V době, kdy dezinformace, manipulace a hybridní hrozby představují zásadní bezpečnostní riziko, je Finsko často uváděno jako příklad země, která se s tímto fenoménem vyrovnává mimořádně dobře. Ne proto, že by vyhlásilo válku lžím, ale protože si systematicky buduje odolnost společnosti vůči manipulaci. Na rozdíl od mnoha jiných států se ve Finsku nebojuje zákazy a cenzurou, ale výchovou, důvěrou a otevřeností.
Vzdělání jako prevence
Jedním z klíčových důvodů finského úspěchu je, že mediální gramotnost se učí už od základní školy, často napříč různými předměty. Děti se postupně učí rozlišovat fakta od manipulací, porozumět mediálním formátům, kriticky vyhodnocovat informace a pracovat s emocemi. Mediální výchova není volitelná, ale je pevně začleněna do národního kurikula.
Podle finského modelu je výchova ke kritickému myšlení a občanské odpovědnosti stejně důležitá jako matematika nebo přírodopis. Výsledkem je populace, která je lépe připravená rozpoznat dezinformace a nepodléhat panice či manipulaci. Dlouhodobě se tak Finsko umisťuje na prvním místě v žebříčcích odolnosti proti dezinformacím, například podle Media Literacy Indexu.
Role státu a důvěra ve veřejné instituce
Finská vláda navíc vnímá komunikaci s veřejností jako klíčový nástroj ochrany demokracie. Strategická komunikace není ad hoc aktivitou, ale součástí krizového řízení a běžného vládního provozu. Finské veřejnoprávní médium Yle se těší vysoké důvěře obyvatel, stejně jako další státní instituce, což posiluje informační soudržnost společnosti.
Za zmínku stojí i to, že právě v Helsinkách sídlí Evropské centrum excelence pro boj proti hybridním hrozbám (Hybrid CoE), které slouží jako odborná platforma pro státy NATO i EU.
A co Česká republika?
V kontrastu s tím působí situace v Česku spíše jako nedokončený projekt. V roce 2022 sice vznikla „Analýza připravenosti ČR čelit závažné dezinformační vlně“, z níž vyplývá, že Česko postrádá koncepční, organizační, personální a právní nástroje k efektivnímu boji proti dezinformacím.
Publicista Karel Paták k tomu ve svém komentáři na Facebooku výstižně poznamenává:
„Dobrý start, ale z toho maratonu jsme uběhli prvních pár metrů.“
Podle něj je největší slabinou Česka právě nedostatečné systematické vzdělávání:
„Stát dělá pro mediální vzdělávání našich obyvatel jen tolik, aby se neřeklo. Tedy skoro nic.“
Situaci mírně zlepšují iniciativy neziskových organizací jako Jeden svět na školách (Člověk v tísni), Zvol si info, Demagog.cz, náš projekt Manipulátoři.cz nebo Platforma pro mediální vzdělávání, které poskytují školám metodiky, školení i materiály. Tyto aktivity však nejsou systematicky koordinované státem a jejich dosah je limitovaný.
Revize Rámcových vzdělávacích programů v roce 2024 dokonce mediální výchovu oslabila, když z povinné části vypadla témata jako práce se sociálními sítěmi, rozpoznávání deepfake videí nebo reverzní vyhledávání. Výuka je tak často odkázána na nadšení jednotlivých učitelů, bez zázemí a podpory.
Co si tedy z Finska odnést?
Finský model boje s dezinformacemi ukazuje, že efektivní ochrana demokracie nespočívá v cenzuře, ale ve výchově, důvěře a systematické podpoře odolnosti společnosti. Pokud bychom se měli z jejich přístupu inspirovat, klíčové body by mohly být:
- Začlenit mediální gramotnost do základního vzdělávání jako povinný a průřezový předmět.
- Zvýšit důvěru občanů ve veřejné instituce kvalitní a otevřenou komunikací.
- Vytvořit národní strategii boje proti dezinformacím se stabilním financováním a jasnou gescí.
- Podporovat učitele v dalším vzdělávání a metodické podpoře.
- Investovat do výzkumu a monitoringu dezinformačních kampaní – nejen technicky, ale i sociálně.
Jak píše Karel Paták:
„Ta odměna totiž stojí za to! Sebevědomý národ. Jako kmen, kterým můžete třást, jak chcete, ale nikdy se nezlomí.“