral úvěry – mimo jiné i na zbytečný přístav Hambantota – a není schopen je splácet. Po zastavení splátek spadl přístav do klína Číně, která se chová úplně stejně jako lichváři u nás v malém. Nedostatek potravin a horentní inflace jsou tak výsledkem všech těchto faktorů, k nimž naposled přibyly i potíže s potravinami kvůli válce Ruska na Ukrajině.
Semín dále tvrdí, že Světové ekonomické fórum o Srí lance něco údajně „hlásá“. Po rozkliknutí odkazu se ukáže, že text (z roku 2018) na stránce SEF pochází od Rádžapaksova fámula a předsedy vlády Ranila Wickremesinghe. Rozhodně tedy nejde počítat s nějakou kritikou vlastní země. Premiérův článek se navíc nezmiňuje o ekologii nebo zásadní proměně zemědělství, ale vychvaluje celkovou ekonomiku a obchodní vztahy. Takže i tady Semín jako obvykle lže.
Nesmysl je i to, co Semín píše o Nizozemsku a dusíku. Jeho pseudoargument o boji proti plynu tvořícím 78 % atmosféry dokazuje, že Semínovy znalosti chemie by neobstály ani na základní škole. O problémech Nizozemska se sloučeninami dusíku (pro Michala Semína: nikoli s molekulárním dusíkem!) a o dezinformacích s tím spojených jsme psali zde.
Semínovy spekulace o vzpouře obyvatelstva proti Green Dealu jsou tak holým nesmyslem – protože nesedí premisy, z nichž autor vychází. A závěrečná úlitba Putinovi jen dokládá to, co jsme o Semínovi napsali už první větě článku.