Černobylská havárie: jak s námi manipuloval komunistický tisk

26. dubna 1986 v Černobylské jaderné elektrárně na severu Ukrajiny došlo k havárii, která měla za následek velké ztráty na životech, obrovské zdravotní problémy obyvatel žijících v zamořených oblastech a nezměrné ekologické následky, s kterými se Ukrajina potýká dodnes.

Na počátku byl Černobyl utajovanou katastrofou. První důkazy, že se stala velká jaderná havárie, nepřinesly sovětské zdroje, ale pocházejí ze Švédska. 27. dubna pracovníci Forsmarkské jaderné elektrárny (přibližně 1 100 km od Černobylu) nalezli radioaktivní částice na svém oblečení. Pátrání prokázalo, že problém není ve švédských elektrárnách, což ukázalo na vážný jaderný problém v západní části Sovětského svazu. Ještě 1. května se v Kyjevě konaly obvyklé prvomájové manifestace, neboť obyvatelstvo nebylo o katastrofě informováno. Tzv. závod míru (Varšava–Berlín–Praha) byl dokonce v těchto dnech přemístěn z ČSSR do Kyjeva.

Pod tlakem světových institucí byla až na konci srpna 1986 vypracována zpráva SSSR pro Vídeňskou mezinárodní konferenci v srpnu 1986 odhaduje počet lidí, kteří zemřou rakovinou způsobenou izotopy radiocesia na 30 000 až 40 000. Mezinárodní agentura pro atomovou energii (IAEA) označila předpověď za extrémně nadhodnocenou a stanovila max. počet na 25 000, pak na 10 000 a 5 100. Autor studie, profesor Valerij Legasov, byl nalezen oběšený 27. dubna 1988.

V roce 2005 bylo v studii IAEA množství lidí kteří zemřou na rakovinu způsobenou katastrofou odhadováno na 9 000 až 10 000. „Jiná zpráva o Černobylu“ (Fairlie, Sumner, 2006) odhaduje množství lidí kteří zemřou na rakovinu způsobenou katastrofou na 30 000 až 60 000. IAEA se zabývá pouze populací tří států (Bělorusko, Ukrajina, Rusko), zatímco dle této zprávy více než polovina radioaktivního spadu skončila na nesovětských územích Evropy. Avšak podle jiných zpráv přibližně 60 % radioaktivního spadu skončilo v Bělorusku.

Havárie v československých médiích

První zpráva o havárii v jaderné elektrárně v Černobylu se v Rudém právu objevila až v úterý 29. 4. 1986. Šlo o velmi stručnou zprávu, která byla převzata z agentury a která byla uveřejněna až na straně 7. Stálo v ní, že v černobylské elektrárně došlo k havárii, při které byl poškozen reaktor, a že se provádějí opatření na pomoc zraněným a na odstranění následků. V závěru ovšem nechybělo, že zatímco ve světě k podobným haváriím došlo již několikrát, tak tato je první svého druhu v Sovětském svazu.

Také v Mladé frontě vyšla první zpráva o černobylské havárii vyšla rovněž 29. 4. 1986. Zpráva sice byla zhruba 4x delší, než ta v Rudém právu, avšak informací o havárii tam bylo stejně a formulace byly rovněž takřka stejné. Zbytek článku v Mladé frontě tvořil výčet některých jaderných havárií v USA.

Den poté bylo v Rudém právu uveřejněno, že k havárii zřejmě došlo na 4. energobloku, 2 lidé zemřeli (pozn. red. ve skutečnosti zemřelo 31 lidí bezprostředně při havárii) Radiační situace v okolí elektrárny se však dle zprávy stabilizovala.

I v následujících dnech byla většina zpráv převzata z agenturních zdrojů. Rudé právo psalo např. o tom, jak se únik radioaktivních látek i úroveň záření v okolí elektrárny snižují, jak jsou na likvidaci následků použity účinné prostředky a moderní technika.160 Oceňována byla statečnost lidí – např. 7. 5. 1986 vyšla reportáž zpravodajů sovětského listu Pravda, kde se vyzdvihovala statečnost, obětavost a vzorové plnění povinností záchranářů. Oceněni ale byli i obyvatelé z okolních oblastí, kteří nepodlehli panice, ba naopak se semkli a velmi organizovaně a rychle se evakuovali. Opatření k zajištění bezpečnosti obyvatelstva byla dle reportáže přijata velmi rychle. A opomenuto nebylo ani vychválení neúnavné práce řidičů evakuačních autobusů, velkorysost a sympatie lidí, kteří evakuované ubytovali, či lékařů, kteří neprodleně přijeli pomáhat.

Větší podrobnosti o havárii byly uveřejněny až 7. 5. 1986. Za nejpravděpodobnější příčinu havárie byl označen chemický výbuch. A vzhledem k tomu, že elektrárna i její uvedení do provozu údajně odpovídalo mezinárodním normám a bylo přísně kontrolováno, tak byla havárie označena za důsledek „shody několika nanejvýš nepravděpodobných, a proto nepředvídaných selhání.“ Sovětský svaz prý havárii světové veřejnosti a příslušným organizacím oznámil ve chvíli, kdy určil stupeň její závažnosti. Ve skutečnosti je katastrofa  přisuzována špatné konstrukci reaktoru, jeho kontraintuitivním vlastnostem, nedodržení podmínek, na které byl plánovaný pokus připraven, a obecnému nedostatku bezpečnostní kultury. Nesporné také je, že elektrárenští operátoři nebyli dostatečně vyškoleni a obeznámeni s mnoha charakteristikami reaktoru.

Velmi negativně byla přijímána údajná západní hysterie, se kterou navzdory velmi malému zvýšení radiace přijímaly západní země různá ochranná opatření. Tím ovšem nelibost vůči Západu nekončila. Výraznou část článků tvořilo upozorňování na předchozí jaderné havárie na Západě, na to, jak na ně tamní úřady reagovaly nedostatečně a se zpožděním. Negativně byl hodnocen postoj západního tisku, který v souvislosti s černobylskou havárií informoval o ohromných škodách a obětech na životech a šířil tak lži a spekulace.

Postoje západních zemí byly označovány jako antisovětské a antikomunistické, zemím bylo vyčítáno, že havárie zneužívají k propagandistickým účelům. Američané byli nařčeni, že odvracejí pozornost od vlastních prohřešků, jako jsou jaderné výbuchy v Nevadě, agrese proti Libyi nebo program hvězdných válek. Jejich snaha poslat do Polska pomoc v podobě mléka v prášku pak byla odsouzena jako arogantní a bylo jim vytýkáno, že sice posílají mléko, ale mezitím svými restrikcemi polskému zemědělství a potravinářskému průmyslu způsobili velké škody. Mladá fronta kritizovala i to, že sedm kapitalistických mocností, které se sešly v Tokiu (jednání G7), řešilo černobylskou havárii místo toho, aby se zabývalo palčivými hospodářskými problémy vlastních zemí.

Na první výročí havárie, v roce 1987 se objevila jedna zpráva v sekci zahraničního tisku, kde se informovalo o tom, že sovětský deník Pravda přinesl rozhovor s generálním ředitelem MAAE Hansem Blixem. Zde se psalo, že černobylská havárie byla nepochybně závažná, ale že způsob likvidace jejích následků rozšířil znalosti o možnostech lokalizace podobných nehod. A dále že „sovětští odborníci projevili mimořádné schopnosti a vysokou odbornost v boji proti následkům havárie,“ zdůrazňuje H. Blix. Ukázaly se přednosti centralizovaného řízení ekonomiky, které umožnily v mimořádně krátké době soustředit velké intelektuální a materiální zdroje.“ Druhá zpráva byla ještě kratší, šlo o noticku, ve které stálo, že za uplynulý rok jednotlivci i pracovní kolektivy přispěli na konto pomoci obyvatelům černobylské havárie 522 100 000 rublů.

Československá televize se havárii také téměř nevěnovala. Naopak 18. srpna 1986 odvysílala reportáž, o tom, že v oblasti se všem lidem daří a vše se prý vrací do normálu.

Před 25 lety, 5.5.1986:

Zpráva o životě po havárii z července 1986:

Zdroje: Radka Krocová – diplomová práce, Wikipedie, Youtube

Napsal: Jan Cemper