Populistické sliby strany PRO a Jindřicha Rajchla nabírají na obrátkách. V jednom z posledních příspěvků Rajchl chce, aby potravinové řetězce měly povinnost zveřejňovat u ceny prodejní (tedy za kolik si to koupíte vy) i cenu nákupní (tedy za kolik to pořídili oni). Údajně to má snížit cenu.
Jako právník však jistě ví, že existuje § 504 občanského zákoníku, který hovoří o obchodní tajemství. Ten myslí právě například na nákupní ceny. Pokud by je totiž někdo zveřejnil, měl konkureční nevýhodu. Obchodní řetězce by se v tomto případě jistě obrátily na soud a ptaly by se, proč jen oni mají povinnost tyto informace spadající pod obchodní tajemství zveřejňovat. Zákon také nezná definici obchodního řetězce. Je obchodním řetězcem supermarket, nebo i drobný obchodník, kterému se daří a otevřel si několik svých poboček?
Kromě toho samozřejmě nákupní cena není jedinou položkou při prodeji. Jakýkoliv prodejce, pokud chce přežít a vydělat, do koncové ceny musí zahrnout náklady na energie, dopravu, nájmy, administrativu a platy.
S tímto návrhem Rajchl poměrně narazil i u svých podporovatelů. „S tímhle já nesouhlasím, i když je to proti mému prospěchu. Je to zásah do strategie firmy, do podnikání, do firemní politiky. Rozdíl mezi nákupní cenou a prodejní cenou nevyjadřuje marži, v tom rozdílu je nutné zahrnout ostatní náklady a ty nikdo mimo podnikatele nezná,“ píše jedna z komentujících. „Já nikdy nebudu sdělovat zákazníkům za kolik jsem nakoupil zboží a za kolik ho prodávám. Ber, nebo nech ležet! Základní pravidla obchodu,“ píše jiný. „Nejsem pro. Nebo máte snad nějaký nástroj, který spočítá, jaké náklady byly vynaloženy na prodej té dané komodity?“ ptá se jiný přední fanoušek.