Patologické projevy náboženské víry: tragédie sekty Svatyně lidu

Kazatel Jim Jones / Wikimedia

Charismatický vůdce, manipulace a slepá poslušnost v náboženských společnostech mohou mít drtivě destruktivní důsledky. Jedním z extrémních případů je tragédie sekty Svatyně lidu.

Niterný prožitek něčeho, co nás přesahuje, co překračuje naši konečnou existenci, se zdá být vrozenou vlastností každého člověka. Můžeme použít nálepku náboženství, spiritualita či numinózno. Z psychologického pohledu to lze definovat jako specifický prožitek citového rázu, prožitek děsícího a zároveň okouzlujícího tajemství – mysterium tremendum i mysterium fascinans.

Máme pocit, že je lidský život ovlivňován a regulován něčím, co není přístupné našemu běžnému poznání. Důležitou roli při vzniku náboženské víry hrají existenciální motivy, jako je potřeba smyslu života, potřeba absolutně platných pravidel a potřeba přesahu našeho života.

Není to ale pouze existenciální potřeba pochopení vlastní existence, co člověka přivádí k náboženství. Každá náboženská církev či společenství je ve své podstatě sociální skupinou, která také poskytuje svým členům uspokojení lidské potřeby někam patřit, potřeby potvrzení své identity a hodnoty. Důležitou vlastností sociální skupiny je její vnitřní soudržnost, důvěra a vstřícnost mezi členy. Říčan (2002) upozorňuje, že při křesťanské eucharistii jedinec skupinu účastníků prožívá jako „tělo Kristovo“ a tak náboženský prožitek do značné míry splývá s prožíváním intenzivních interpersonálních vztahů. Sílu společných prožitků umocňují i různé náboženské rituály.

Skupina ale také vyvíjí silný tlak na své členy ke konformitě chování a myšlení. Vnímání reality se dostává do in-group a out-group perspektivy.

Z povrchní analýzy postmoderního světa 21.století se zdá, jako kdyby člověk ztrácel smysl pro posvátno. Jeho zkušenost je desakralizována a profanizována. Jevy kolem nás jsou racionálně vysvětlovány vědou, vše je možné a dovolené, jsme přesyceni podněty, naše životy jsou řízeny institucemi, ztrácíme bezprostřední kontakt s přírodou. Vliv tradičních monoteistických náboženství slábne. Přesto ale při hlubším pohledu zjistíme, že i v dnešních lidech potřeba tajemna a onoho prožitku přesahu – transcendence stále je. Je to jako skrytý temný oceán pod povrchem, který si hledá cestu, kde by mohl vytrysknout. Jsme tak svědky nárůstu počtu léčitelů, astrologů, lidové magie a vzniku nejrůznějších kultů a sekt.

Znaky náboženských sekt

Sekty mají několik shodných znaků. Je to především osoba charismatického vůdce s absolutní autoritou. Skupina má své pevné normy a pravidla, kterým se členové musejí bezvýhradně podřídit. Má svou hierarchii a strukturu a je sociálně izolována od okolního světa.

V těchto charakteristikách se také skrývá patologie specifické náboženské víry praktikované v některých sektách. Náboženská víra tu jen kamufluje manipulaci a následné zneužívání členů sekty jejich vůdcem. Postava vůdce je v sektě klíčová. Vůdce je členy považován za vyvoleného mesiáše nebo guru. Jeho sebejistota vyvolává v členech sekty identifikaci s ním, stává se pro ně narcistickým objektem. Paradoxně nadhodnocování sebe samého a přehnaná sebedůvěra může být produktem obranných mechanismů proti pocitům méněcennosti.

Motivací vstupu do sekty může být ale právě potřeba jistoty a řádu, potřeba autority, která za člověka přijme veškerou zodpovědnost a bude za něj rozhodovat. Grün (2001) popisuje mechanismus já řízeného zvenka. Mnozí lidé věří, že identita a povinnost jsou ve skutečnosti to samé. Poslušnost a plnění povinnosti jsou pokládány za identitu. Kdekoliv se tak děje, můžeme si pak podle Grüna být jisti, že dotyčná osoba nemá žádné vlastní vnitřní já. Zvenku řízené já poslouchá moc, která v daném okamžiku vládne. Moc si osočuje právo určovat, co je skutečnost a poddanost moci se tak stane synonymem „realistického“ postoje k životu.

Dalším motivem vstupu do sekty bývá hledání životní filozofie a pohledu na svět, který není omezený na materiální hodnoty současného konzumního životního stylu. Sekta na rozdíl od tradičních monoteistických náboženství nabízí jednoduchá řešení a blízkou spásu.
Učení sekty, které se prezentuje jako jediné správné, uspokojuje potřebu svých členů potvrzení vlastní významnosti a „nadřazenosti“ nad okolním světem. Rozhodnutí stát se členem sekty může ale také primárně být reakcí na frustrace a stresy dosavadního života. Je tak únikem od problémů a nezvládnuté zátěže.

Výše uvedené mechanismy konstituce náboženské sekty mohou mít na člověka a sociální vztahy jejích členů až destruktivní vliv. Jedním z extrémních případů je tragédie sekty Svatyně lidu.

Život a smrt Svatyně lidu

Dne 18.listopadu roku 1978 proběhla tiskovými agenturami šokující zpráva: V táboře severoamerické sekty Svatyně lidu v Guyanském Jonestownu spáchalo sebevraždu jedem 918 Američanů, včetně jejich dětí. Mezi mrtvolami byl identifikován i samozvaný „biskup“ Jim Jones, jeho žena a syn.

Kazatel Jim Jones

“ … /hlas ženy/ Všechno to pro tebe uděláme.
/Jones/ Konečně budeme svobodní. Potlačte –potlačte své emoce. Potlačte své emoce. Děti, nebude to bolet. Kdybyste byli — když budete klidní. Když budete klidní.
/hudba a pláč/
Ještě nikdy v minulosti se nic takového nestalo, říkáte. Udělal to každý kmen v historii. Každý kmen čelící vyhlazení. Všichni amazonští indiáni to dělají právě teď. Odmítají přivádět na svět děti. Zabijí každé dítě, které se narodí. Protože nechtějí žít na takovém světě.
Proto buďte trpěliví . Buďte trpěliví. Smrt je – říkám vám, nezajímá mě, kolik nářků uslyšíte. Nezajímá mě bolest a pláč. Smrt je milionkrát lepší než dalších deset dnů tohoto života. Kdybyste věděli, co je před vámi — kdybyste věděli, co je před vámi, těšilo by vás, že přejdete na druhou stranu dnes večer.
Smrt, smrt, smrt je údělem člověka. Rozhodnout sám o své smrti je věcí cti u eskymáků. Zachovejme si důstojnost – zachovejme si důstojnost. Přestaňte říkat /dětem/, že umírají – vy, dospělí, přestaňte říkat takové nesmysly. Dospělí, dospělí, dospělí. Vyzývám vás přestat s tím nesmyslem. Vyzývám vás přestat znepokojovat své děti, když vše, co je čeká, je jen nerušený odpočinek /…/
Žádné utrpení – to je vše za námi. Jsem rád, že je to za námi. Pospěšte, pospěšte mé děti. Pospěšte…“

Mrtvá těla členů sekty Svatyně lidu

Uvedený úryvek byl z přepisu magnetofonových pásků nalezených po tragédii v Jonestownu, na které se nahrávali poslední okamžiky před hromadnou sebevraždou sekty. I z tohoto krátkého úryvku je patrná velká manipulativní moc, kterou měl Jim Jones nad svým lidem.

Výcvik k poslušnosti

Jim Jones založil sektu svatyně lidu během padesátých let 20.století v Indianapolis v USA. V roce 1972 dosáhnul počet jejích členů 2200.

Jones se stal uznávaným duchovním vůdcem a iniciátorem sociální pomoci nejchudším občanům, zvláště etnickým minoritám, narkomanům a bezdomovcům. Na veřejnost však pronikly informace o Jonesově autokratických způsobech řízení a někteří členové sektu opouštěli. Začalo se hovořit o okrádání členů, falešném zázračném léčitelství, tělesných trestech, pohlavním zneužívání, vystupování Jonese jako nového mesiáše. O Svatyni lidu se zajímali novináři, politici a policie.
Reakcí na tento zvýšený zájem byl Jonesův odchod s více jak 900 svých věrných do amazonské džungle, kde ve státě Guyana vybudoval město Jonestown. Sliboval svým lidem tropický ráj, který bude izolovaný a ochráněný od vnějšího nepřátelského světa.

Zimbardo (2005) srovnává Jonesovy praktiky na ovládnutí mysli s Orwellovským Velkým bratrem z románu 1984(1). Používal stejné černobílé překrucování skutečnosti. Hladoví, přepracovaní a vyčerpaní lidé byli nuceni “Otci” alias Jimu Jonesovi projevovat neustále svou vděčnost a chválu za to, že jim Otec dal dobrou potravu, dobrý domov a dobrou práci. Jonestown se přitom podobal koncentračnímu táboru v džungli, který byl hlídaný ozbrojenými strážemi. Lidé museli nicméně každý den vzdávat díky svému Otci za svobodu. Namísto všudypřítomných obrazovek z románu 1984 používal Jones ampliony, které chrlily na obyvatele Jonestownu celý den nekonečné promluvy a útoky na vládu, odpadlíky a další nepřátele.

Jones navíc odměňoval ty, kteří donášeli na jiné, že si stěžují. Prostředkem oslabení schopnosti vzdorovat byl také uměle udržovaný nedostatek jídla a nevýživná strava. Lidé v Jonestownu téměř umírali hladem a Jones posílal miliony dolarů na svá konta ve Švýcarsku. Ke kontrole svých lidí používal Jones také sex, nuceně rozděloval manželské dvojice do různých domků. Spolu směli být jen na základě jeho svolení. Pokud se někdo provinil proti jeho příkazům nebo se odvážil odporovat, používal fyzické mučení. Neposlušné děti dostávaly elektrošoky nebo je spouštěli do studny, kde musely prosit o milost. Oblíbenou mučírnou byla plechová bedna, kde rychle narůstala teplota a člověk zažíval hrůzu ze smrti udušením.

Jones podle Zimbarda (2005) uzpůsobil nejdůležitější složky orwellovské kontroly mysli – výcvik k poslušnosti, kontrola skutečnosti, kontrola emocí, sexuální kontrola, dohled, těžká práce za hladovění – a přeměnil je na efektivní strategie změny chování.

V listopadu 1978 přiletěl sektu navštívit kongresman ze San Francisca Leo Ryan, aby vyšetřil zprávy o zneužívání lidí. Během jeho návštěvy vyjádřili někteří členové sekty přání opustit s ním Jonestown. Při cestě na místní odletovou dráhu zahájila ozbrojená stráž Jonestownu palbu. Kongresman Ryan, tři novináři a členové sekty, kteří chtěli odletět, byli zabiti.

Toho samého dne nařídil Jones členům své sekty spáchat sebevraždu kyanidem. Kdo odporoval, byl zavražděn injekcí nebo zastřelen. Dozorci, kteří zabíjeli, byli přitom přáteli a rodinnými příslušníky svých obětí. V souvislosti s tímto smutným faktem budu na závěr citovat již zmíněného Grüna (2001):

“Násilí je přítomné ve všech lidech, kteří žijí na světě, jehož základem je ochota k poslušnosti. Pokud je nám povoleno, abychom se milovali pouze tehdy, jsme-li poslušní, cítíme se jako poctiví lidé, pokud vraždíme v jiných neposlušnost, která kdysi byla naše. Potřebujeme nepřátele nejen proto, abychom se chránili před naším starým vnitřním nepřítelem, ale také proto, abychom vybili nashromážděný hněv.”

Poznámky:

(1) Zimbardovi se podařilo zjisti, že Jim Jones Orwella četl a dobře znal. Cituje jeho syna Stephana Jonese: „Otec četl 1984, hodně o tom s námi mluvil, aby nás postrašil. Myslím si, že tomu datu, nukleárnímu holocaustu či fašistickému převratu přisuzoval jistý prorocký význam.“

Dokument o sektě Svatyně lidu:

Literatura:

  • Grün A., 2001. Šílenství normality. Lumír. Praha
  • Říčan P., 2002. Psychologie náboženství. Portál.Praha
  • Vágnerová M., 1999. Psychopatologie pro pomáhající profese. Portál. Praha
  • Zimbardo P.G., 2005. Moc a zlo. Vize 97. Praha
Jiří Kůs