Reakce na články

Jan Schneider, 3.4. 2017 – reakce na článek Jan Schneider a ruské mýty o neziskovkách

ZÁKON FARA JE PŘÍLIŠ TĚŽKÝ OŘÍŠEK

Na serveru Manipulátoři.cz se zničehožnic objevil článek „Jan Schneider a ruské mýty o neziskovkách“. Je podepsaný „Miloš Kadlec“ a server Forum24 článek publikoval zcela synchronně.
Načasování článku přitom nesouvisí s problematikou amerického zákona Foreign Agents Registration Act (FARA), protože se v této oblasti poslední dobou neodehrálo nic, co by stálo za tolik písmen, slov a vět. Půjde tedy zřejmě o Kadlecovu servilní reakci na můj článek, týkající se šéfredaktora serveru Forum24.
Když přejdu Kadlecovy pavlačové snahy o okopávání mých kotníků, protože výše ty osobní útoky nesahají, zůstane ke konstatování jen to, že Kadlec v článku shromáždil mnoho materiálu, zřejmě ve snaze vzbudit dojem, že onen materiál nějak souvisí s deseti body, které uvedl na závěr.
Kadlec svůj článek na serveru Manipulátoři.cz začal manipulativně. Prý „je možné doložit, že ti, kdo tvrdí, že je u nás třeba potírat neziskové organizace, a to ještě podle inspirace ze Spojených států, nám prostě lžou. Jejich snahy jsou zaměřeny na zavedení ruských poměrů u nás.“
Nevím, proč Kadlec napsal takovou větu v článku, v jehož názvu je moje jméno. Nikdy jsem nemluvil o potírání neziskových organizací. Kadlec lže, když tvrdí, že mnou „autoritativně formulované a obsedantně opakované požadavky, abychom přijali obdobu zákona FARA proti neziskovým organizacím“ postrádají jakýkoliv základ. Zákon FARA není zaměřen proti neziskovým organizacím, ale může se jich týkat. Na tom ale stále není nic špatného, Kadlec zřejmě vůbec nechápe funkci tohoto zákona.
Lukáš Kraus, na něhož se Kadlec odvolává, na konto FARA uvádí: „Hlavním smyslem zákona bylo omezení vlivu zahraničních představitelů a zahraniční propagandy na americkou veřejnost. Třebaže jeho přijetí bylo původně motivováno obavami z nacismu, později došlo k rozšíření ochrany proti komunismu. Zahraniční představitelé (lobbisté, advokáti, apod.) byli podle zákona FARA povinni uvádět určité identifikační údaje. Pokud tedy nějaký zahraniční představitel chtěl ovlivnit přijetí nějakého opatření, zákona či politiky, musel ve své komunikaci uvést své jméno, adresu a zahraniční zájem, který reprezentoval.“
Takže můj návrh nejenže není bezdůvodný, ale Kadlec přímo lže, protože zamlčuje, že já jsem v této souvislosti výslovně navazoval na porůznu vyslovované obavy z velkého propagandistického vlivu Ruska u nás. Podobný strach vedl americké zákonodárce, aby přijali zákon, který nutí všechny „zahraniční agenty“ (či „zahraniční zástupce“), působící v oblasti politické a quasi-politické, aby deklarovali své aktivity, příjmy a výdaje. Pak je jejich působení v souladu s legislativou Spojených států. Jak vidno, o žádnou lidvidaci neziskovek nejde.
Kadlec dále blouzní o jakýchsi snahách zavést ruské poměry u nás. Je skutečnou záhadou, jak se k této formulaci mohl dostat od zákona FARA. Ten by naopak přinutil všechny propagandisty, kteří berou žold z Ruska, aby dali karty na stůl, aby bylo jasné, čí chleba zpívají. Zákonem FARA se nechali inspirovat nejen zákonodárci ruští, ale zcela nedávno i izraelští.
Jediné možné vysvětlení, proč Kadlec takto fabuluje, je skutečnost, že tentýž zákon by platil pro všechny příjemce peněz od zahraničních vlád, kteří působí ve jmenovaných oblastech. Zde je zřejmě ta brňavka, do níž se trefil můj návrh, nechat se inspirovat tímto americkým zákonem.
Kadlec dále chybně omezuje působnost zákona FARA na „politický lobing“. To je jednak zřejmé z materiálů, které sám uvedl, ale i z toho, že jedním ze subjektů, deklarujících svou činnost a příjmy podle tohoto zákona, je Český dům. Není mi známo, že by se Český dům jako takový zabýval „politickým lobingem“. Vyhovuje však definici zákona FARA, protože vyvíjí „politickou nebo quasi-politickou činnost“ a je placen zahraniční vládou.
Zde se Kadlec dopustil dalšího faulu, dost podivného, když tvrdí, že „pravda, ale nikoli celá“ je moje tvrzení, že v USA je „zahraničním agentem“ například České centrum. Prý bylo nezbytné (?) uvést, že České centrum je jediným (!) subjektem, který je v rejstříku FARA uveden jako zástupce zájmů ČR.
Já jsem přitom netvrdil, že takových subjektů by bylo víc, a nadto je to naprosto lhostejné! (Napsal jsem: „Každého půl roku ministerstvo spravedlnosti zveřejňuje registrované zahraniční agenty. Například České centrum v New Yorku, i s informací, že za první půlrok dostalo z ČR na svou činnost 270 tisíc dolarů.“)
Deklarovat se jako „zahraniční agent“ podle zákona FARA není žádná hanba, ani potupa, ani ponížení. Je to prostě deklarování transparentních vztahů, ale to je asi už pro Kadlece opravdu moc složité k pochopení.
Proto se snižuje k opakovaným útokům ad hominem. Tento je na závěr – prý zneužívám své „odbornické autority“ pod „neoprávněně“ (!) používanou nálepkou „bezpečnostního analytika“ a „experta“. A to prý mělo být dokázáno a Kadlec chce rádoby autoritativně vsugerovat dojem, že tak i bylo dokázáno. Nepředvedl však k tomu ani argumenty, ani odbornost, ani autoritu. Oprávněně o sobě uvedl – doslova nic. Velmi výstižné, vzhledem k předvedenému.
Jan Schneider

Petr Žantovský, 27. 11. 2016 – reakce na článek ANM – Asociace nedůvěryhodných médií? Otazníky nejen kolem Krameriovy ceny

„Dobrý den, obracím se na vás jako šéfredaktora serveru Manipulátoři.cz. Přečetl jsem si článek z 25.11.2016 Asociace nedůvěryhodných médií. Neberu jeho autorovi nebo vašemu webu myslet si o ANM co chcete, ANM si zas může své myslet o serveru Manipulátoři.cz. Rád bych ale uvedl, že se divím, že věnujete akci, která proběhla před bezmála půlrokem, 16. června 2016. To opoždění mi signalizuje, že svým obsáhlým textem, kde je cena zmíněna jaksi pobočně, sledujete nějaký jiný záměr.

Zcela opomíjíte skutečnost, že mezi oceněnými byly takové veličiny mainstreamového mediálního světa, jako Ondřej Neff či Robert Mikoláš, i Jan Petránek je pravidelným spolupracovníkem Českého rozhlasu (já ostatně taktéž), k mainstreamovým médiím patří i Tomáš Hauptvogel a konečně i Tereza Spencerová (Literární noviny), ačkoli na tu jste se z mně neznámých důvodů zvláště zaměřili.  Kdybyste totiž chtěli vědět, proč vznikla ta Krameriova cena, mohli jste se postě zeptat kohokoli z vyhlašovatelů. Dověděli byste se, že to není cena výlučně pro autory z mimomainstreamové mediální scény, ale také ocenění novinářům z mainstreamu za jejich nezávislé novinářské výstupy. My totiž, na rozdíl od Vás, neděláme propast mezi mainstreamem a zbytkem mediálního světa. Součástí vaší politiky nejspíše je vytlačit ne-mainstream do undergroundu, proč jinak byste plýtvali tolikerým časem a úsilím jen proto, abyste tento \“underground\“ špinili. Také byste měli  asi vědět, když se pasujete do role znalců mediálního prostředí, že měsíčník Vědomí už rovněž několik měsíců nevychází, poslední číslo vyšlo tuším v červnu či červenci, to lze snadno ověřit. A za mimořádně hloupé považuji, že svou rétoriku vůči některým webům (aniž bych zde dělal jejich advokáta) stavíte mj. na rozsáhlých citací z \“diskusí\“ pod články. Dobře víte, co také \“diskuse\“ zpravidla obsahují a že jejich obsah málokdy vypovídá o autorské části příslušného webu. Ale to vy jistě víte, protože když jsem Vám chtěl napsat tuto reakci přímo pod článek, nepodařilo se mi najít způsob. Vy jste prostě diskuse pod články vypnuli. Tím sice dáváte najevo, že se Vám nelíbí, když Vám někdo kazí redakční práci rozmanitými sprostotami, ale zároveň se tak uzavíráte jakékoli diskusi. Pokud byste mne a vaše čtenáře chtěli přesvědčit o opaku, stačí maličkost – zveřejnit tento můj text v redakční části vašeho webu.“