Zatčení na Slovensku a možná paralela v Armádě ČR

Slovenská policie udělala velký zátah proti lidem napojeným na Rusko a podezírá je ze špionáže. Zadržela čtyři osoby a dvě z nich obvinila. Stíhaný bývalý prorektor vojenské akademie v Liptovském Mikuláši a dopisovatel mezitím zablokovaného internetového portálu Hlavné správy jsou podezřelí, že za peníze shromažďovali citlivé informace ve prospěch ruských tajných služeb.

Slovenská policie v pátek zadržela tři osoby: dopisovatele Hlavních zpráv Bohuše Garbára, bývalého asistenta poslance Miroslava Suju Josefa Mihalčina a bývalého příslušníka SIS Bohuše M. V sobotu pak zadrželi i plukovníka Pavla Bučka.

Bohuše Garbára policie eviduje jako nezaměstnaného. Pod různými pseudonymy psal do konspiračních Hlavních zpráv nebo Armádního magazínu. Hlavní zprávy přiznaly, že zveřejňovaly jeho texty, ale distancovaly se od něj. Deník N zveřejnil video, na kterém Garbár přebírá úplatek od agenta ruské rozvědky GRU Sergeje Solomasova, který na Slovensku působil pod krytím zástupce vojenského přidělence.

Policie zadržela i Josefa Mihalčina, bývalého poslaneckého asistenta extremistického poslance Miroslava Suju z tohoto volebního období. Ve volebním období 2016 – 2020 byl Mihalčin asistentem poslance LSNS Jána Mora

Největší – i mezinárodní – problém může způsobit to, že již od roku 2013 spolupracoval s ruskou vojenskou rozvědkou plukovník Pavel Bučka z Liptovského Hrádku, který léta pracoval na ministerstvu obrany. V minulosti byl vedoucím Katedry bezpečnosti a obrany Akademie ozbrojených sil v Liptovském Mikuláši a také prorektorem této školy. Katedra ho uvádí jako mimořádného profesora. Z ministerstva obrany byl propuštěn před několika měsíci. Oznámili mu, že jeho místo je zrušeno. Bučka byl podle Hamrana v kontaktu až se čtyřmi zpravodajskými příslušníky ruské GRU, někteří už na Slovensku nepůsobí.

Existuje paralela v ČR?

Zpráva o tom, že na Slovensku byl pro špionáž vedle pisálka „Hlavných správ“ Bohuše Garbára zatčen mj. i plukovník Pavel Bučka (který dříve působil v Akadémii ozbrojených síl), nám připomněla záležitost s jednou diplomovou prací, o které jsme psali téměř před třemi lety v článku Ostudná diplomová práce – je Univerzita Tomáše Bati opravdu vysokou školou?.

Jako velmi podivné se jevilo, že autor práce Bezpečnost ve světě po studené válce Bronislav Prokop při jejím sepisování coby zdroje používal kvazimédia, potažmo kremelské hlásné trouby jako Hlavné správy, Literárky nebo Parlamentní listy.

V souladu s tím také reprodukoval kremelské lži o neúčinnosti protiruských sankcí (to u nás psali známí lháři Vojtěch Filip či Jan Schneider), o humanitárním bombardování podle Václava Havla (insinuace vypuštěná bývalým agentem StB a politikem Falbrem), o zamýšleném budování americké vojenské základny na Krymu (toto tvrzení u nás po Putinovi opakovali novinář Jan Petránek či Protiproud), o vymyšlených výrocích Madelaine Albrightové o Rusku a Sibiři (u nás zmiňovány například komunistickým dezinformátorem Petrem Cvalínem) či podvržený citát Otto von Bismarcka (o kterém jsme už psali vícekrát, naposledy v článku Otto von Bismarck v Putinových službách – do třetice všeho blbého). Vedle toho Prokop také snaživě papouškoval ruské imperiální konfabulace, kterými teď Rusko ospravedlňuje válku proti (prozatím pouze) Ukrajině.

V současnosti Prokop působí v Armádě ČR. Informace o něm přejímáme z Armádních rozhledů:

„npor. Ing. Bronislav Prokop, narozen v roce 1979. Je absolventem fakulty Logistiky a krizového řízení a Fakulty aplikované informatiky na Univerzitě Tomáši Bati. V létech 2008 až 2020 působil na Velitelství výcviku – Vojenské akademii ve Vyškově a v současné době je příslušníkem 314. Centra výstrahy ZHN 31. pluku radiační, chemické biologické ochrany. Dlouhodobě se věnuje otázkám mezinárodní bezpečnosti se zaměřením na zbraně hromadného ničení a problematice zahraničních operací s účastí československých a českých vojáků. Dále se podílí na projektu o vývoji československého vojenského umění, který je realizován na Univerzitě obrany v Brně. Je autorem několika odborných textů a studií.“

Copak asi pan nadporučík říká o Rusku teď?

Úvod zpracoval Jan Cemper, text o paralele s ČR napsal Miloš Kadlec