Zelená domovní čísla a alarmismus Václava Klause seniora


Václav Klaus starší v článku „Svoboda se omezuje nejen v Číně“ otištěném v MF Dnes v sobotu 28. prosince 2019 opět označil Německo za zdroj další špatnosti.


Přebíráme celý text článku:

Když jsem byl letos po mnoha letech opět v Číně, za nepříjemnou novinku jsem považoval zcela nepřijatelný systém tzv. social scoring (sociálního či společenského hodnocení), který je založen na sledování chování každého člověka (patří do něho např. i systém pouličních kamer, které Vám snižují hodnocení, když přecházíte ulici na červenou či mimo přechod pro pěší).

Viděl jsem v tom další stupeň sociálně-inženýrského systému regulace lidského chování, který nebyl ani za komunismu a o kterém jsme si pouze četli v antiutopické literatuře typu Huxleyho „Brave New World“. Číňani jsou podle tohoto scoringu přijímáni do školy nebo do zaměstnání, a bere se to v úvahu při povolování cesty do ciziny.

Naši bojovníci s Čínou by však neměli jásat, že na jejich slova o Číně dochází. Něco velmi podobného se totiž rodí daleko blíž k nám, v sousedním Německu. Zatím jen „dobrovolně“, ještě na to není zákon, ale už nyní je vytvářena masivní nátlaková společenská atmosféra, aby se lidé dobrovolně – zatím – „podvolovali“ (což jen potvrzuje genialitu názvu nedávného Houellebecqova románu).

V Německu se to organizuje v režii německé strany Zelených, která je nejsilnější opoziční stranou (a druhou největší politickou silou v zemi – daleko před sociální demokracií). Její dnešní preference dosahují historického vrcholu 22 %. Díky tomu je velmi pravděpodobné, že tato strana bude součástí příští německé vládní koalice.

V místech, kde mají zelení silnou pozici, se stalo novinkou zavádění tzv. zelených domovních čísel, která jsou přidělována podle „trvale udržitelného chování“ vlastníků či obyvatel domu. Chování je hodnoceno podle 84 kritérií!!! Dosavadní systém je zatím založen na základě „sebehodnocení“. Je k tomu velký dotazník (84 bodů) s různou velikostí hodnot kladných bodů – kdo dosáhne 150 bodů, dostane zelené domovní číslo. Není to žert. A nepřichází to z postkomunistické NDR, ale ze „starého“ západního Německa. Mám v ruce kopii dotazníku z Hesenska.

Příklady kritérií jsou téměř neuvěřitelné:

– za všechna okna v domě ze dřeva dostanete 5 bodů;

– když máte v domě dřevěné schody, můžete dostat až 6 bodů (podle počtu poschodí);

– když jsou v domě okna obrácena na jih – 5 bodů;

– když máte vlastní fotovoltaiku (solární panely) – 20 bodů;

– když používáte dešťovou vodu pro toaletu – 10 bodů;

– když spotřebováváte jen malé množství pitné vody – 10 bodů;

– máte-li na zahradě či dvoře strom, dostanete 1 bod, maximálně 6 bodů;

– kupujete-li sezónní potraviny z regionu, dostanete 2 body (což je málo, tomu bych já dal více);

– jíte-li maso jen 2x týdně, pak máte 4 body;

– angažujete-li se v sociálních či ekologických organizacích pasivně, dostanete 3 body, když aktivně tak 6 bodů);

– nemáte-li auto – 5 bodů;

– jezdíte-li na kole do práce, také 5 bodů.

To je jen ukázka z celkových 84 kritérií, někdo by jako ukázku možná vybral něco jiného.

Já, který od počátku 70. let, tedy od vzniku Římského klubu (a jejich publikace Limity růstu), považuji zelenou ideologii – a to bylo ještě před tím, než zelení objevili destruktivní charakter klimatického alarmismu – za největší zlo naší doby, za nový komunismus, nejsem překvapen. Všechno k tomu po celou dobu směřovalo. Někteří lidé si naivně mysleli, že jde o ochranu přírody, o čištění studánek a potůčků, a celkový ničivý charakter zelené ideologie podceňovali.

Vydal jsem o tom dvě knihy a desítky článků, přednesl na všech kontinentech desítky přednášek a projevů, ale žijeme v době, kdy chybí naslouchání. O absurditě zelené ideologie existuje rozsáhlá, všem dostupná literatura. Jen to chce si ji číst. Někdo si právě teď možná myslí, že bychom teď spíše měli mluvit o absurdním plánu EU předělat celou Evropu do roku 2050 na bezuhlíkovou ekonomiku, ale já považuji zelená domovní čísla za děsivější konkrétní příklad manipulace myšlení lidí. To nedělal ani komunismus.

Není náhodou, v které zemi to vzniká. Politicky nekorektně říkám, že mám obavu, že nejšílenější věci v Evropě skoro vždy vznikaly v Německu, spíše než na východě Evropy. Proto dávejme pozor. Někoho možná zmate dosavadní dobrovolnost účasti v tomto systému. Nebude to tak dlouho. Brzy vznikne atmosféra nucené „dobrovolnosti“, bude to prostě politicky korektní. Odhaduji, že bude přechod k povinné účasti v tomto systému velmi rychlý. Čínské „social scoring“ už není daleko.

(Konec článku)


Klaus opět provozuje svůj tradiční alarmismus a vymýšlí absurdní paralely s nacismem. V případě zelených domovních čísel ale naprosto nejde o nějakou novinku. Tato aktivita má svůj původ v Sársku v roce 1996. Tehdy se za vlády Oskara Lafontaina začalo s udělováním zelených plaket majitelům domů, kteří provedli rekonstrukci či postavili nový dům s ohledem na úspory energie. Od té doby se tato iniciativa šířila po celém Německu, takže dnes zelená domovní čísla najdeme nejen v Klausem uváděném Hesensku, ale třeba i v Dolním Sasku či Durynsku. (Nesmyslné je tvrzení o tom, že něco takového nebylo ani za komunismu. Z autopsie totiž vím, že například v Bulharsku se minimálně v 70. letech udělovala plaketa „Vzorný dům“.)

Klaus ve svém svatém rozhořčení opomíjí dvě skutečnosti – jednak jde o rozhodnutí místních samospráv, že budou něco takového organizovat, jednak lze zelené číslo udělit pouze na základě žádosti (a všechna kritéria musejí být samozřejmě dokumentována). Samozřejmě jsou také tato kritéria v každém městě jiná. Pokud se tedy někdo nechce podílet, nemusí podávat žádost. Když se nepřihlásí nikdo, nikdo také žádné zelené číslo nedostane.

Je tedy zbytečné se rozohňovat, jako to dělá Klaus po vzoru AfD či zástupců CSU a FDP. Od německých politiků ostatně pochází i nesmyslná paralela s Čínou, takže Klaus už ani není originální. A mimochodem – v Huxleyho knize „Konec civilizace“ vůbec nejde o sociální scoring, ale o to, že uměle odchovávaným dětem je už zárodečné fázi určeno, do jaké kasty od alfy po epsílon budou patřit. Závěrečné upozorňování na vlastní publikace už zavání samožerstvím.

(Odkaz na citovaný formulář zde)