Po českých sociálních sítích se šíří obrázek s citáty, které v negativním smyslu popisují ruský národ. Ani jeden citát však není autentický. Citáty jsou zkreslené, vytržené z kontextu a mnohdy ani nepatří uváděným autorům. (Do textu přepisujeme přesně tak, jak jsou uváděny na obrázku, tedy i s chybami – pozn. redakce.)
Původ prvního citátu (M. A. Bulgakov: “Rusové nejsou národ ale dobytek, hulváti, divoká horda, vrahouni a zloději”) lze hledat nikoli u spisovatele Michaila Bulgakova, ale u náboženského filosofa a kněze Sergeje Bulgakova, uvádí web Provereno: “Negativně vnímal Říjnovou revoluci a reagoval na ni sbírkou dialogů “Na hostině bohů”. Na samém začátku prvního dialogu jeden z účastníků, označený jako Veřejný činitel, zvolá: “Na místě šesté části světa se ukázala páchnoucí, zející díra. Kde je on, velkorysý a světlý národ, který přitahoval srdce dětskou vírou, čistotou a nezkažeností, obdarováváním a pokorou? A nyní je to loupeživá horda vrahů, zrádců, lupičů, shora dolů namočená v krvi a bahně, plná hulvátství a zhovadilosti.”
Rovněž slova Maxima Gorkého (M. A. Gorkij: “Charakteristickým rysem Rusů, je jejich sadistická krutost”) jsou zkreslená. “V článku “O ruském rolnictvu” z roku 1922 je napsáno následující:
“Myslím, že pro ruský národ je — stejně jako pro Angličany jejich smysl pro humor — charakteristický pocit vlastní krutosti, chladnokrevnosti, který jako by zkoumal limity lidské trpělivosti vůči bolesti, jako by studoval houževnatost, odolnost života. V ruské krutosti je cítit ďábelská sofistikovanost, je v ní něco jemného, rafinovaného. Tuto vlastnost lze stěží vysvětlit slovy “psychóza”, “sadismus”, slovy, která v podstatě a vůbec nic nevysvětlují. Krutost forem revoluce si vysvětluji výjimečnou krutostí ruského lidu.” Gorkij, “zpěvák revoluce”, toto napsal v zahraničí krátce po odchodu do emigrace, pobýval v zášti vůči sovětské moci (se kterou se později smířil) a v jistém zklamání z toho, s jakými krutostmi byla revoluce spojena. Není divu, že tento článek nebyl vytištěn v SSSR a nebyl zahrnut do sbírky spisovatelů. Gorkij zde mluví zhruba stejně jako Puškin: ruská vzpoura je nesmyslná a nemilosrdná a je to povaha lidu žijícího v těžkých podmínkách, nikoli sadismus (toto slovo Gorkij odmítá). Soudě podle názvu a kontextu článku, krutost Gorkij připisuje právě rolnictvu, prostému lidu.”
Ivan Aksakov (nesprávně uveden jako autor S. T. Aksakov: “Jak těžké žít v Rusku, ve smradlavém centru fyzického a morálního rozkladu, podlosti, lží a zlodějství.”) “Věta je vytržená z kontextu a zkreslená. Aksakov je zdrcen neúspěchem Ruska v krymské válce a viní z toho úplatkářství. Ve skutečnosti jeho slova zní takto: “Ach, jak je občas težké a nesnesitelné žít v Rusku, v tom smradlavém prostředí špíny, průměrnosti, lží, podvodů, přehmatů, milých malých lotříků, štědrých úplatkářů, pohostinných chytrolínů – patronů těchto úplatkářů.”
Ivan Šmeljov: (I. S. Šmelev: “Rusko je národ, který nenávidí svobodu, zbožňuje otroctví, má rád okovy na svých rukou a nohou, je špinavý fyzicky a morálně, kdykoliv připraven kohokoli utlačovat.”) V díle Šmeljova taková slova nejsou. Kromě toho, je málo uvěřitelné, že by Šmeljov – nepochybně talentovaný spisovatel- se mohl vyjadřovat tak stylisticky negramotně. Jaká Šmeljovova slova byla vzata jako základ a jak byla změněna – dosud není známo.“
Fjodor Dostojevskij: (F. M. Dostojevský: “Rusové jsou národ, který kočuje po Evropě a hledá, co je možné zdemolovat, zničit a to jen pro zábavu.”)”Citát je vytržen z kontextu. Dostojevskij vkládá tato slova do úst Evropanům a ukazuje tak na nich předsudky vůči Rusku, celý text zní: “Dívají se na nás mnozí Evropané posměšně a zvýšky – nenávistně: nechápou, jak můžeme být v cizích záležitostech odmítaví, berou nám právo odmítat evropské – a to na tom základě, že nás neuznávají jako součást civilizace. Vidí v nás spíše barbary kočující po Evropě radující se, když mohou cokoliv nebo kdekoliv zničit – zničit jen pro zničení, jen pro radost na to pohledět, jak se to zhroutilo, podobné hordě divochů, Hunů připravených zaplavit starý Řím a zbořit svatyni bez jakéhokoli ponětí, jaký klenot zničili.“
Alexandr Solženicyn: (A. I. Solženicyn: “My víme, že lžou, oni vědí, že lžou, oni ví, že my víme, že lžou, my víme, že oni ví, že my víme, že lžou, ale stejně lžou.”) “Nejstarší zdroj, ve kterém se tento citát nachází prakticky doslovně, je kniha sovětské emigrantky Jeleny Gorochové Hora drobků (v angličině A Mountain of Crumbs) z roku 2010. V překladu její text zní: “Pravidla hry jsou prostá: oni nám lžou, my víme, že oni lžou, oni vědí, že my to víme a stejně lžou dál a my předstíráme, že jim věříme.” Podobná slova o lhaní v Solženicynových dílech nejsou. Citát je mu pravděpodobně připisován proto, že to byl jeden z nejznámnějších sovětských disidentů otevřeně kritizujících komunismus a politické represe v Sovětském svazu.“
Za pomoc s ruštinou 19. století děkuji Jaroslavu Šimovovi.