Na Facebooku nasbíral přes 1,5 tisíce sdílení příspěvek, podle něhož prezident zvažuje stažení kompetenční žaloby a chce „zakopat válečnou sekeru“. Nic takového neoznámil a citát je smyšlený.
Aleš Svoboda zveřejnil 18. srpna údajně aktuální informaci, že prezident Petr Pavel uvažuje o stažení kompetenční žaloby podané ve sporu s vládou kvůli účasti na summitu NATO v Ankaře. Prezident měl podle něj po návratu z dovolené prohlásit: „Je na čase zakopat válečnou sekeru a začít pracovat.“ Na tuto vymyšlenou zprávu Svoboda navázal dlouhou sérií urážek a obvinění ze spolupráce se zbrojními lobbisty a tajnými službami.
Jenže žádný takový výrok Petra Pavla neexistuje. Prezident veřejně neoznámil, že by chtěl žalobu stáhnout, a údajná citace se nenachází na webu Pražského hradu, na prezidentových sociálních sítích ani v médiích. Stejný příspěvek ověřil také server Demagog.cz, který jej označil za nepravdivý.
Stažení žaloby navrhoval Cyril Svoboda, nikoliv prezident
Dohledat lze pouze výrok bývalého ministra zahraničí Cyrila Svobody. Ten 17. srpna v pořadu K věci uvedl, že pokud prezident usiluje o usmíření s vládou, měl by kompetenční žalobu stáhnout. „Ať prezident republiky stáhne tu žalobu a potom k sobě mohou být velkorysí,“ prohlásil Cyril Svoboda na CNN Prima NEWS.
Nešlo tedy o Pavlovo oznámení, ale o doporučení jiného politika. Aleš Svoboda z cizího názoru vytvořil údajnou aktuální zprávu a doplnil ji citátem, který prezident nikdy nepronesl. Je to typický postup, který kombinuje pravdivý základ – v tomto případě existenci žaloby a veřejnou debatu o jejím možném stažení – s vymyšleným výrokem konkrétní osoby.
Kompetenční žaloba dál leží u Ústavního soudu
Petr Pavel podal žalobu v červnu poté, co jej vláda nezařadila do české delegace na summit NATO v Ankaře. Ústavní soud následně vydal předběžné opatření, kterým vládě nařídil prezidentovu účast umožnit. Pavel se summitu zúčastnil, samotný spor tím ale neskončil.
K 25. srpnu je řízení pod spisovou značkou Pl. ÚS 16/26 stále uvedeno v oficiálním přehledu projednávaných plenárních věcí Ústavního soudu. Soud má teprve rozhodnout o obecnější otázce, jaké pravomoci mají prezident a vláda při zastupování České republiky na summitech NATO. Zatím tedy neexistuje ani konečné rozhodnutí, ani oznámení o stažení návrhu.
Zavádějící je také Svobodova představa, že prezident může žalobu jednoduše stáhnout a řízení tím automaticky ukončit. Podle § 123 zákona o Ústavním soudu lze návrh v kompetenčním sporu vzít zpět pouze se souhlasem Ústavního soudu. Ani případné prezidentovo rozhodnutí tedy samo o sobě konec řízení nezaručuje.
Je samozřejmě možné, že konečný nález nebude pro prezidenta příznivý. Předběžné opatření totiž výsledek řízení nepředjímá a dva ústavní soudci k němu připojili nesouhlasné stanovisko. To je legitimní právní spor. Není to však důkaz, že Pavel kvůli obavám z prohry plánuje žalobu stáhnout.
KGB, StB a zbrojní lobbisté bez jediného důkazu
Zbytek příspěvku tvoří převážně hodnotící soudy, vulgarity a konspirační obvinění. Svoboda například píše, že Pavla připravovaly „KGB, StB, vojenská kontrarozvědka a bůhvíkdo ještě“. Pravdivým základem je Pavlovo někdejší členství v KSČ a studium zpravodajského kurzu, který spadal pod Zpravodajskou správu Generálního štábu Československé lidové armády.
Svoboda ale zaměňuje rozdílné instituce. Zpravodajská správa Generálního štábu plnila roli vojenské rozvědky a nebyla totožná s vojenskou kontrarozvědkou. Neexistuje ani důkaz, že by Pavel byl příslušníkem StB nebo sovětské KGB. Rozdíly mezi těmito složkami a Pavlovo tehdejší studium podrobně popisuje analýza CEDMO.
Stejně nepodložené je tvrzení, že zbrojní lobbisté investovali miliony do Pavlova „dosazení“ a jejich investice se jim tisíckrát vrátila. Autor neuvádí jméno konkrétního dárce, zakázku, finanční transakci ani jiný důkaz, který by takovou dohodu prokazoval. Kritická debata o kontaktech politiků se zbrojním průmyslem je jistě namístě. Bez důkazů ale nelze z politických kontaktů automaticky vyrábět příběh o koupeném prezidentovi.
Svoboda se posmívá také Pavlově účasti na záchraně francouzských vojáků v bývalé Jugoslávii. Ani tento příběh není vymyšleným prezidentským PR. Pavel v lednu 1993 velel skupině 29 československých vojáků, která pomohla z bojové oblasti evakuovat 53 přeživších Francouzů. Nešlo o jeho individuální hrdinský čin, jak ironicky naznačuje příspěvek, ale o zdokumentovanou společnou operaci československé jednotky.
Aleš Svoboda smyšlené výroky zveřejňuje opakovaně
Nejde o první případ, kdy Aleš Svoboda vložil politikům do úst slova, která nikdy nepronesli. V minulosti šířil smyšlené výroky Petra Pavla, Víta Rakušana, Danuše Nerudové či Donalda Trumpa, falešné citace zahraničních médií i nepravdivé příběhy o Ukrajincích v Česku. Objevilo se u něj například nepravdivé tvrzení, že pachatelem střelby na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy byl Ukrajinec, nebo vymyšlený příběh o neochotě Ukrajinců pomáhat po povodních.
Současný příspěvek používá stejný model. Nejprve nabídne smyšlenou „aktuální zprávu“, přidá falešnou citaci a následně na tomto vymyšleném základu vystaví rozsáhlý útok na prezidenta. Čtenář si potom může pamatovat především emoce a obvinění, přestože výchozí informace nikdy nebyla pravdivá.
Verdikt: NEPRAVDA
Petr Pavel neoznámil, že uvažuje o stažení kompetenční žaloby, a výrok o „zakopání válečné sekery“ nepronesl. Žaloba je nadále vedena u Ústavního soudu. Autor pouze vydával názor Cyrila Svobody za údajný záměr prezidenta a doplnil jej smyšleným citátem, urážkami a konspiračními tvrzeními bez důkazů.
