Strana nezávislosti ČR vsadila při kampani do Evropského parlamentu na oslovení lidí pomocí vytvořeného dokumentárního filmu „Pryč z EU“. Ten můžeme shlédnout například na YouTube. Kromě toho je však odkaz na film rozesílán e-maily jako spam.
Na konci března se e-maily začal šířit tento hoax. Text necháváme bez změny i s velkými písmeny:
„Přátelé, MOC VÁS PROSÍM O POMOC. Pravda zase prohrává! CENZURA bruselských úředníků už dosahuje NEUVĚŘITELNÝCH ROZMĚRŮ!!! Stanislav Brunclík, kterého určitě znáte z TV NOVA, natočil SKVĚLÝ DOKUMENT O EVROPSKÉ UNII. Ukazuje tam PRAVDU. Jenže právě tu se Brusel snaží UMLČET! Dokument nepustili do kin!!! Nedá se odvysílat v televizi!!! Je v něm totiž PRAVDA, která se JUNCKROVI, MERKELOVÝ, MACRONOVI A SPOL NEHODÍ DO KRÁMU!!! JEDINÁ ŠANCE jak dostat dokument mezi lidi je POSÍLAT SI HO MEZI SEBOU. Já jsem se naštěstí dostala na premiéru dokumentu, která musela proběhnout skoro v utajení. Díky tomu mám k němu přístup a mohu se o něj s vámi podělit. DOKUMENT SI MŮŽETE PUSTIT ZDE: www.pryczeu-film.cz PROTO VÁS MOC PROSÍM, POŠLETE ODKAZ NA DOKUMENT VŠEM PŘÍBUZNÝM, PŘÁTELŮM, KOLEGŮM Z PRÁCE. VŠICHNI MAJÍ PRÁVO ZNÁT PRAVDU!!! DĚKUJU VÁM. DRŽME SE!“
(Konec citace)
Co je na e-mailu pravda?
Evropská unie nic necenzuruje. Dokonce nemá ani jakékoliv pravomoci například sociálním sítím cokoliv přikazovat. Dokument „pryč z EU“ je běžně dostupný na Youtube, na Vimeu, má stránku na sociální síti Facebook. Není ani pravdou, že by dokument byl cenzurován v kinech. Náš web oslovil tři největší distributory filmů do kin. Odpověď byla ve všech případech stejná. Producent filmu vůbec o distribuci do kin společnosti nepožádal. Navíc délka 53 minut je nestandardní dobou filmu.
Za lživý tedy jde označit i inzeráty strany. Dokument nikdo před nikým ukrýt nechce.
Kdo vyrobil dokument Pryč z EU?
Delší video (52 minut) vyzývající k vystoupení z EU vypracované Centrem nezávislosti ČR a propagující kandidáty Strany nezávislosti ČR (https://www.strananezavislosti.cz/nasi-lide/). Autorem profesionálního videa je bývalý redaktor ČT, TV Nova a mediální poradce Tomia Okamury Stanislav Brunclík. Brunclík Okamurovi také zajišťoval sběr podpisů potřebných k podání prezidentské kandidatury. Byl navíc přímo navrhovatelem kandidatury Tomia Okamury na prezidenta. Sebrané podpisy nakonec vykázaly značnou chybovost, v petici se dokonce objevily i údaje lidí, kteří už zemřeli. I proto nakonec Okamura nemohl v lednu 2013 kandidovat. Brunclík také později pracoval pro bývalého poslance Věcí veřejných Michala Babáka.
Po několika dnech od spuštění webové stránky a facebookové skupiny koupila práva na kampaň „Pryč z EU” Strana nezávislosti České republiky. Její předseda František Matějka Seznamu řekl, že ho zaujala na internetu. „Dostal jsem od někoho z týmu odkaz na asi minutové video. Formu bych možná zvolil trochu jinou, ale s myšlenkou se naše strana přesně shoduje,“ řekl TV Seznam zprávám František Matějka, který prý koupil i doménu.
Co je zač Strana nezávislosti ČR?
Strana nezávislosti České republiky, do roku 2018 se strana jmenovala Referendum o Evropské unii, je česká politická strana založená v dubnu 2017 mj. Františkem Matějkou, který se stal předsedou. Politické hnutí, jak napovídá jeho název, usilovalo o přijetí ústavního zákona o referendu k setrvání či vystoupení z Evropské unie. Strana se pod názvem Referendum o Evropské unii účastnila i voleb a získala 0,08 % hlasů.
„Předseda František Matějka působil skoro deset let ve Straně svobodných občanů, kde také dvakrát získal funkci místopředsedy. Pozornost médií se mu podařilo získat v roce 2010, když se do Sněmovny pokoušel propašovat složenky určené tehdejšímu ministru financí Miroslavu Kalouskovi. Poštovní formulář vyzýval k úhradě části státního dluhu, ochranka ale složenky objevila a zabránila Matějkovi, aby je z galerie vhodil mezi poslance.
Mezi známé politiky ve Straně nezávislosti patří i bývalý poslanec Karel Fiedler. Do Sněmovny vstoupil před pěti lety jako člen hnutí Občané 2011 na kandidátce hnutí Úsvit přímé demokracie Tomio Okamury. Po odchodu Okamury se stal místopředsedou nástupnického hnutí Úsvit – Národní koalice. V novinách se také dočteme o jeho angažmá v KSČ a Řádu národa,“ píší Seznam zprávy.
František Matějka na svém blogu mnohokrát oslavoval Rusko. Například během války na Ukrajině nebo se vyslovoval proti sankcím uvaleným na Rusko. Rusko podle něj zachránilo Krym.
Kdo dokument sdílí?
Dokument je oblíbený u dezinformačních serverů. „Dokumentární film najdeme na webu Czech Free Press, konspiračním webu NWOO a AC24. Na AC24 je poměrně úspěšný. Za dva dny článek četlo 31 000 čtenářů a na Facebooku ho sdílelo přes 600 lidí. Na Youtube video vidělo zatím přes 50 000 diváků,“ zanalyzoval Jonáš Syrovátka z Prague Security Studies Institutu.
Na Česko-Slovenské filmové databázi má film podprůměrné hodnocení a to 46 %.
Analýza dokumentu a nepravdy:
Už po čtyřiceti pěti vteřinách zazní citát Jana Wericha o malých a velkých národech a jak nesmí nikdy ztratit svoji národnost. Je krásně vytržený z kontextu, protože jej Werich řekl 18. 7. 1968 v období Pražského jara v televizním pořadu ‘Co tomu říkáte, pane Werich?’. Video si můžete pustit tady a Werich se v něm věnuje dokumentu ‘Dva tisíce slov’. Snad jen autorům videa není jasné, že v létě 1968 byla nezávislost a národ brán v úplně jiném zasazení než dnes a že za měsíc k nám nepřijedou tanky ze zemí Evropské Unie.
Potom nám pan Matějka řekne, že vystoupení z EU určitě přežijeme. Je potřeba říct, že to přežívání bude mít podobu odlivu kapitálu, poklesu výkonu ekonomiky, zchudnutí obyvatelstva a růst nezaměstnanosti. Následuje tvrzení, že když jsme přežili Protektorát, monarchii a komunisty, tak přežijeme i vystoupení z EU. Mne osobně přijde trefné přirovnání, že vystoupení z EU by mohlo být pro Čechy stejnou katastrofou jako nacistická a komunistická diktatura. Opět, to přežívání po vystoupení z EU by byla pro drtivou většinu lidi v Česku dost otrava.
Po dvou minutách už začne hovořit pan Stanislav Brunclík. ten je známý hlavně kauzou, kdy jako kreativní producent zpravodajství v České televizi, zároveň navrhl a sbíral podpisy pro kandidaturu Tomia Okamury na úřad prezidenta, vlastnil dvě PR agentury a byl prezidentem České komory loterijního průmyslu. Brunclík pronáší klasický pohled vlastenců, že dnes je prosazován jediný názor a kdo jej nenásleduje, kdo klade nepohodlné otázky, je nálepkován jako extrémista, populista a nebo nácek. Představí několik lidí, kteří dále ve videu mluví. Politika Františka Matějku, disidenta a signatáře Charty 77 Otta Černého, podnikatele ve výrobě Jakuba Jandu, mámu na mateřské dovolené Vendulu Dosedlovou, spisovatele Benjamina Kurase a nakonec herce a hudebníka Martina Simandla. Je to pestrá paleta lidí, kde se snad každý z diváků může s někým ztotožnit. Pan Brunclík nezastírá, že tito lidé ‘nemají rádi současnou EU, respektive současné takzvané bruselské elity’. Inu, velice vyvážený dokument. V dokumentu nezazní žádný opačný názor zastánce EU.
Po krátké rekapitulaci historie EU a našeho vstupu do EU se dozvídáme, že Česká Republika a EU měly rozdílné pohledy a zájmy při projednávání přistoupení. Tak to ale chodí, pokud jednají dvě strany o složité obchodní smlouvě, zmiňuje to třeba tehdejší hlavní vyjednavač Pavel Telička v rozhovoru pro E15 z listopadu 2002. Stejně tak snaha korporací, aby zákony zemích kde tyto firmy působí, jim co nejvíce vyhovovaly. Jak popisuje citát Arsene Verny, kde navíc chybí jakákoli zmínka, že by tlaku velkých firem vyjednávací týmy podlehly. Navíc v samotném rozhovoru odkud je citace dodává, že pokud by země V4 postupovaly jednotně, mohly si vyjednat výrazně lepší podmínky.
‘My jsme doufali, že visegrádská čtyřka bude nástrojem jisté opozice. Třeba když přistupovaly Finsko, Švédsko a Rakousko (v roce 1995 – pozn. red.), tak se státy dopředu dohodly, co z evropského práva nepřevezmou a jaká chtějí přechodná období pro určité oblasti. A všechno prošlo, protože působily jako blok. A EU si nemohla dovolit zablokovat „rozšíření na sever“. Visegrádu se ale nic podobného nepovedlo.’
Pan Matějka následně v dokumentu říká, že rozšiřování EU má jedinou motivaci a to v rozšíření trhů a vetší prostor pro odbyt výrobků. To je pravda, ale uniká mu zásadní fakt, že do EU státy vstupují dobrovolně, nikoli z donucení a nebo anexi ze strany EU. Tedy je to jak výhodné pro EU, tak pro přistupující státy. A co se týče přátelství mezi národními státy, které údajně neexistuje, příklad Česka, jako nástupnického státu tehdejšího Československa, a Izraele je snad dobrým příkladem o opaku.
Otta Černý mluví ve filmu o tom, že ‘západní část defakto dostala možnost se tady ekonomicky uchytit a ty výnosy od nás jdou defakto tam’. To se ale dá říct o našich firmách také, že úspěšně fungují za hranicemi Česka a výnosy si ‘vozí’ domů. Pan Černý pak začne být víc konkrétní a to ho dostane do problémů. Prý ‘větší část toho, co by mělo zůstat tady a co by mělo jít na obnovu strojů a strojního parku, na vývoj a vývin, to z větší části jde do kapes a jde to ven’, pokračuje, že zažil ‘koupil se tady podnik vyházely se staré stroje, ale nekoupily se nové, ale dovezly se staré z Německa’. Tak to ten konzervativismus dlouho nevydržel, už v desáté minutě chce pan Černý nařizovat majiteli firmy, co má dělat s penězi, které vydělá a jak má řídit firmu. Dostane pan Jakub Janda jako podnikatel ve výrobě možnost se k této myšlence vyjádřit? Bohužel ne, protože přecházíme k dalšímu tématu, kterým jsou dotace.
Pan Brunclik se vrací a s ním i pohled, že slovo dotace je nadužívané. Prý také ‘s úzkostí na duši čteme, že by nám mohly být dotace odepřeny pokud bychom náhodou měli na nějakou věc jiný názor’. To je ale není pravda, protože nejde o jiné názory, ale o ignorování a odpor proti schváleným návrhům (uprchlické kvóty byly schváleny ministry členských států EU na jednání Rady Evropské Unie v září roku 2015). Nakonec přidá historku o známém, který děkuje EU, že postavila silnici po které jezdí, ale pan Brunclík má jasno, že stavba té nové silnice byla zbytečná. Asi mu nikdo neřekl, že EU nám neříká, zda se má nějaká silnice postavit, ale Česko se rozhodne ji postavit a požádá si o dotaci na financování. Naštěstí do toho vstupuje pan Janda s myšlenkou, že pokud by byl přínos EU jen v dotacích na stavbu silnic, tak ‘nejlíp bylo za komunistů, protože ti nám postavili D1 a tihleti ji nejsou schopni ani opravit s těma penězma z té Evropské Unie’. Také si asi myslí, že EU staví v Česku silnice, ale hlavně si měl před natáčením videa zjistit, že EU žádnou D1 neopravuje, to dělá Ředitelství silnic a dálnic ČR, řízené Ministerstvem dopravy.
Paní Vendula Dosedlová v dalším záběru říká ‘mě právě zarazilo kolik je článků, které mají v nadpisu výhody a nevýhody, ale ve skutečnosti se tam velebí pouze vlastně výhody a kolikrát tam není zmíněna jedna jediná nevýhoda, což bylo pro mně velice zarážející’. !!!!!! A pokračuje ‘velice mne šokovalo, když jsem potom zjistila, že na propagaci ma EU násobně víc peněz než takový gigant jako je například Coca Cola a ta si vlastně na tu propagaci bere peníze ze svého vlastního zisku, kdežto EU bere naše peníze’. To má pravděpodobně základ ve falešné zprávě z roku 2015, kdy euroskeptická skupina Business for Britain zveřejnila informace, že EU na svou propagaci použije 3,9 miliardy eur. Kontrola faktů na toto téma však odhaluje, že jde o výmysl. Některé z těch peněz na propagaci určitě půjdou, ale bude to výrazně méně, i při benevolentním počítání to nemůže přesáhnout 2,3 miliardy eur, pravděpodobně to však bude méně. Na druhou stranu Coca Cola dávala kolem roku 2015 na propagaci kolem čtyř miliard amerických dolarů a průměrný v roce 2015 kurz eura k dolaru byl 1,1. Tedy tvrzení paní Dosedlové je lež.
Následuje několik minut dramatické hudby a jmenování rozpočtových kapitol. Je to předehra pro to, co přijde za moment, kdy vypravěč pronáší ‘Obecně propaganda dotací ovšem funguje skvěle. Prakticky každý sebemenší projekt dotovaný z fondů EU má v rámci rozpočtu vyhrazenou relativně štědrou kapitolu na propagaci dotace samotné. Pozor, pokud by se nesplnily podmínky propagace je to důvod dotace nejen zastavit, ale i požadovat vrácení již vyplacených peněz’. To ale není pravda, propagace není vázána na částku, jak dokazuje text na webu Dotace z EU.
‘Publicita projektů má svá pevně daná pravidla, která jsou uvedena v příručkách pro žadatele a příjemce. Nejčastěji je povinná publicita u projektů menšího finančního rozsahu splněna vyvěšením plakátu o velikosti A3 v místě realizace projektu. U finančně náročnějších projektů je pak nutné informovat nejprve vystavením velkoplošného banneru či billboardu během realizace projektu. Po jeho dokončení jsou pak tyto dočasné nosiče nahrazeny pamětní deskou. Informace o projektu musí zůstat na místě minimálně po dobu udržitelnosti projektu.’
V patnácté minutě František Matějka říká více k dotacím. ‘Dotace není paradoxně nic jiného než to, že vezmete jiným lidem nějaké a dáte je úplně cizím lidem.’ Používá podivnou analogii, že krádež osobního vlastnictví člověka je totéž jako dotace. Potom pan Matějka mluví o úzké skupině politiků, dotaci a snadné krádeži peněz. Jeho pohled, ale ignoruje realitu. Všechny státy EU hlasují o nových členech, mají informace o tom, jak se změní tok peněz s rozšířením. Daně nejsou osobní vlastnictví občana a také je ignorován princip solidarity bohatých států s těmi chudšími. Nakonec se hodí ukázat jak je EU populární jak v těch bohatých státech, tak ve státech, které jsou příjemcem dotací.
Panu Kurasovi je smutno, že máme podle něj svévolné politiky, kteří ztratili morální kompas. Asi bude muset počkat do voleb a doufat, že jeho pohled sdílí víc lidí. Není jasné, zda mluví o politicích v EU a nebo v Česku. Zakončí to profláklou lží ‘vlastenců’ o cenzuře: ‘Máme dnes vládu svévolných politiků, kteří provádějí svévolnou liberální politiku, která nepovoluje žádnou opozici ani kritiku’. Pan Matějka říká, že ‘nic není zaplaceno z fondů EU, ani jedna ta věc není zaplacena tímhle způsobem. Jsou to peníze lidí v týhle zemi a jsou to peníze lidí v dalších zemích v Evropě.’ To co ale vybere stát na daních už nejsou peníze občanů, přestože odešly z jejich kapes.
V čase 18:20 vypravěč přechází na další téma a to je ekonomický přínos členství v EU pro Česko. Ze začátku je tato část je v teoretické rovině, nic konkrétního tu kritici neřeknou.. Paní Dosedlová zmiňuje soběstačnost Česka před vstupem do EU a že nevěří, že by to to členství bylo tak úžasné, jak se tvrdí. Snad jí kolegové řekli, že do EU dobrovolně vstoupila po nás řada dalších zemí. Pan Janda si stěžuje, že EU vyhovuje jen velkým podnikům a ne těm malým. Škoda, že mu v minulém segmentu o dotacích nikdo neřekl, že některé dotace jsou výhradně pro malé a střední podniky. Snad už někdy slyšel o Čapím hnízdě. Následně pan Kuras mluví o padesáti direktorátech pro kdejakou blbost. jmenovitě zmiňuje direktorát pro ořechy a konzervy, direktorát pro trávu a dokonce i pro rovnoprávnost mužů a žen. Takové direktoráty ale neexistují. A přestože pan Kuras nemá vůbec ponětí, jak se ty direktoráty jmenují a jaké jsou jejich úkoly, tak tvrdí, že nic nevytvářejí.
Ke slovu se opět dostane pan Matějka, mluví o tom, že nám protagonisté EU vysvětlují ‘jak jsme do EU vyváželi méně, než vyvážíme ted’ a proto v ní musíme zůstat, proto je skvělá a jedinečná. A já si prostě sednu vytáhnu si statistická data, mrknu se a teď přes všechny ty proklamace, dneska s těma modrejma šátkama s těma žlutejma hvězdama, jak jsme vyváželi méně a teď vyvážíme více, se prostě podívám a já na tvrdých datech vidím, že od vstupu do EU jsme do původní devatenáctky vyváželi po celou dobu méně v období před vstupem.’ Vypravěč se snaží toto tvrzení nějak podpořit a už dopředu si chystá půdu slovy, že statistická data se dají interpretovat různě a po svém. A hned to udělá, protože autoři videa si budou brát výhradně export Česka do země patnácti států, které tvořili EU před rokem 2004. Závadnost argumentace je v tom, že export Česka se od vstupu více než ztrojnásobil a Česko má díky EU možnost obchodovat – bez celních bariér nebo s nižšími cly – s mnohem více zeměmi než před vstupem. Struktura našeho exportu se dá najít třeba zde.
Potom se pan Matějka asi úplně zblázní a prohlásí ‘To co máme v Evropě, v EU, je centrální plánování, to není trh. To je jednotný trh, jednotná pravidla pro všechny stejná, centrální plánování. Centrální plánování zemědělství a produkce, centrální plánování výrobků, kvóty na neskutečný věci’. V těchto blábolech se těžko hledá nějaký smysl. Kdo tedy plánuje, kolik se třeba vyrobí aut? Jak se o ten údajný plán podělí přední evropské automobilky? Tady už autoři dramaticky přestřelili a nechali pana Matějku plácat naprosté nesmysly.
(Pokračování brzy v dalším článku)
Autor analýzy je Lubomír Tomeček
Úvod napsal: Jan Cemper
Poznámky Milana Šmída ke grafikám ve videu:
Tento graf je zcela lživý.
Věc se má tak, že v roce 2004 činila průměrná brutto měsíční mzda v SRN cca 2700 euro (přibližně, přesná částka je bohužel v placené části zdroje) a v ČR cca 19000 Kč (zjištěno z grafu), pak při metodě výpočtu padesátiprocentního navýšení české mzdy použité na případ Německa nám vychází zvýšení 37% a nikoli 125 %.
Nehledě na to, když porovnáme tyto platy v roce 2004 a 2017 (při hrubém použití kurzu 1 euro – 26 Kč), pak česká mzda v roce 2004 činila cca 27,5% německého platu a v roce 2017 30,6% německého platu. Takže následující komentář, že se „rozdíl se prohloubil“, je lživý. (i když, co si budeme povídat, je to stále bída).
Je zajímavé, že tento citát se rozlétl po sociálních sítích (se špatnou citací jména vOn Rompuy) až po tomto filmu. Bylo by dobré zjistit, odkud ho Brunclík vzal. Já jsem proklepl archivy EU
https://www.consilium.europa.eu/en/documents-publications/ a mohu odpovědně říci, že v žádném oficiálním projevu EU nic podobného není (hledání přes „nová Evropa“ „slovo“ „národ“ apod.)
Naopak, našel jsem zde tento projev o Evropě v češtině https://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-246-2014-INIT/cs/pdf
Řím, 7. listopadu 2014, Herman Van Rompuy předseda Evropské rady
„Ohlédnutí zpět, pohled vpřed“ Projev na konferenci „Dove va l’Europa“ – „Stav Unie“
Tenhle citát je naprosto nelogický a nesmyslný (zabráníme incestu). Vyhledal jsem, odkud citát pochází – je z videorozhovoru na webu týdeníku Die Zeit z června 2016 https://www.zeit.de/politik/deutschland/2016-06/wolfgang-schaeuble-aussenpolitik-wandel-afrika-arabische-welt
Pravda, ten originál vyvolal velký poprask, ale v češtině je velice zkomolený.
Zde v němčině:
Auch der Idee, Europa könne sich gegenüber der Einwanderung abschotten, erteilt der Bundesfinanzminister eine klare Absage: “Die Abschottung ist doch das, was uns kaputt machen würde, was uns in Inzucht degenerieren ließe. Für uns sind Muslime in Deutschland eine Bereicherung unserer Offenheit und unserer Vielfalt. Schauen Sie sich doch mal die dritte Generation der Türken an, gerade auch die Frauen! Das ist doch ein enormes innovatorisches Potenzial!”
A zde překlad do češtiny:
Spolkový ministr financí jednoznačně odmítá také myšlenku, že by se Evropa mohla izolovat od přistěhovalectví: „Izolace je to, co by nás zničilo, což by nás nechalo zdegenerovat.“ Pro nás jsou muslimové v Německu obohacením naší otevřenosti a naší rozmanitosti. Podívejte se na třetí generaci Turků, zvláště žen, to je obrovský inovační potenciál!
Tam tedy nejde o žádný incest, ale o Inzucht – což jest plemenářství, plemenitba.
Slovník Duden pod heslem Inzucht https://www.duden.de/rechtschreibung/Inzucht uvádí výklad: Fortpflanzung unter nahe verwandten Lebewesen – reprodukce mezi úzce příbuznými tvory a také nabízí tuto frázi: die Einwohner des abgelegenen Dorfes waren durch Inzucht degeneriert
2. část analýzy zde.