Týdeník Echo otiskl v aktuálním 33. vydání z 18. srpna článek zabývající se globálním oteplováním. Ve webové verzi má dokonce titulek ‘Šokující studie klimaskeptika: měřící stanice teplot jsou na špatných místech’. V tištěné verzi týdeníku je titulek střízlivější ‘Máme věřit klimatickým stanicím?’. Autor Daniel Kaiser v článku popisuje zjištění Anthonyho Wattse, který je bývalý meteorolog. Wattsova publikační činnost se zaměřuje na zpochybňování globálního oteplování na základě svých pohledů, jak by mělo fungovat měření teplot pomocí meteorologických stanic. Jak je úspěšný, si ukážeme níže.
Daniel Kaiser začíná takto ‘Pozoruhodným rysem naší energetické krize je, že v EU ještě nikdo směrodatný nenavrhl revizi klimatické politiky – emisních povolenek, taxonomie a podobně. Politici a hlavní proud vědy samozřejmě mají nainvestováno do hypotézy o antropogenním (lidstvem zaviněném) globálním oteplování. Evropská unie následuje šest let starou Pařížskou dohodu OSN, která stavěla na zprávách Mezivládního panelu pro klimatickou změnu (IPCC). Panel je nejenom politicky, ale z velké části i datově závislý na amerických databázích.’
Kaiser si tady připravuje půdu, aby při zpochybnění amerických databazí pro měření teplot z meteorologických stanic mohl zpochybnit zprávu klimatického panelu IPCC. Tento přístup je nesmyslný, protože vědecká shoda na globálním oteplování naší planety zaviněné člověkem dokládají téměř všechny vědecké studie a pozorování bez ohledu na region.
Po tomto úvodu už článek pokračuje ‘Spojené státy provozují největší síť měřicích stanic, z nichž se vypočítávají klimatické trendy. Nebýt americké klimatologie a jí ovlivněné politické scény (a Hollywoodu a sociálních platforem, ale to už by byla jiná kapitola), dost možná by žádná Pařížská dohoda nevznikla, tím pádem ani žádný Zelený úděl Evropské unie. Proto je potenciálně tak důležitá studie, s níž nedávno přišel americký meteorolog a zasloužilý klimaskeptik Anthony Watts (jeho hojně čtený web Wattsupwiththat.com by neměla přecházet žádná ze stran sporu). Studii zaštítil libertariánský Heartland Institute. Wattsovým tématem je zkreslení naměřených teplot známé jako městský tepelný ostrov, respektive ostrůvek – urban heat island, UHI. Watts došel
k názoru, že v soustavě amerických stanic tento efekt řádí do té míry, že dokáže zkreslit klimatické grafy.’
Autor si zde opět vymýšlí, že bez měření z USA by nedošlo k projednávání Pařížské dohody a nebo snah západních zemí o nízkouhlíkové ekonomiky. Potom uvede meteorologa Anthony Wattse a jeho web. Webová stránka Wattsupwiththat však má mizerné hodnocení na specializovaném portálu pro hodnocení informačních zdrojů MediaBiasFactCheck.com. Tam se dočteme, že Wattsův web často šíří konspirační teorie a publikuje pseudovědecké články. K tomu dokládají nepravdivé články, které Watts zveřejnil. Závěr je, že Wattsupwiththat je velmi nedůveryhodný zdroj informací. Podobně Heartland Institute, který šíří propagandu, píše nepravdivé články a má nejasné financování, protože jej v minulosti sponzorovaly ropné společnosti, které mají záměr na zpochybňování člověkem zaviněné klimatické změny.
Následuje shrnutí, jaké konkrétní chyby byly zaznamenány na umístění meteorologických stanic v městech USA
‘U městských tepelných ostrovů jde v zásadě o to, že povrch zastavěný – betonem, cihlami, asfaltem – nebo ovlivněný zdroji tepla – vývody chladičů, klimatizací, dalšími stroji, auty – má logicky vyšší teplotu, než jakou by měl jen vlivem slunce. U první kategorie, tedy zastavěného povrchu, je třeba vědět, že každý metr čtvereční betonu nebo asfaltu, který přes den absorbuje teplo ze slunečního záření, ho v noci vydává zpět do vzduchu skrze infračervené záření v mnohem větší míře, než kdyby to byla hlína a tráva. Metr čtvereční v létě za jasného počasí přijme od slunce za osm hodin ekvivalent šesti kilowatthodin energie, což odpovídá – musíme mít stále na paměti, že autoři jsou Američané – spotřebě proudu rodinného domku s trvale zapnutou klimatizací.’
Tyto výhrady jsou relevantní, standardy pro umístění stanic byly v mnoha případech porušeny hlavně kvůli měnícímu se okolí, postaveným budovám, silnicím nebo parkovištím atp. Docházelo ale kvůli těmto věcem ke zkreslování naměřených hodnot?
Následují odstavce s označením ‘Tiché uznaní’ v několika prvních je popsána historie, jak Watts zjišťoval kolik meteorologických stanic není umístěno správně, kolik je jich celkem v USA a že podle Wattse je jich téměř 90 procent na špatném místě. Dále článek pokračuje
‘Po Wattsově první a šokující studii z roku 2009 vznikly některé protistudie – dokládající pravý opak: že Watts a další klimaskeptici význam UHI zveličují, ta asi nejdůležitější ze státní univerzity v Berkeley tvrdila, že stanice umístěné mimo zástavbu naměřily stejné tempo oteplování jako ty „ostrovní“. Výběr stanic, z nichž počítáme průměr teploty, je zásadní, platí to pro obě strany sporu.’
Watts skutečně přišel s teorií, že umístění senzorů ve městech má negativní vliv na kvalitu měření už v roce 2009. Daniel Kaiser zde ale zkresluje, jak byla Watssova teorie oponována a vyvrácena. Konkrétně výzkum univerzity Berkeley dokázal, že měřiče s problematickým umístěním v městech ukazují téměř totožná data oproti senzorům z venkovských oblastí. Vyvrátili tak hypotézu, že by globální oteplování bylo způsobeno nespolehlivými meteorologickými stanicemi ve městech. Wattsovu teorii vyvrátil také Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA), který zobrazil do jednoho grafu data z těch nejlépe hodnocených stanic oproti všem stanicím, které zahrnovaly ty nejlepší a také ty nejhorší meteorologické stanice. Výsledkem byly téměř totožné grafy teploty a hlavně téměř totožný trend oteplování. Watts svou teorii publikoval v květnu 2009 a NOAA zveřejnila svůj graf v srpnu téhož roku. Studie Berkeley byla zveřejněna v roce 2011. Tedy máme vědecké závěry, které Wattsovu teorii vyvracejí už asi 11 let.
‘Avšak federální úřady, konkrétně Úřad generálního inspektora (OIG), Wattsovy nálezy aspoň částečně, tiše uznal. Hned v roce 2009 OIG nařídil šetření, podle něhož je proti pravidlům umístěno 42 procent stanic. I oficiálně přiznané číslo bylo samozřejmě vysoké. Několik stanic, které byly v nejflagrantnějším rozporu s pravidly a dočkaly se mediální slávy, bylo posléze zavřeno. Před sedmi lety pak NOAA dosavadní síť stanic vybraných pro klimatické odhady přejmenoval a zařadil do desetkrát větší sítě stanic, která patří ke světové síti Global Historical Climatology Network (GHCN). Uvážíme-li, že americké federální úřady nebyly k Wattsovým nálezům a několika následujícím studiím, které také konstatovaly riziko městských tepelných ostrovů, hluché – jak se mohlo stát, že podle nové Wattsovy studie je v Americe špatně umístěno celých 96 procent stanic? Tisková zpráva Heartland Institutu o studii se příznačně jmenuje Je to horší, než jsme si mysleli.’
Toto je manipulace, protože sice se došlo k revizi meteorogických stanic, ale z důvodu porušení standardů. Nikoli kvůli tomu, že by byla pochybnost nad naměřenými daty. Bylo to kvůli výše uvedeným nedostatkům, které porušovaly standardy jak a kde mají být stanice. Dále není pravda, že by OIG nařídilo šetření meteorologických stanic v reakci na Wattsovy výhrady. Bylo to až o dva roky později v roce v únoru 2011, kdy byli obesláni správci stanic s dotazníkem, zda tyto stanice dodržují všechny standardy. Výsledná zpráva byla nakonec zveřejněna v srpnu 2011. Další manipulace je, že by snad americké úřady konstatovaly riziko vlivu tepelných ostrovů na měření, ve skutečnosti šlo o porušení standardů.
‘Watts měl letos na jaře k dispozici tým lidí, kteří každou stanici zařazenou do studie na místě zdokumentovali, tj. vyfotografovali ze čtyř světových stran, změřili, jak daleko je od zdroje tepla nebo asfaltu/betonu, zaznamenali okolí. Tentokrát byl použit výrazně menší vzorek – 128 stanic –, což souvisí s tím, že většina, téměř dvě třetiny stanic, už se ocitla ve studii první. A pokud máte látku s chybovostí téměř 90 procent, stačí pro zjištění, jaké změny v látce nastaly, logicky menší vzorek. Potenciální slabina, na niž se mohou soustředit kritici, spočívá v nízkém zastoupení nově přidaných stanic typu GHCN do celkového vzorku (z celkem 128 jen asi 50). Takže podle závěrů studie je v rozporu s pravidly umístěno 96 procent stanic. Šokující jsou i některé detaily zprávy: odhad, že čtvrtina až třetina měřicích stanic je v Americe umístěna v areálu čističek vod; všechny pobočky NWS (Národní služba pro počasí, spadá pod NOAA), které inspektoři při svých cestách také navštívili, měly každá svou měřicí stanici, ale každá stanice byla umístěna proti pravidlům NOAA; na většině stanic zapisují pracovníci naměřené teploty ručně a většinou je zaokrouhlují, nahoru, rozumí se (přestože „termometry na stanicích jsou schopné měřit teplotu na desetinu
stupně Fahrenheita“).’
Daniel Kaiser dál popisuje, jak Watts postupoval při sbírání dat pro studii v tomto roce a jak došel k závěru, že drtivá většina meteorologických stanic porušuje standardy. Manipulací je nesmysl o chybovosti 90 procent, tedy že měřící stanice porušující standardy vykazují chybná měření. Tady si zalhal i autor článku v Echo, prý se odečtené hodnoty zaokrouhlují nahoru. Jde o nesmysl, který nepíše ani Watts.
Pokud bychom měli shrnout, co je předmětem studií Anthony Wattse, tak jde o reálné výhrady k umístění meteorologických stanic. Dochází k tomu v obrovském množství případů a porušuje to standardy pro umístění těchto stanic. Watts jde ale dál a představuje hypotézu, že tyto problémy mají vliv na měřené hodnoty teploty a v konečném důsledku zveličují globální oteplování. Pro tyto hypotézy ale nemá jediný důkaz a navíc jiné studie a srovnání měření velmi kvalitních stanic dokazuje, že ke zkreslování dat nedochází.
Kaiser dál pokračuje ‘Ale mají městské tepelné ostrovy na zprůměrovanou naměřenou teplotu skutečně významný vliv? Watts uvádí zajímavou věc: už sedmnáct let sbírá a posledních sedm let, od roku 2015, NOAA sestavuje ještě jednu databázi, ze stanic umístěných přísně podle pravidel, tedy bezpečně daleko od zdrojů umělého tepla. Tato databáze se jmenuje USCRN a byla zbudována s úmyslem odpovědět potomkům v roce 2050 na otázku, o kolik je 21. století ve své polovině teplejší než na svém počátku. Stanice mají být „mimořádně přesné“, jsou technicky pokročilé a hlavně jsou v lokalitách, kde se nepočítá s tím, že by se v nich do roku 2050 měnilo využití půdy (tj. kde se neočekává osídlení, výstavba silnic nebo továren). Takových superstanic dnes NOAA provozuje téměř 150, což sama považuje za dostatečné množství, aby z nich mohla sestavovat databáze. Zatím ta databáze za 17 let měření vykazuje jen nepatrný růst teploty, pokud nějaký. Jenže NOAA tuto datovou řadu ve svých výstupech pro veřejnost a politiky kupodivu nepoužívá.’
Už z výše uvedeného víme, že městské tepelné ostrovy mají na naměřené hodnoty nepatrný vliv, pokud vůbec nějaký. Zajímavá je zmínka o databázi USCRN, která je skutečně tvořena ze stanic s vysokou kvalitou měření. Že by USCRN vykazovala nepatrný trend růstu teploty, je lež. Ve Wattsově zprávě je přiložen graf:
Z grafu je obtížné bez hlubší analýzy zjistit, zda a jak moc se oteplilo v průběhu času. Při použití klouzavých průměrů vyjde najevo, že data z USCRN vykazují oteplování o 0,86 stupně Fahrenheita, což je 0,4777 stupně Celsia za dekádu. Tedy každých 10 let skoro půl stupně Celsia. Abychom dostali z grafu závěr, že se téměř neotepluje nebo dokonce ochlazuje, tak bychom museli srovnat jen první a poslední hodnotu a tímto ignorovat vývoj teplot za 17 let. A USCRN je samozřejmě zahrnuta do veřejných dat a každý k nim má přístup.
Jak jsme napsali výše, USCRN používá velmi přesné stanice s vysokou kvalitou měření a došlo i na srovnání s běžnými meteorologickými stanicemi a výsledky opět dokázaly, že nedochází ke znehodnocování dat městskými tepelnými ostrovy. Naměřená data z USCRN jsou ale přesnější s menšími odchylkami, přesto dokládají stejné trendy oteplování jako běžné měřící stanice.
‘Pozoruhodné je, že výsledky z databáze USCRN zhruba odpovídají výsledkům satelitních měření teploty prováděných Alabamskou univerzitou v Huntsville (UAH). Proti databázi UAH se někdy uvádí nepřesnost satelitů daná tím, že se na oběžné dráze po čase zanášejí a kazí. Nicméně UAH dlouhodobě z atmosféry hlásí jen asi poloviční nárůst teploty než stanice umístěné na zemi. Atmosféra se otepluje v průměru o 0,13 stupně Celsia za deset let. Watts každopádně dochází k závěru, že městské tepelné ostrovy, jimiž jsou znehodnocena data z tolika stanic, mohou asi za polovinu oficiálních přírůstků teploty. V dobách tzv. klimatické krize by si takový výbušný závěr asi zasloužil pozornost, třeba i polemiku.’
Daniel Kaiser považuje výsledky z databáze USCRN za pozoruhodné, ale je to jen tím, že přijal bez výhrad zmanipulované závěry Wattse. Zmiňuje také, že teplota se dá měřit pomoci satelitů. Tady je dobré se zamyslet, zda by měření teploty ze satelitů nemohlo být použito k prověření meteorologických stanic, které Watts považuje za nespolehlivé. Toto se samozřejmě děje, ať už jde o data ze satelitů a nebo přírodních teploměrů a bylo prokázáno, že data z meteorologických stanic jsou spolehlivá a v souladu s jinými metodami měření.
Není žádnou záhadou, proč Watts zmiňuje jen data ze satelitů UAH, tato data z těchto měření vykazují dlouhodobě nejnižší naměřené teploty a tak ji klimaskeptici rádi zmiňují.
V poslední část textu s nadpisem ‘Český rozměr’ se píše
‘Snad tady, u rozdílu mezi měřením v atmosféře a na povrchu země, můžeme hledat i vysvětlení, když profesor Jakub Hruška na jiném místě tohoto čísla Týdeníku Echo staví proti údaji 0,13 stupně Celsia za dekádu víc než dva stupně Celsia, o které v České republice stoupla povrchová teplota za posledních šedesát let.’
Nakonec Daniel Kaiser shrnuje závěry zmanipulované Wattsovy zprávy, že celá metodika stojící za antropogenním globální oteplováním je špatná a že se ve skutečnosti nezvyšuje teplota tak rychle. Dokonce u toho poučuje přírodovědce profesora Jakuba Hrušku. Pan profesor totiž do stejného čísla napsal velmi kritickou reakci na jiný článek Danierla Kaisera v předchozím vydání týdeníku Echo. Kaiser totiž v nedávném článku o požáru v Hřensku mimo jiných nesmyslů a nepodložených prohlášení také napsal, že se planeta otepluje jen 0,13 stupně Celsia za dekádu. Profesor Hruška toto číslo odmítá a mluví ve vztahu k Česku o 0,33 stupně Celsia za dekádu. Kaiser dochází k tak nízkému oteplování jen proto, že používá dezinformační techniku s názvem ‘cherry picking’. Vybírá jen takové informace, které se mu hodí a nehodící podklady nebere v úvahu. K závěru o tempu oteplování si vezme pouze data ze satelitů UAH a obrovskou masu data a statistik z jiných zdrojů a metod ignoruje, protože se mu nehodí.
Nakonec Daniel Kaiser tvrdí, že nedávné překonání teplotního rekordu v Praze je důsledkem městských tepelných ostrovů a tedy chybným měřením. Pro tuto hypotézu nemá jediný důkaz a nepomáhá mu ani Watts, který je na tom úplně stejně.
Článek v týdeníku Echo je hodnocen jako falešná zpráva vycházející z konspiračních teorií, které jsou založeny na manipulaci daty a zmanipulovaném výzkumu Anthonyho Wattse.