Pro vysoké školy bývají obvykle nejčastějším skandálem nerozpoznané plagiáty. Existují ale i jiné skutečnosti, které opravňují otázku, zda si ústav terciárního vzdělávání skutečně zaslouží pojmenování vysoká škola, kterým se sám označuje. Představíme právě jeden takový případ.

Bakalář Bronislav Prokop, student oboru Bezpečnostní technologie, systémy a management na Fakultě aplikované informatiky Univerzity Tomáše Bati, obhájil v roce 2016 diplomovou práci s názvem Bezpečnost ve světě po studené válce.

Vedoucí práce byla Ing. et Ing. Kateřina Sulovská, PhD. z Ústavu elektroniky a měření, přesto však Prokop děkoval „doc. RNDr. Václavu Loškovi CSc. za odborné vedení, četné materiály, radu cenných rad, trpělivost a ochotu“ (pro upřesnění dodáváme, že skutečný titul Václava Loška je RSDr.).

Podle abstraktu je „Diplomová práce […] věnována stěžejním otázkám a problémům globálního geopolitického vývoje s důrazem položeným na období po rozpadu bipolárního světa. V jednotlivých kapitolách jsou prezentovány geopolitické teorie v jejich historickém kontextu, klíčové aspekty bezpečnostně politického vývoje světa v éře studené války. Následně analyzujeme aktuální hrozby a rizika globálně bezpečnostní vývoje světa, především pak Evropy a vypracujeme hypotézu jejího možného vývoje.“

Ing. et Ing. Sulovská ve svém posudku navrhla hodnocení „A“ a práci ohodnotila velmi kladně:

K obhajobě předložená diplomová práce Bc. Bronislava Prokopa je věnována stále vysoce aktuální globálně bezpečnostní problematice, nejednoznačně interpretované v bezpečnostní komunitě a již vůbec ne v laické veřejnosti. Ocenit lze dlouhodobý zájem autora o předmětnou problematiku, práci se širokým spektrem literatury a pramenů, samostatný, aktivní přístup, solidně vyargumentované závěry.

Oponentní posudek, jehož autorem je prof. PhDr. Vladimír Šefčík, CSc., vyzněl takto:

Šefčík navrhl hodnocení C, práce a obhajoba byly nakonec celkově klasifikovány zprůměrovanou známkou B.

Toto výsledné hodnocení i písemné posudky považujeme za naprosto neodůvodněné, protože práce vykazuje zásadní vady, pro které vůbec neměla být připuštěna k obhajobě.

Vady diplomové práce Bronislava Prokopa

Chybné psaní vlastních jmen osob

  • Raztzel – správně Ratzel (str. 13)
  • Regan – správně R. Reagan (str. 21)
  • Jean Claudie Zarka – správně Jean–Claude Zarka (str. 32, 34, 130)
  • Manfred Worner – správně Manfred Wörner (str. 34)
  • Zbigněv Brzezinski – správně Zbigniew Brzezinski (str. 46)
  • generál Jeruzelski – správně Jaruzelski (str. 58)
  • Barack Karmal – správně Babrack Karmal (str. 59)
  • Andor Šandor – správně Andor Šándor (str. 70)
  • Benjamin Kuraz – správně Benjamin Kuras (str. 109)
  • Samuel Hantington – správně Samuel Huntington (str. 128)
  • Oscar Krejčí – správně Oskar Krejčí (str. 13, 16 17, 18, 30, 50, 52, 58, 79, 82, 86, 104)
  • Joachim FIŠTEIN – správně Jefim Fištejn (str. 133)
  • Gerhard Schroder – správně Gerhard Schröder (str. 93, 133)
  • Radko Doleček – správně Rajko Doleček (str. 71)
  • Jacques Chirack – správně Jacques Chirac (str. 71)
  • Karel Schwanzenberg – správně Karel Schwarzenberg (str. 88)
  • Geogre Soros – správně George Soros (str. 295)Pravopisné, morfologické, syntaktické a logické chyby, překlepy (namátkový výběr)

Chyby jsou označeny podtržením.

  • Je nezbytné respektovat, že skutečné geopolitické konsekvence v konečném důsledku významně ovlivňují bezpečnostní prostředí, bezpečnostní technologie a systémy, nacházející svůj odkaz. Jsou respektovány v bezpečnostní komunitě i bezpečnostním managementem. (str. 10)
  • Druhou skupinou tvořili národy dynamické, … (str. 14)
  • Östorientierung (str. 15)
  • SENTO (str. 16)
  • Agresorem byly zpravidla Angličané… (str. 16)
  • kontraadmirál (str. 16, 86)
  • Mackinder … vykonával poradce britské vlády (str. 17)
  • polyhistorik (str. 17)
  • Afganistan (str. 17, 41, 58, 59, 60, 63, 70, 83, 104, 114, 123, 132)
  • Východní Evropa (str. 18)
  • Rizika tvořili … faktory. (str. 19)
  • …je nezbytně nutné, aby se NATO i Evropská unie dále rozšiřovali dál na východ (str. 19)
  • …dle Friedmanovi.. (str. 22)
  • …USA převzali… (str. 22)
  • Euroasie (25, 29, 69)
  • Tyto impéria staré školy nevládly… (str. 26)
  • Přímá intervence impéria s použitím vojenské síly, byla až nejkrajnějším řešením. (str. 26)
  • …nepřehledný řetězec spojenectví a koalic, které doslova obklopuje celou země (str. 28)
  • Spojené státy americké zastřešili… (str. 28)
  • Angličtina (str. 28)
  • Tento systém vznikl převážné v éře bipolárního světa a po jeho pádu, byl připraven k celosvětovému uplatnění. (str. 29)
  • Dalšími cíly bylo… (str. 32)
  • Severoatlantická aliance byla založena 4. dubna roku 1949 podpisem Washingtonské smlouvy celkem dvanácti států Belgie, Kanada, Dánsko, Francie, Island, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Portugalsko, Velká Británie a Spojené státy americké… (str. 32-33)
  • Významné události, které zakončili období jsou řazeny chronologicky… (str. 34)
  • ČR a Polsko po svém přijetí vytvořili nárazníkovou zónu… (str. 35)
  • Mezi neoconi patří například… (str. 41)
  • V USA jsou četně zastoupeny think tank, které… (str. 41)
  • Německo i Japonsko byli na USA životně závislé, navíc na svých územích měli americké základny, vlastnili velkou domácí průmyslovou základnu… (str. 52)
  • …integrovat Německo do institucí evropské integrace… (str. 52)
  • V průběhu blokády probíhaly diplomatická jednání…. (str. 54)
  • Severoamerická aliance (str. 54)
  • Cílem evropského integrace bylo… (str. 55)
  • Sověti se převratem smířili… (str. 59)
  • …spojení Německa se Spojenými stát… (str. 68)
  • …parametry znamenali… (str. 68)
  • Bylo s odivem, jak… (str. 68)
  • …nový Evropané chtěli… (str. 71)
  • Po složitém vyjednání byl přejat zvláštní konsensus, kdy země které souhlasily zrezolucí… (str. 71)
  • Německu dělali problémy časté devalvace… (str. 72)
  • …síly, jež trhali eurozónu… (str. 73)
  • …kriminalita rostla do nevydaných rozměrů… (str. 77)
  • Je parné, že Rusko o tuto smlouvu velmi stálo… (str. 81)
  • Spojené státy investovaly do více než 5 miliard dolarů do „regiment chase“ na Ukrajině… (str. 87)
  • Tyto demonstrace začaly mít postupně násilný charakter a vše vystupňovalo v druhé polovině února 2014, kdy tito pravicový extrémisté zaútočili na bezpečnostní síly. (str. 88)
  • molotovovy koktejly (str. 88)
  • molovovy koktejly (str. 88)
  • Ukrajinština (str. 86)
  • V důsledku ozbrojeného převratu v Kyjevě, vypsal krymský parlament referendum… (str. 88)
  • USA rozšířili sankce… (str. 91)
  • Evropská Unie se nachází v ekonomické válce s Ruskem, které vyprovokovalo USA a následně vytvořilo extrémní tlak na všechny země EU při prosazování sankčních opatření proti Moskvě. (str. 92)
  • V ostrém kontrastu je výrok českého generál Petr Pavel… (str. 94)
  • Vystihuje merito ukrajinské krize tento citát „železného“ kancléře? (str. 96)
  • Odvetnými kroky bude Moskva reagovat přemístěním svých vojenských jednotek, včetně high‑tech raket na evropské hranice, čímž se celá východní Evropa promění v sud střelného prachu, které současně zvýší i nebezpečí propuknutí regionálního konfliktu, což může změnit studenou válku na horkou a dokonce i jadernou. (str. 97)
  • Tento citát je sporný, někteří historikové ho uvádění a jiný tvrdí, že nebyl nikdy doložen. (str. 96)
  • USA mají velké obavy ze vzniku nového geopolitického bloku, mezi Německem a Ruskem.
  • Štazi (str. 110)
  • Tragodie dramatischen Ausmasses (str. 133)Použití zdrojů

Jako zdrojovou literaturu autor uvádí například publikace Miroslava Bárty, Zbigniewa Brzezinského, Jana Eichlera, Henryho Kissingera, Jacquese Rupnika, Yanise Varoufakise, ale i Petra Robejška a bohužel i Ilony Švihlíkové či Lenky Procházkové, ba dokonce německého konspiracisty Wolfanga Bittnera, amerického lingvisty a propalestinského aktivisty Noama Chomského, ruského publicisty, putinovského ideologa a šarlatána na poli historie Nikolaje Starikova a komunistického novináře Milana Syručka. Bohužel je do skupiny neseriózních autorů třeba počítat i pozdního Solženicyna.

Jako hlavní elektronické zdroje autor používá ve většině případů neseriózní či vysloveně kvazimediální  platformy. Jsou to především Sputnik, Parlamentní listy, EU Portál, Zahraniční eurozprávy, Hlavné správy, Security magazin, Literárky.cz, Deutsche Wirtschaftsnachrichten, Hintergrund, Chelemendik.sk, Vineyardsaker.blogspot.com, Svět bez válek či Evrazia.

Seriózní zdroje, jako Natoaktual.cz, www.nato.int, BBC či Česká televize jsou ve výrazné menšině.

Autor nedodržuje zásadu ad fontes, nýbrž přejímá citace a informace z druhé ruky, ačkoli původní zdroje jsou dostupné. Příkladmo uveďme zdroj https://www.mediaoislamu.cz/2010/multikulturalismus-absolutne-selhal-prohlasila-merkelova-novinky/, v jehož případě jde o článek ze serveru Novinky.cz. Obdobně informace o vyjádření britského ministerstva zahraničních věcí čerpá Prokop nikoli z původních zdrojů, nýbrž z české verze Sputniku. Stejný kremelský zdroj použil pro citování rakouského prezidenta či amerického prezidenta Obamy.

Lajdácká práce se zdroji se odráží také ve skutečnosti, že některé citované zdroje jsou uvedeny pouze v textu (či v poznámce pod čarou), nikoli už ale v seznamu literatury na konci práce. Týká se to například zmínek o Martinu Kollerovi, Rajku Dolečkovi, Andoru Šándorovi, Benjaminu Kurasovi, Mojmíru Grygarovi, Jaroslavu Baštovi či Petru Bystroňovi. Některá převzatá tvrzení nejsou ozdrojovaná vůbec (např. níže uvedené zmínky o Angele Merkelové či o maďarských vinicích).

Na důkaz zcela neprofesionální práce autora uvádíme ukázky hoaxů, nesmyslů, lží a klepů, které se v textu vyskytují.

  1. Lež o protiruských sankcích

Prokop:

EU jako celek zaznamenává citelný propad svého obchodu s Ruskem, zatím co obchodní výměna mezi USA a Ruskem naopak roste, odhady hovoří o nárůstu až 12%. (str. 76)

Spojené státy si byly velmi dobře vědomy, že dopady sankcí nebudou mít na USA žádný vliv, na rozdíl od evropských zemí. Obchodníci z USA našli úspěšně mezery a zahraniční obchod s Ruskem má meziroční nárůst dle zdrojů okolo 7 až 12%, zatímco evropští podnikatelé počítají ztráty. (str. 92)

Komentář:

Jde o kremelskou dezinformaci, kterou u nás šíří předseda KSČM Vojtěch Filip a „analytik“ Jan Schneider. Vzájemný obchod mezi RF a USA mezi roky 2013 a 2015 klesl o 39 % – stačí se podívat do materiálu Sanctions of Russia od organizace Geneva International Sanctions Network.

Autor navíc uvádí tutéž informaci dvakrát.

  1. Lež o Václavu Havlovi a humanitárním bombardování

Prokop:

276 Z hlediska univerzálností platnosti a vymahatelnosti mezinárodního práva v kontextu s post jugoslávkým vývojem, je třeba kritikům války s Gruzií říci, začala RF snad humanitárně bombardovat Tbilisi? Nebo provedla masivní plnohodnotnou invazi do Gruzie? (str. 81)

Komentář:

Prokop sice jasně nezmiňuje Václava Havla, ale je samozřejmě jasné, o čem v náznaku hovoří, protože na str. 71 píše o Havlově „pseudohumanistickém morálním kreditu“. Deník N 14. března 2019 v článku „Sdílejte, než to smažou“ doložil, že jde o od základu vymyšlené tvrzení.

 

  1. Lež o budování americké základny na Krymu jako důvod pro jeho anexi Ruskem

Prokop:

Na Krymu už budovaly tři ukrajinské společnosti celý komplex budov, ve kterých mela sídlit CIA. Pokud by se stal Krym prozápadní, první věcí by bylo vyhnání ruské černomořské flotily z Krymu, což by z Ruska udělalo druhořadou mocnost. Více Jan Petránek. (str. 89)

Komentář:

Tuto kremelskou dezinformaci u nás šířil novinář Jan Petránek, bývalý spolupracovník Hlasu Ruska (nyní Sputnik). „Informace“ o údajné základně USA na Krymu se objevily také na mašíblovském serveru Protiproud z 30. 4. 2014. Jedním z pochybných ruských zdrojů byl Vzgljad z 22. 4. 2014. Jako podklad pro falešnou zprávu posloužila informace o tendru námořních sil USA na opravu základní školy v Sevastopolu.

  1. Lži o Madelaine Albrightové a Margaret Thatcherové

Prokop:

Co Západ nemůže Rusku odpustit, jsou jeho obří surovinové zásoby Sibiře. Margaret Thatcherová, bývala premiérka Velké Británie ve svém vystoupení vyslovila záhadnou větu: „Podle hodnocení světového společenství je ekonomicky užitečné, aby na území Ruska žilo 15 miliónů lidí“.279 Tlumočník si myslel, že špatně rozuměl a přeložil 150 miliónů. Thatcherová ho však okamžitě opravila. V té době mělo Rusko 150 miliónů, kde asi zůstalo těch dalších 135 miliónů obyvatel?280 Doplňme ještě jeden zajímavý citát „železné lady“ v 80. letech XX. století prohlásila: „Není možné, aby jedna země vlastnila území s tolika hospodářskými zdroji.“281 Pro dokreslení přidejme jeden citát Madeleine Albrightové, „O žádné světové spravedlnosti nemůže být řeč, dokud území jako Sibiř patří jen jedné zemi.“282/283

279 Koho sa títo ľudožrúti 20. a 21. storočí rozhodli ponechat v našej krajine? In: Chelemendik.sk [online]. [cit. 25.4.2016]. Dostupné z: http://www.chelemendik.sk/John_Coleman_Vybor_300_482584211.html.

280 Koho sa títo ľudožrúti 20. a 21. storočí rozhodli ponechat v našej krajine? In: Chelemendik.sk [online]. [cit. 25.4.2016]. Dostupné z: http://www.chelemendik.sk/John_Coleman_Vybor_300_482584211.html.

281 CVALÍN, Petr. Merkelovou přímo ovládají z USA. Zemana si svět váží, mluví přímo. Tak to vidí mladý komunista. In: www.parlamentnilisty.cz [online]. [cit. 18.3.2016]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Merkelovou-primo-ovladaji-z-USA-Zemana-si-svet-vazi-mluvi-primo-Tak-to-vidi-mlady-komunista-426761

282 FIŠTEIN, Joachim. Jak se vyrábí v Rusku lež, zde jsou jasné důkazy. In: reflex.cz [online]. [cit. 28.6.2015]. Dostupné z: http://www.reflex.cz/clanek/komentare/64880/jefim-fistejn-jak-se-vyrabi-v-rusku-lez-zde-jsou-jasne-dukazy.html .

283 Tento citát byl údajně vyřčen jako soukromý názor mimo záznam, stal se velmi diskutovaným a mnohdy zpochybňován. Domnívám se, že tento citát originál, už jenom podle toho, jaký vzbudil ohlas v pražské kavárně a sestavě Havlových pohrobků. (str. 82)

Komentář:

Je neuvěřitelné, že Prokop převzal údajný první citát ze serveru choromyslných textů Chelemendik.sk. Zbylé citáty připisované Thatcherové a Albrightové pocházejí z jednoho ruského zdroje, jak dokázal právě Jefim Fištejn, kterého Prokop uvedl v odkazech patrně omylem. Ruští podvodníci ovšem za původce obou posledně uvedených „citátů“ označili Madelaine Albrightovou. V rozhovoru s profesionálním komunistickým lhářem Petrem Cvalínem ovšem o Sibiři, která nemá patřit jen jednomu národu, hovoří jiný neméně profesionální lhář, totiž Josef Petrů z Parlamentních listů, vydávající se za novináře.

Zmínka o pražské kavárně a „Havlových pohrobcích“ už ovšem náleží do alternativně mediální žumpy.

  1. Lež o sestřelení malajského letadla

Prokop:

Další eskalace krize přišla 17. července 2014, kdy byl sestřelen Boeing 777 s 298 cestujícími na palubě. Kyjev téměř okamžitě přinesl zprávu, že letadlo bylo sestřeleno ruskou raketou systému BUK, následně mediální agentury rozšířily tuto informaci a snesla se obrovská kritika a rozhořčení na Rusko. (str. 90)

Komentář:

Vyšetřovací komise vloni potvrdila poznatky známé už v roce 2015 (tedy před sepsáním Prokopovy diplomové práce), totiž že letadlo bylo sestřeleno protiletadlovým systémem BUK, který byl na okupovanou východní Ukrajinu převezen z Ruska.

  1. Lež o bankách a prodaných vinicích v tokajské oblasti

Prokop:

Prvním krokem v procesu evropské integrace je, že nová země musí otevřít svůj trh produktům z Unie. Následně musí prodat všechny své banky. V šachové hře se to rovná ekvivalentu zbavit se královny a věže. Následně se domácí průmysl, zemědělství a peněžní trh rozpadne, což vytvoří ideální podmínky pro zahraniční společnosti, které následně skoupí nejcennější aktiva za značné výhodných podmínek. Příkladem za všechny budiž Maďarsko, kde byly soukromé vinohrady zničeny francouzskými dumpingovými cenami, následně když Maďaři nemohli splatit dluhy bankám, cizinci si koupili maďarský národní majetek za zlomkové ceny, a tak světoznámá vinice Tokaj dnes patří Britům. (str. 95)

Komentář:

Prokop vůbec neuvádí zdroj. Tím je pseudodokumentární film srbsko-kanadského režiséra Borise Malagurského Weight of Chains, který mimo jiné zpochybňuje vraždění ve Srebrenici.

Tokaj není jedna jediná vinice, nýbrž vinařská oblast, ve které se nachází vícero vinic. Ty mají více majitele různého původu včetně maďarských. Není pravda, že by byly všechny v britských rukou, jedna z asi osmi největších však ano.

  1. Lži o Angele Merkelové

Prokop:

428 U A. Merkelové, jsou dle neoficiálních informací k dispozici široká škála kostlivců, od divokého mládí v éře hipies, přes její karieru v Štazi, až po informace, že je německá kancléřka lesbička. (str. 110)

Komentář:

Žvást.

  1. Vymyšlený citát Otto von Bismarcka

Prokop:

Válka na východě Ukrajiny mediálně utichla a minimálně prozatím neexistuje žádná reálná perspektiva, že podmínky dohod Minsk II budou splněny353. Za kolik generací zapomenou ukrajinští obyvatelé, že proti sobě pozvedli zbraň? Vystihuje merito ukrajinské krize tento citát „železného“ kancléře? „Síla Ruska může být podkopána jenom jeho oddělením od Ukrajiny. Je třeba Ukrajinu nejen oddělit, ale také ji postavit proti Rusku, národ rozdělit na dvě části a pak se jenom dívat, jak bratr zabíjí bratra. Proto musíme najít a vychovat zrádce z prostředí ukrajinské nacionalistické elity a s jejich pomocí zvrátit situaci až do stadia, kdy budou Ukrajinci nenávidět vše ruské. Všechno ostatní je jen otázka času,“354 Oto von Bismarck. (str. 96)

354 In: citaty.net.cz Dostupné z: http://citaty.net/autori/otto-von-bismarck/?page=2 Tento citát je sporný, někteří historikové ho uvádění a jiný tvrdí, že nebyl nikdy doložen. Mým názorem je, že je pravdivý a naprosto výstižný.

Komentář:

Uvedený citát je ruský podvrh. Psali jsme o tom již v říjnu 2016 v článku Otto von Bismarck v Putinových službách. Prokopova poznámka je smutným důkazem konfirmačního zkreslení.

  1. Manipulace s projevem Winstona Churchilla

Prokop:

Významným krokem k vyhlášení Studené války byl Churchillův projev ve Fultonu 5. března 1946. Britský premiér ve svém projevu obvinil Sovětský svaz z totalitních praktik a vměšování do záležitostí zemí střední a jihovýchodní Evropy. Zcela bez obalu ve své řeči hovořil o rozdělení sfér vlivu, vyzval USA a Velkou Británii k vytvoření pevné vazby schopné čelit sovětské hrozbě. V této souvislosti pronesl oslavnou metaforu o spuštění železné opony napříč celým kontinentem od Štětína na Baltu po Terst na Jadranu, za touto linií ležela hlavní města států střední a východní Evropy jako Berlín, Varšava, Praha, Vídeň, Budapešť, která byla nejen pod sférou vlivu Moskvy, ale i pod její přímou nadvládou. (str. 50 – 51)

Komentář:

Lze spekulovat o tom, zda má autor pouze nesprávný úsudek, či zda manipuluje úmyslně. Pouhé jediné přídavné jméno „oslavná“ u substantiva metafora zcela posouvá význam celého výroku. Nešlo o oslavnou metaforu, nýbrž o konstatování negativního faktu. Podle Prokopova podání situace vypadá tak, že původcem rozdělení Evropy byl Západ.

 

  1. Nekritické přejímání ruského narativu, adorace Ruska
  • Od konce XVII. století byly ve světě pouze dvě velmoci, mořskou velmocí byla Velká Británie a pevninskou velmocí bylo Rusko. Konfrontace mezi těmito velmocemi probíhaly po celou dobu jejich existence a vedly se nejrůznějšími formami, metodami i prostředky. Agresorem byly zpravidla Angličané, kteří se snažili zničit Rusko pomocí diplomacie, kdy za svoje zájmy nechávali bojovat jiné národy zpravidla Turky, nebo Švédy a druhou cestou byla podpora, dnes bychom řekli strategii změny, kdy pomocí peněz a zbraní podporovali domácí páté kolony. Velmi kruté byly revoluce pro Rusko především v letech 1917 a 1991, kdy mimo uvalení země do chaosu, hlavní geopolitický protivník dokázal zničit pevninské velmoci flotilu, která byla reálně schopna konkurovat flotile Velké Británie. (str. 16)
  • 34 Mackinder je autorem myšlenky nárazníkového pásma, které rozdělí pásmo nestability. V roce 1919 hovořil o východní Evropě, která oddělí Německo a Heartlandu. V tomto smyslu lze chápat i začlenění Česka, Slovenska, Polska a Maďarska do NATO. (str. 18)
  • Pozici globálního hegemona si udržují Spojené státy, ale za nimi následuje široká plejáda států z Euroasie. USA spoléhají na skutečnost, že tento kontinent je příliš velký, než aby bylo reálné možné ho politicky sjednotit. Prostředkem k udržení jejich hegemonie je vytváření neustále přeskupující se sérii aliancí, jejichž cílem je zabránit vzniku nové významné velmoci v Eurasii. (str. 29)
  • 256 Ačkoliv to nikdy nebudeme vědět s jistotou, domnívám se, že v roce 1999 bylo Rusko jen krůček od toho, aby zcela zmizelo jako země, tak jako národ. (str. 78)
  • Od Pobaltí po rumunské hranice se nachází region častých válek, na severu ho tvoří nížina táhnoucí se od Karpat až k Petrohradu, která byla dějiště mnoha velkých bitev. Proto mají Rusové přirozenou tendenci tlačit svoji hranici na východ [sic!] a vymezit si tak svoji nárazníkovou zónu. Vymezení ruské sféry vlivu bude problematické a Spojené státy budou přirozeně vytvářet nátlak na státy bývalého socialistického bloku, aby se nedostali znovu pod jeho vliv, tato šachová partie nyní probíhá.
  • 273 Je parné, že Rusko o tuto smlouvu velmi stálo, ale Gruzie je americkou loutkou a jejím úkolem, bylo vyprovokovat Rusko, aby jej bylo možné veřejně očernit a konstatovat, že je nástupce postsovětského impéria agresivní a bezohledné. (str. 81)
  • 275 USA mají trvalé pouze zájmy, ale nikoliv spojence. Cíle americké politiky na Kavkaze je destabilizovat tento region. (str. 81)
  • V období z počátku 90. let minulého století byli USA v pozici vítěze a měli reálně kontrolu, jak nad bývalým SSSR, tak i nad ruským státem. Následně po teroristických útocích v Americe, došlo k opuštění tohoto cíle, čehož Rusko umně využilo a začalo pozvolna obnovovat svůj ztracený vliv. Za geopolitickou chybu lze považovat z pohledu USA, uvázání její primární pozornosti do Afganistanu, Iráku a její neschopnost zadržet vliv Moskvy. (str. 83)
  • 295 Senátor McCain mimochodem vyzval již dříve současného gubernátora Oděsy, v dobách minulých gruzínského prezidenta M. Saakašvilliho, aby dal střílet do vlastního neposlušného obyvatelstva děly. Na Ukrajině byl také přítomen otec sametových, oranžových i jiných revolucí Geogre Soros a na Ukrajině působily stovky zahraničních nevládních organizací jako je Otevřená společnost, či Mezinárodní obroda.
  • 305 Západ i média přirozeně pomlčeli o nacionálně pravicových militantních hnutí s prvky fašismu. Západ si v poslední době vybírá čím dál extrémističtější skupiny a hlavním kritériem při jejich výběr je, aby byly proti ruské a čím více tím lépe. (str. 88)
  • 312 Tyto republiky tvoří dohromady svaz lidových republik Novorusko, které nebylo mezinárodně mimo Ruska uznáno. (str. 89)
  • 356 Rusko musí přirozeně kontrolovat svůj prostor, k čemuž nutně potřebuje kontrolovat i svoje předpolí. Z pohledu mocenské politiky je to naprosto normální. (str. 96)
  • Rusko v Sýrii předvedlo velmi intenzivní a produktivní zbrojní festival, kdy doslova celý svět překvapil svojí moderní technikou, která v mnoha ukazatelích převyšuje i technologie a schopnosti největší a nejničivější armády. (str. 103)
  • 413 Rusko otočila kola dějin a děje se přený opak procesu z 90. let minulého století, kdy USA doslova přebíraly celý Blízký východ od hroutícího se SSSR. Dnešní procesy jsou výsledkem precizní kombinace diplomacie a vojenského umění. (str. 106)
  • 468 Evropská unie byla Spojenými státy „donucena“ k uvalení sankcí na Rusko. Tato opatření nejen, že nejsou v jejím zájmu, ale jednoznačně jí škodí. Pragmatickým řešením je zrušení protiruskými sankcemi a návrat k e spolupráci s Ruskem. (str. 121)
  • 401 Současným největším problémem Spojených států je skutečnost, že reálně nemají šanci dosáhnout svého hlavního cíle v Sýrii, kterým bylo zabránit Rusku vyhrát. Uvědomme si, že v pojetí „anglo-sionistických vládců“ je Rusko stále jen regionální velmocí, které nesmí být dovoleno se vzepřít nepostradatelnému národu. Mohou si Spojené státy dovolit vypadat slabě ve volebním roce? (str. 104)
  1. Hromadění manipulativních řečnických otázek, obvyklé na kvazimediálních platformách
  • 300 Otázkou je, kdo to všechno platil nejen molovovy koktejly a zbraně, ale i jídlo, a co žili tito demonstranti více než 3 měsíce? Německý ministr zahraničí Frank Walter Steinmeier se setkal i s demonstranty, kterým vyjadřoval svoji podporu. Jak by se asi Spojené státy chovaly, kdyby Putin v New Yorku podpořil demonstranty Occupy? Nejedná se náhodou o vměšování do vnitřních věcí suverénního státu? Za připomenutí stojí i nezapomenutelné Steinmeierovo srovnání Ruska se Saudskou Arábií. ČR nezůstala přirozeně pozadu, zastupoval ji například Michael Kocáb, Karel Schwanzenberg, či Jaromír Štětina a mnozí další. (str. 88)
  • Jak je vůbec možné, že půl miliardová bohatá EU nedokáže zastavit nelegální migraci? Když už se nepodařilo ochránit bezpečnost Starého kontinentu pomocí evropských sil, proč nebylo automaticky povoláno NATO? Proč došlo k odmítnutí jeho nasazení, v době největšího ohrožení Evropy od konce II. světové války? Severoatlantická aliance je paradoxně nejvýznamnější západní institucí, která definuje západní hodnoty. Otázkou je k Aliance vlastně slouží, když ne k ochraně nás Evropanů? Jaký je smysl atlantické vazby? Nebo je výhradně určena k vedené amerických imperiálních válek, či k válce proti Rusku? (str. 109)
  • Neměli bychom si říci, jakou Evropu chceme za 50 až 100 let a jakou ji chceme předat našim potomkům? Nebo nemáme ke společnosti, k zemi, kde žijeme a k našim vnukům žádnou zodpovědnost? Nemela by být naší prioritou odpovědností péče o naše potomky, následovaná odpovědností za obec či stát, teprve potom by to mela být solidarita v rámci lidského druhu? Proč by měli Evropané akceptovat, že z bohatství, které tvořily generace jejich předků, mají žít lidé bez vztahu ke konkrétní členské zemi a kultuře? (str. 111)
  • V 90. letech jsme byli svědky rozpadu Jugoslávie a v současné době jsme svědky symptomů, které mohou vést k nejen rozpadu EU, a důsledky mohou být v budoucnu podobné jako při rozpadu Jugoslávie v letech 90. Do válek v bývalé Jugoslávii byla zapojena „islamistická internacionála“ a jejím cílem bylo infiltrovat islamistické skupiny do Evropy. Bylo na „projektu islamizace“ Balkánu v malém odzkoušeno to, co je v současné době realizováno ve velkém v Evropské Unii? Jsme svědky politiky balkanizace na Ukrajině a na blízkém východě a budeme jejími svědky i v Evropě? Je cílem zničení národních států a chaos? (126)
  1. Apodiktická tvrzení o Evropské unii
  • 216 K řešení problémů terorismu, od roku 2001 naše politické elity jen pateticky řeční. Bohužel, žádné zásadní změny, které by snížily toto bezpečnostní riziko, nejsou. Jediné co evropské elity umí je po útocích pronášet srdcervoucí projevy, ale to je bohužel všechno. Více Andor Šandor. (str. 70)
  • 446 Čelní přestavitelé vlád mají povinnost prosazovat zájmy svých občanů, kteří je zvolili, ale realitou je přesný opak, kdy je občanům diktováno, co je správné a požadované, které názory jsou povolené a které ne. Evropské „pseudoelity“ nejsou oprávněny nám výše zmíněné určovat, neboť tím zkreslují realitu světa, což v případě řešení problémů odebírá možnosti, je efektivně řešit. (str. 116)
  • 460 V Evropě se již zcela otevřeně hovoří o novém „východním bloku“ a nové „železné oponě“ ve vztahu k plotům na maďarských hranicích. Hovoří se o V4, která se obává nedostatku svobody v důsledku tlaku z Berlína a Bruselu. Navíc je patrné, že to už dávno to není jen o uprchlické krizi, ale o hlubších společných zájmech. Evropské unii je znepokojena tím, že my, východní Evropané si nechceme a nebudeme souhlasit se vším, co nám Unie nařídí. (str. 119)
  • Morální i ideová vyprázdněnost jsou dalšími faktory podporující hypotézu rozpadu Evropské unie, která připomíná římskou říši těsně před pádem. (str. 121) [MK: Prokop vyvozuje ahistorický závěr, obdobně, jako to činí autor komerční historické literatury Vlastimil Vondruška.]

 

Závěr

Situace se jeví tak, že nikdo z těch, kdo práci hodnotili, tedy především Sulovská a Šefčík (méně už zbylí dva členové zkušební komise Ing. Jan Valouch, Ph.D. a Ing. Ivo Pikner, Ph.D.), ji nečetl, případně – což je snad neméně zlé – oponent a vedoucí s prezentovanými názory a závěry souhlasí.

Dle našeho názoru by ale tato práce nikdy neměla k obhajobě dospět. Důvodem pro naše tvrzení je, že text obsahuje neuvěřitelné množství pravopisných, tvaroslovných, syntaktických, stylistických, logických a věcných chyb, překlepů, omylů ve jménech, hoaxů a nepravd, které práci naprosto deklasují a svědčí o nevalné úrovni ne-li celé školy, tedy přinejmenším fakulty. Autor ani neumí používat přejatá slova („merito“, „polyhistorik“) a plete si „regiment chase“ s „regime change“.

Autor práce zcela podlehl kremelskému vidění světa, k čemuž přispívá i kniha Milana Syručka, kterou má uvedenu v zadání práce. Prokop také zcela nekriticky přejímá názory pozdního Solženicyna či scestná tvrzení Putinových ideologů Alexandra Dugina a Nikolaje Starikova. U Dugina má původ současný euroasianismus, Starikov zase všude vidí protiruské spiknutí iniciované Anglosasy. Z tohoto myšlenkového kadlubu pocházejí Prokopovy vlastní [sic!] zmínky o „anglo-sionistických vládcích“ (str. 104) a také údajné „páté koloně“ v Rusku (str. 45), kterou jsou pro oba posledně jmenované „myslitele“ liberálové.

Autor chápe jako autority funkcionáře německé AfD Petra Bystroně či známé české a slovenské (a „náhodou“ prokremelské) konspiracisty a dezinformátory, jako jsou Jaroslav Štefec, Tereza Spencerová, Martin Koller, Jaroslav Bašta, Sergej Chelemendik, Benjamin Kuras, Jan Petránek, Oskar Krejčí, Petr Cvalín nebo Štěpán Kotrba.

Práce vykazuje přímo kalokagathickou jednotu – inferiorní forma, ústící v neschopnost zformulovat srozumitelnou větu, zcela odpovídá naprosto bulvárnímu a pavědeckému obsahu. Emfatické vyjadřování plné falešných citátů, lží a pomluv se hodí k alternativním médiím „páté cenové skupiny“, jako jsou NWOO či Rukojmí.

Z ukázek a hodnocení tak vyplývá jednoznačný závěr – pokud vysoká škola akceptuje takovýto text jako diplomovou práci, nemá nárok se jako vysoká škola označovat a vysokoškolský pedagog, který takovouto práci uzná nebo v ní dokonce najde „solidně vyargumentované závěry“, by asi měl dělat něco jiného.

author