Poslanecká sněmovna v sobotu 24. října po bouřlivém nočním jednání posunula do druhého čtení návrh na zrušení televizních a rozhlasových poplatků. Koalice ANO, SPD a Motoristů prosadila přednostní projednání zákona i omezení rozpravy na devět hodin. Předseda Sněmovny Tomio Okamura prosadil pevný čas hlasování od 4:36 ráno, samotné rozhodování však kvůli dalším návrhům opozice následovalo později. Ke slovu se nedostalo 65 přihlášených poslanců. Opozice neuspěla s požadavkem na zamítnutí ani vrácení předlohy vládě. Neznamená to ovšem, že zákon již definitivně prošel. Nyní jej čeká další parlamentní projednávání.
Co vláda navrhuje a jak změnu obhajuje
Vládní návrh počítá s tím, že od roku 2027 budou Česká televize a Český rozhlas financovány přímo ze státního rozpočtu. Česká televize má podle předlohy dostávat 5,74 miliardy korun ročně, Český rozhlas 2,065 miliardy. Oproti letošním plánovaným příjmům z poplatků jde přibližně o 1,4 miliardy korun méně, tedy o pokles kolem 15 procent. Návrh zároveň obsahuje valorizační mechanismus, podle něhož se příspěvek zvýší při dosažení kumulované inflace deseti procent.
Ministr kultury Oto Klempíř (za Motoristy) změnu hájí jako modernizaci financování veřejné služby. Ve Sněmovně odmítl, že by šlo o útok na demokracii nebo nezávislost veřejnoprávních médií. Argumentoval tím, že tradiční poplatek za vlastnictví přijímače v dnešní době ztratil původní logiku a financování z rozpočtu funguje také v jiných evropských zemích. Vláda rovněž připomíná svůj předvolební slib snížit finanční zátěž domácností a firem. Součástí návrhu je také rozšíření kontrolních pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu na hospodaření s majetkem obou institucí.
Experti upozorňují na chybějící pojistky nezávislosti
Proti podobě návrhu však vystoupily nejen opoziční strany, ale také mezinárodní mediální organizace. Evropská vysílací unie (EBU) společně s dalšími organizacemi v prohlášení z 23. října upozornila, že takto zásadní změna vyžaduje důkladnou parlamentní diskusi a konzultace. Kritizovala rovněž plánované snížení financování přibližně o 15 procent. Už v červnu EBU varovala před nedostatečnými zákonnými zárukami ochrany médií před politickými zásahy do jejich rozpočtů. Podobné výhrady zveřejnila také česká Síť k ochraně demokracie.
Klíčový je přitom evropský akt o svobodě médií (EMFA), jehož podstatná část se uplatňuje od srpna 2025. Článek 5 požaduje, aby financování médií veřejné služby bylo dostatečné, udržitelné a předvídatelné a opíralo se o předem stanovená objektivní a transparentní kritéria. Evropské právo tedy nezakazuje financování ze státního rozpočtu. Vyžaduje však taková pravidla, která chrání redakční nezávislost. Kritici českého návrhu upozorňují především na riziko, že budoucí parlamentní většina bude moci měnit podmínky financování podle svých politických priorit. Zda konkrétní česká úprava porušuje evropské právo, ovšem zatím nebylo příslušným orgánem rozhodnuto.
Slovensko: Zrušení poplatků předcházelo zásahům do vedení televize
Zkušenost ze sousedního Slovenska ukazuje, proč je nutné rozlišovat samotnou změnu financování a následné zásahy do řízení veřejnoprávní instituce. Slovensko zrušilo koncesionářské poplatky už v červenci 2023, tedy ještě před návratem Roberta Fica k moci. Financování RTVS nahradil zákonný příspěvek ze státního rozpočtu, původně stanovený na 0,17 procenta HDP. Ficova vláda následně tento podíl snížila na 0,12 procenta. Právě tento případ dokládá, že i zákonem určené financování může být změněno politickým rozhodnutím.
V roce 2024 slovenský parlament schválil zrušení RTVS a její nahrazení novou institucí STVR. Reforma předčasně ukončila mandát dosavadního generálního ředitele i rady. Členy nové rady vybírají parlament a ministerstvo kultury. Podle zprávy Media Pluralism Monitor 2026 se tím zvýšilo riziko politického ovlivňování. Analýzy organizací MEMO 98 a Transparency International Slovensko navíc upozornily na rostoucí zvýhodňování vládních představitelů ve zpravodajství a omezený prostor pro opozici. Slovenský ústavní soud se v únoru 2026 obrátil na Soudní dvůr EU s otázkami týkajícími se slučitelnosti nové úpravy s evropským aktem o svobodě médií. Nejde tedy jen o hypotetickou obavu, ale o konkrétní institucionální změny a doložená rizika.
Polsko: Veřejnoprávní televize zvýhodňovala vládní stranu
Ještě výraznější zkušenost nabízí Polsko. V období vlády strany Právo a spravedlnost (PiS) mezi lety 2015 a 2023 čelila veřejnoprávní televize TVP dlouhodobé kritice za stranické zpravodajství. Agentura Reuters v říjnu 2023 upozornila na údaje samotné TVP, podle nichž se politici PiS během druhého čtvrtletí roku 2023 objevovali ve zpravodajském pokrytí více než 250 hodin, zatímco hlavní opoziční Občanská koalice přibližně deset hodin. Rozdíl sám o sobě nevypovídá o obsahu každého vystoupení, dobře však ilustruje výraznou nerovnováhu mediálního prostoru.
Kritiku potvrdili také mezinárodní pozorovatelé parlamentních voleb z října 2023. Mise OBSE, Parlamentního shromáždění OBSE a Rady Evropy konstatovala, že otevřeně stranické zpravodajství veřejnoprávního vysílatele poskytovalo vládní straně výhodu a narušovalo oddělení státu od politické strany. Po změně vlády následovalo kontroverzní odvolávání vedení médií a jejich reorganizace. Ani nová vláda Donalda Tuska přitom podle odborných hodnocení nezajistila úplné odstranění politických vlivů. Zpráva Media Pluralism Monitor 2026 upozorňuje, že pochybnosti o nestrannosti polského veřejnoprávního zpravodajství přetrvávají. Polská zkušenost tak dokládá také obtížnost obnovení důvěry a institucionální nezávislosti po letech politizace.
Norsko ukazuje, že státní financování může fungovat
Zahraniční příklady ovšem nejsou pouze negativní. V Norsku byly televizní poplatky zrušeny od ledna 2020 a veřejnoprávní vysílatel NRK je od té doby financován prostřednictvím státního rozpočtu. Financování je zasazeno do víceletého plánovacího rámce. Podle někdejšího generálního ředitele NRK Thora Gjermunda Eriksena byl přechod na nový systém spojen s předvídatelnými prostředky a dodržováním čtyřletého finančního plánu. Příklad Norska ukazuje, že financování z veřejného rozpočtu nemusí automaticky vést k politickému ovládnutí médií. Rozhodující jsou institucionální záruky, dlouhodobá stabilita financování a respekt k redakční nezávislosti.
Česká debata by se proto neměla zúžit na otázku, zda jsou televizní a rozhlasové poplatky správné, nebo nesprávné. Podstatné je, kdo a podle jakých pravidel bude rozhodovat o penězích pro média veřejné služby a jak bude zajištěno, aby se financování nestalo prostředkem politického tlaku. Příklady Slovenska a Polska dokládají reálná rizika politických zásahů, zatímco Norsko představuje odlišnou zkušenost. Samotné zrušení poplatků není důkazem snahy ovládnout média. Absence účinných záruk nezávislosti a výrazné snížení financování jsou však legitimními důvody k obavám, které musí před dalším schvalováním zákona dostat konkrétní odpověď.
Zdroje
-
ČTK / České noviny – průběh a výsledek prvního čtení, 24. října 2026
-
Vláda ČR – schválení návrhu na změnu financování ČT a ČRo, 15. června 2026
-
Evropská vysílací unie – prohlášení k urychlenému projednávání, 23. října 2026
-
Síť k ochraně demokracie – expertní stanovisko k českému návrhu
-
Reuters – nerovnováha ve zpravodajství polské TVP v roce 2023
-
Evropská vysílací unie – zkušenosti norské NRK s financováním
