Strana PRO by se ráda stala lídrem takzvané „vlastenecké scény“, kde by vystřídala SPD. Že SPD je ve velké míře podnikatelským projektem Tomia Okamury, ví asi každý. Strana PRO se zpočátku tvářila jako aktivistická strana složená z různých aktivistů bojujících proti opatřením proti COVID-19 (Jindřich Rajchl, Tomáš Nielsen, Petra Rédová) a rovněž podporovatelů Kremlu (stranu PRO podpořil například Jaroslav Doubrava).

Advokát Tomáš Nielsen, který dříve působil ve svazu mladých komunistů, se však s Jindřichem Rajchlem rozkmotřil. Opustil místopředsednický post a rovněž přesvědčil další aktivisty Pro Libertate, aby ze strany vystoupily. Podle jejich slov se PRO stává podnikatelskou stranou. „Dovolujeme si informovat, že čtyři z pěti členů vedení Institutu práva a občanských svobod – Pro Libertate opustili stranu Právo Respekt Odbornost a přerušili s ní spolupráci. Důvodem byly dlouhotrvající neshody týkající se prezentace strany i jejího směrování. Odcházející členové Pro Libertate spoluzakládali stranu s vidinou, že politiku lze dělat i jinak, než předvádějí současní politici. Měla být založena na odbornících, kteří se vyprofilovali v období covidové pandemie a jejichž vystupování v této době dávalo samo o sobě záruky, že tito lidé si zachovají svoji tvář i v politice. (…) Cílem bylo vybudovat skutečně novou stranu, která si v každé situaci zachová vysokou odbornou úroveň a politickou kulturu, která se nepropůjčí k heslům bez reálného obsahu jen za účelem získání voličů, jak to vidíme u současných stran. Bohužel, tuto vizi se podle našeho názoru nepodařilo udržet a nenašli jsme způsob, jak stranu vrátit zpět k původní představě zakládajících členů z Pro Libertate. Současnou prezentaci strany PRO určují lidé, kteří do strany přešli z předchozího politického působiště,“ píše Pro Libertate v prohlášení.


administrator

Jsem šéfredaktor projektu. Narodil jsem se a žiji v Kolíně. Ve svém mládí jsem se angažoval v radikálním levicovém hnutí, což považuji za velkou osobní chybu. Mnoho lidí proto nechápe, proč najednou ověřuji faktické informace. Má odpověď je "právě proto". Válka na Ukrajině a následná islamofobní vlna mi pomohla si uvědomit, že spousta věcí na internetu není pravda. Vím, jak se dezinformace šíří i kdo je vytváří. Znám cílovou skupinu, na kterou jsou dezinformace zaměřeny. Těmito lidmi neopovrhuji a ani si nemyslím, že jsou nesvéprávní jedinci, kterým musíme vše vysvětlovat. Na stranu druhou zásadně odmítám, aby lež byla nazývána jiným názorem.