Velmi nechutného chování se dopouští někteří dezinformátoři. Kvůli tomu, že scénarista Zděněk Svěrák podpořil kandidaturu Petra Pavla na Hrad, předhazují mu to, co kdysi na sebe prozradil sám. Že kdysi dávno jako předškolní dítě se před lidmi zmínil, že jeho otec poslouchá zahraniční rozhlas. Bylo to v době Protektorátu, kdy to bylo trestné.

Knížka Po strništi bos vyšla poprvé v roce 2013 a její autor poskytl po čase k jejímu obsahu rozhovor Mladé frontě DNES, v němž uvedl, že váhal, zda má tuto hrůzu, kterou spáchal jako předškolák, na sebe prozradit. Fotografie titulku z deníku Aha! nyní zneužívají dezinformátoři a na jejím základě lživě obviňují Zdeňka Svěráka ze spolupráce s komunistickou Státní bezpečností.

A jak zní úryvek z knihy? Úryvek dohledal Deník.cz. „Líbí se mi, když dospělí hrajou volejbal. Důležití úředníci s chlupatými břichy poskakují jako děti, radují se a nadšeně vykřikují. Jejich manželky výskají jako malé holky. Ten, kdo má servis, musí říct ‚Plej!‘ a pak teprve pošle míč přes síť. My malé děti na hřiště nesmíme, ale já tam lezu a pletu se jim pod nohy. Dnes hraje náš dům proti sousednímu. Je tu i několik diváků. Zpocený a zadýchaný otec mi několikrát přikáže, abych se tam nemotal a šel ze hřiště. Když pak tatínkovi překazím vybrání míče, dá mi pohlavek a vynese mě za lajnu jako králíka a já se tam před očima všech rozplácnu. A v tom bezmocném vzteku na něj v slzách zakřičím to nejhroznější, nejstrašnější tajemství, které znám: ‚A řeknu to! Řeknu, že posloucháš Londýn!‘“

Zdeněk Svěrák tedy nespolupracoval s StB, ale jako maličký prozradil z naštvanosti věc, kterou prozradit neměl a tato věc ho tíží tak, že ji přiznal i po mnoha letech. Dezinformátoři věc zneužívají a snaží se naznačit, že spolupracoval s StB.

Více na webu Deník.cz


administrator

Jsem šéfredaktor projektu. Narodil jsem se a žiji v Kolíně. Ve svém mládí jsem se angažoval v radikálním levicovém hnutí, což považuji za velkou osobní chybu. Mnoho lidí proto nechápe, proč najednou ověřuji faktické informace. Má odpověď je "právě proto". Válka na Ukrajině a následná islamofobní vlna mi pomohla si uvědomit, že spousta věcí na internetu není pravda. Vím, jak se dezinformace šíří i kdo je vytváří. Znám cílovou skupinu, na kterou jsou dezinformace zaměřeny. Těmito lidmi neopovrhuji a ani si nemyslím, že jsou nesvéprávní jedinci, kterým musíme vše vysvětlovat. Na stranu druhou zásadně odmítám, aby lež byla nazývána jiným názorem.