Předseda hnutí PRO Jindřich Rajchl, který se do Poslanecké sněmovny dostal jako lídr kandidátky SPD v Moravskoslezském kraji, se ve svých příspěvcích často chlubí růstem počtu sledujících na sociálních sítích. I v posledních dnech opakovaně zdůrazňoval, že jeho profil na Facebooku překročil 170 tisíc sledujících, a prezentoval to jako důkaz rostoucí politické podpory. Jenže stavět politickou sílu na základě „lajků“ a sledovanosti je argumentační faul, který ignoruje realitu voleb i specifika online prostředí, kde lze čísla snadno uměle navyšovat.
Počet lajků nebo sledujících totiž není důkazem skutečné podpory, ale pouze míry aktivity v prostředí, kde hraje hlavní roli algoritmus a nikoliv voliči. Náhlé skokové nárůsty sledujících o desítky tisíc během jediného dne, které se na Rajchlově profilu objevily například 17. března 2024, jsou v českém prostředí mimořádně neobvyklé. Již v minulosti jsme upozorňovali, že jeho statistiky vykazují typické znaky nakupovaných sledujících: prudké nárůsty bez zjevné příčiny následované výraznými poklesy způsobenými mazáním falešných účtů. Takové chování algoritmy platforem vyhodnocují jako neautentické a postupně odstraňují účty, které nejsou skutečnými uživateli. To, že Rajchl tato čísla vydává za důkaz masivní podpory, je proto zavádějící.
Zatímco v online prostoru může počet sledujících růst zdánlivě raketově, politická realita vypadá zcela jinak. Pokud by Rajchlův online dosah odpovídal reálné podpoře, musela by se tato síla projevit i ve výsledcích jeho partnerské SPD, která jej na svou kandidátku přivedla. Jenže volební výsledky potvrzují spíše opačný trend. SPD získala ve volbách v roce 2017 celkem 10,6 procenta hlasů, v roce 2021 to bylo 9,56 procenta. A v roce 2025, kdy do kampaně vstoupila s výraznou tváří Jindřicha Rajchla, strana dosáhla jen 7,78 procenta. Volební podpora SPD tedy dlouhodobě klesá a žádná digitální „meteoritová dráha“ na tom nic nezměnila.
Rajchl samozřejmě vysvětluje tento nesoulad tím, že jej „média potlačují“ a že mu údajně „systém brání oslovit lidi“. Ve skutečnosti však nelze očekávat, že by lajky a sdílení nahradily reálný politický výkon. Sociální sítě jsou jen jednou z platforem kampaně, navíc platformou, která se dá manipulovat mnohem snadněji než volební urny. Kdokoli může navýšit počet fanoušků za pár korun – stačí zaplatit klikací farmu či si pořídit balík falešných účtů. Naopak získat skutečné voliče je proces dlouhodobý, náročný a vyžadující politickou práci, kterou nelze nahradit virtuálním humbukem.
Zneužívání online statistik navíc ovlivňuje veřejnou debatu. Vytváří se fikce „rostoucího hnutí“, které ve skutečnosti neroste. Volební výsledky SPD i PRO ukazují, že přes všechny emotivní statusy a milionové dosahy zůstává jejich reálný dopad omezený. Ve volbách do Evropského parlamentu získalo hnutí PRO jen 2,15 procenta hlasů a ani následné průzkumy nenaznačují, že by se strana výrazně přiblížila hranici pěti procent. Čím větší je tedy rozpor mezi virtuální popularitou a volebním výsledkem, tím jasněji je vidět, jak nespolehlivým ukazatelem online čísla jsou.
Důležité je proto připomínat, že sociální sítě nejsou objektivním měřítkem reality. Jsou prostředím, které lze stylizovat, manipulovat a nafukovat. A zatímco Rajchl může na Facebooku působit jako fenomén, který „roste navzdory všem překážkám“, reálná politická data říkají pravý opak: podpora SPD klesá a jeho vlastní hnutí zůstává hluboko pod hranicí volitelnosti. Spoléhat se na lajky znamená ignorovat fakta – a přesně o to jde většině populistů, kteří se snaží přetvořit realitu podle vlastních potřeb.
Veřejnost by proto měla být obezřetná vůči tvrzením, která staví politickou sílu na číslech ze sociálních sítí. Lajky nejsou hlasovací lístky a sledující nejsou voliči. Je to jen optická iluze, která může posloužit těm, kteří potřebují zakrýt slabou politickou pozici. A v případě Jindřicha Rajchla je tento rozpor mezi virtuální popularitou a reálným volebním výsledkem obzvlášť nepřehlédnutelný.