Na serveru Manipulátoři.cz se zničehožnic objevil článek „Jan Schneider a ruské mýty o neziskovkách“. Je podepsaný „Miloš Kadlec“ a server Forum24 článek publikoval zcela synchronně.

Jan Schneider, 3.4. 2017 – reakce na článek Jan Schneider a ruské mýty o neziskovkách
Načasování článku přitom nesouvisí s problematikou amerického zákona Foreign Agents Registration Act (FARA), protože se v této oblasti poslední dobou neodehrálo nic, co by stálo za tolik písmen, slov a vět. Půjde tedy zřejmě o Kadlecovu servilní reakci na můj článek, týkající se šéfredaktora serveru Forum24.
Když přejdu Kadlecovy pavlačové snahy o okopávání mých kotníků, protože výše ty osobní útoky nesahají, zůstane ke konstatování jen to, že Kadlec v článku shromáždil mnoho materiálu, zřejmě ve snaze vzbudit dojem, že onen materiál nějak souvisí s deseti body, které uvedl na závěr.
Kadlec svůj článek na serveru Manipulátoři.cz začal manipulativně. Prý „je možné doložit, že ti, kdo tvrdí, že je u nás třeba potírat neziskové organizace, a to ještě podle inspirace ze Spojených států, nám prostě lžou. Jejich snahy jsou zaměřeny na zavedení ruských poměrů u nás.“
Nevím, proč Kadlec napsal takovou větu v článku, v jehož názvu je moje jméno. Nikdy jsem nemluvil o potírání neziskových organizací. Kadlec lže, když tvrdí, že mnou „autoritativně formulované a obsedantně opakované požadavky, abychom přijali obdobu zákona FARA proti neziskovým organizacím“ postrádají jakýkoliv základ. Zákon FARA není zaměřen proti neziskovým organizacím, ale může se jich týkat. Na tom ale stále není nic špatného, Kadlec zřejmě vůbec nechápe funkci tohoto zákona.
Lukáš Kraus, na něhož se Kadlec odvolává, na konto FARA uvádí: „Hlavním smyslem zákona bylo omezení vlivu zahraničních představitelů a zahraniční propagandy na americkou veřejnost. Třebaže jeho přijetí bylo původně motivováno obavami z nacismu, později došlo k rozšíření ochrany proti komunismu. Zahraniční představitelé (lobbisté, advokáti, apod.) byli podle zákona FARA povinni uvádět určité identifikační údaje. Pokud tedy nějaký zahraniční představitel chtěl ovlivnit přijetí nějakého opatření, zákona či politiky, musel ve své komunikaci uvést své jméno, adresu a zahraniční zájem, který reprezentoval.“
Takže můj návrh nejenže není bezdůvodný, ale Kadlec přímo lže, protože zamlčuje, že já jsem v této souvislosti výslovně navazoval na porůznu vyslovované obavy z velkého propagandistického vlivu Ruska u nás. Podobný strach vedl americké zákonodárce, aby přijali zákon, který nutí všechny „zahraniční agenty“ (či „zahraniční zástupce“), působící v oblasti politické a quasi-politické, aby deklarovali své aktivity, příjmy a výdaje. Pak je jejich působení v souladu s legislativou Spojených států. Jak vidno, o žádnou lidvidaci neziskovek nejde.
Kadlec dále blouzní o jakýchsi snahách zavést ruské poměry u nás. Je skutečnou záhadou, jak se k této formulaci mohl dostat od zákona FARA. Ten by naopak přinutil všechny propagandisty, kteří berou žold z Ruska, aby dali karty na stůl, aby bylo jasné, čí chleba zpívají. Zákonem FARA se nechali inspirovat nejen zákonodárci ruští, ale zcela nedávno i izraelští.
Jediné možné vysvětlení, proč Kadlec takto fabuluje, je skutečnost, že tentýž zákon by platil pro všechny příjemce peněz od zahraničních vlád, kteří působí ve jmenovaných oblastech. Zde je zřejmě ta brňavka, do níž se trefil můj návrh, nechat se inspirovat tímto americkým zákonem.
Kadlec dále chybně omezuje působnost zákona FARA na „politický lobing“. To je jednak zřejmé z materiálů, které sám uvedl, ale i z toho, že jedním ze subjektů, deklarujících svou činnost a příjmy podle tohoto zákona, je Český dům. Není mi známo, že by se Český dům jako takový zabýval „politickým lobingem“. Vyhovuje však definici zákona FARA, protože vyvíjí „politickou nebo quasi-politickou činnost“ a je placen zahraniční vládou.
Zde se Kadlec dopustil dalšího faulu, dost podivného, když tvrdí, že „pravda, ale nikoli celá“ je moje tvrzení, že v USA je „zahraničním agentem“ například České centrum. Prý bylo nezbytné (?) uvést, že České centrum je jediným (!) subjektem, který je v rejstříku FARA uveden jako zástupce zájmů ČR.
Já jsem přitom netvrdil, že takových subjektů by bylo víc, a nadto je to naprosto lhostejné! (Napsal jsem: „Každého půl roku ministerstvo spravedlnosti zveřejňuje registrované zahraniční agenty. Například České centrum v New Yorku, i s informací, že za první půlrok dostalo z ČR na svou činnost 270 tisíc dolarů.“)
Deklarovat se jako „zahraniční agent“ podle zákona FARA není žádná hanba, ani potupa, ani ponížení. Je to prostě deklarování transparentních vztahů, ale to je asi už pro Kadlece opravdu moc složité k pochopení.
Proto se snižuje k opakovaným útokům ad hominem. Tento je na závěr – prý zneužívám své „odbornické autority“ pod „neoprávněně“ (!) používanou nálepkou „bezpečnostního analytika“ a „experta“. A to prý mělo být dokázáno a Kadlec chce rádoby autoritativně vsugerovat dojem, že tak i bylo dokázáno. Nepředvedl však k tomu ani argumenty, ani odbornost, ani autoritu. Oprávněně o sobě uvedl – doslova nic. Velmi výstižné, vzhledem k předvedenému.
Jan Schneider


Profilový obrázek

author