Jsou toho plné diskuze, v tomto smyslu píší i dezinformační média. Česká televize prý lže, a to za naše peníze. Když se lidí, kteří to tvrdí, zeptáte, v čem tedy Česká televize lže, obvykle Vám nedokáží odpovědět. Je to jeden z opakujících se (1, 2, 3, 4) narativů. Známé pořekadlo totiž tvrdí, že opakovaná lež se stává pravdou.

Jistě. Nikdo není bez chyby, a i Česká televize je občas dělá. Jako příklad mohu uvést reportáž Miroslava Petráčka „V předvečer tragédie“. Ve 12minutovém videu, uveřejněném v pořadu Reportéři ČT 10.6.2019, je pojednáváno o židovce, kterou prý údajně udala jedna z lidických žen těsně před zkázou vesnice. Objevil to historik Vojtěch Kyncl. Určitě není mou prací srážet kvality PhDr. Vojtěch Kyncla. Je to erudovaný odborník na druhou světovou válku. Stejně erudovaný je však i Mgr. Vojtěch Šustek. I on se specializuje na dějiny protinacistického odboje. A ten má názor přesně opačný. Konkrétně jde o nařčení lidické ženy Alžběty Doležalové z udavačství a zavinění smrti její židovské podnájemnice paní Štěpánky Mikešové. Historik Šustek na základě svého bádání tvrdí, že jediným „důkazem“ pro domnělé udavačství je ovšem poválečné svědectví buštěhradského protektorátního četníka Evžena Ressla, který paní Mikešovou 2. 6. 1942 vlastnoručně zatkl a předal gestapu v Kladně. V prosinci 1945 to zřejmě potřeboval na někoho shodit, a možná si myslel, že paní Doležalová je po smrti. Žádný jiný důkaz o zločinu údajně spáchaném paní Doležalovou neexistuje. Jestli paní Doležalová byla skutečně udavačkou, nebo si to celé vymyslel četník Ressl, aby shodil vinu na někoho jiného, se už asi bohužel nikdy nedozvíme. Problém reportáže ČT je v tom, že v reportáži se ani zmínkou nedozvíme, že existuje oponentní studie a reportáž je tedy postavena na domněnkách. Stavět názor jednoho historika nad názor druhého mi přijde zvláštní. Ostatně. I náš web se dopustil minimálně jedné chyby.

Rozdíl mezi Českou televizí a dezinformačními weby je, že dezinformátoři to dělají programově a účelově. Kdybych měl analyzovat každý článek na Aeronet, jsem přesvědčen, že v drtivé většině z nich se najde nějaká faktická chyba nebo jsou ze skutečných faktů vyvozeny špatné závěry. Ne o moc lépe tomu je například v případě AC24. Sputnik se snaží o zpravodajství, ale ideologicky podbarvené, aby vyznívalo pozitivně ve prospěch Ruska. Kritické myšlení je prostě potřeba používat vždy. Jsou ovšem weby, na které se spolehnout vůbec nelze. Proto je označujeme za dezinformační.


administrator

Jsem šéfredaktor projektu. Narodil jsem se a žiji v Kolíně. Ve svém mládí jsem se angažoval v radikálním levicovém hnutí, což považuji za velkou osobní chybu. Mnoho lidí proto nechápe, proč najednou ověřuji faktické informace. Má odpověď je "právě proto". Válka na Ukrajině a následná islamofobní vlna mi pomohla si uvědomit, že spousta věcí na internetu není pravda. Vím, jak se dezinformace šíří i kdo je vytváří. Znám cílovou skupinu, na kterou jsou dezinformace zaměřeny. Těmito lidmi neopovrhuji a ani si nemyslím, že jsou nesvéprávní jedinci, kterým musíme vše vysvětlovat. Na stranu druhou zásadně odmítám, aby lež byla nazývána jiným názorem.