V roce 2011 úřady ve Spojených státech vypočítaly cenu jednoho lidského života. Podle jejich výpočtů může mít v USA hodnotu až devět milionů dolarů. Naštěstí však žijeme v Evropě, kde po zkušenostech s holocaustem a totalitou je odmítáno hodnotu lidského života jakkoliv vypočítávat. Hodnota života a zdraví je nezměřitelná a je tomu jedině dobře.
Zvláště důležité je to v dnešní situaci. Někdo tvrdí, že případný lockdown by zničil ekonomiku. Lockdown a současná protikoronavirová opatření mají jinou, důležitější roli, a to právě chránit naše životy. Je to jednoduché. Už teď je jasné, že většina české společnosti se koronavirem promoří. Možná už v letošní virové sezoně. Účelem opatření je ono promoření „roztáhnout“ do co nejširšího časového úseku. Tím dáváme čas zdravotníkům, aby situaci zvládli. Statistiky ukazují, že smrtnost lidí nakažených koronavirem SARS-CoV-2 je někde okolo 0,8 %. Naštěstí se však bavíme o lidech, o kterých se ví, že jsou nakažení. V reálu se kolem nás takových lidí pohybuje možná dvojnásobně, možná třínásobně více. Skutečná smrtnost je tedy mezi 0,2-0,4 %. Chřipka mimochodem má smrtnost 0,05-0,1%. Co to tedy znamená? Že pokud se do konce jara nakazí řekněme 6 milionů lidí, zemře na koronavirus 12-24 tisíc lidí. Ale za předpokladu, že zdravotnictví nápor pacientů zvládne. Pokud ho nezvládne, smrtnost se zvýší. Zvýší se i počet lidí, kteří budou umírat na jiné zdravotní problémy. Suma sumárum, lockdown je v krajní možnosti potřeba. Nikdo nechce situaci jako byla v Itálii. A úmyslně říkám na koronavirus a ne s koronavirem. Koronavirus prokazatelně zapříčiňuje většinu úmrtí nakažených a zkracuje život.
Obávám se, že nám chybí osobnost typu Winstona Churchilla. Osobnost ochotná předstoupit před davy a sdělit nepříjemnou pravdu, že pro příští měsíce nás čekají jen krev, pot a slzy. A že nezbývá, než tímto temným obdobím projít a snažit se o co nejmenší ztráty.