Na sociálních sítích se šíří tvrzení, že bývalý vrchní velitel ukrajinské armády a nynější velvyslanec ve Velké Británii Valerij Zalužnyj měl v Londýně „zahájit volební kampaň“ útokem na prezidenta Volodymyra Zelenského a že za celým vývojem stojí „nová hra MI6“. Jádrem sdílených textů jsou skutečné události z druhé poloviny února 2026, které jsou však doplněny o spekulace a konspirační závěry, jež dostupné informace nepodporují.
Ověřitelným faktem je, že Zalužnyj 23. února 2026 vystoupil v londýnském Chatham House na akci k výročí ruské invaze, která byla veřejně avizovaná a streamovaná. Zároveň Reuters z této londýnské akce citoval Zalužného vyjádření, že o své „politické budoucnosti“ nebude mluvit, dokud neskončí válka a nebude zrušeno stanné právo, a řeči o kandidatuře shodil jako „pub talk“ (hospodská řeč). Samotný fakt londýnského vystoupení tedy sedí, ale tvrzení o zahájení kampaně je už interpretací, která z dostupných citací a rámování události nevyplývá.
Další ověřitelné jádro tvoří Zalužného rozhovor pro Associated Press, ve kterém popsal zhoršující se vztahy se Zelenským a veřejně rozebral okolnosti sporu, včetně incidentu se SBU v roce 2022 a svého pohledu na limity protiofenzivy v roce 2023. Je důležité dodat, že Reuters současně uvádí, že SBU popřela, že by šlo o „prohlídku“ a incident vykládala jako součást jiné kauzy – tedy i u reálných událostí existují sporné interpretace a nelze z nich automaticky vyvozovat „převratné“ závěry.
Do ověřitelné roviny patří také informace o preferencích a důvěře v ukrajinské politice, které sdílené texty používají jako argument, že se Zelenskyj „bojÍ voleb“. Podle průzkumu KIIS z konce ledna 2026 prezidentovi důvěřuje většina dotázaných (v citovaných výsledcích 61 % důvěra, 33 % nedůvěra). Zároveň lze dohledat Zelenského výrok, že „90 % Ukrajinců“ je proti volbám během války, který je citován agenturou Interfax-Ukraine; to je ale politické tvrzení, které samo o sobě není totéž co zveřejněný průzkum s metodikou.
Klíčové je oddělit fakta od výkladu: teze „Zelenskyj se snaží zabránit volbám“ pomíjí právní a bezpečnostní rámec. Řada analýz upozorňuje, že ukrajinské volby jsou během stanného práva prakticky i právně problematické, a že debata se vede hlavně o tom, za jakých podmínek by šlo hlasování jednou obnovit (bezpečnost, logistika, férovost). Z toho neplyne, že „kdo nechce volby teď, chce držet moc“ – jde o hodnotící soud, který by vyžadoval důkazy o úmyslu a konkrétní kroky, ne jen obecný nesouhlas s volbami ve válečných podmínkách.
Nejproblematičtější část sdílených textů jsou výroky o „MI6 jako loutkovodiči“, „nové hře před Američany“ nebo o tom, že Zalužnyj v Londýně „odstartoval kampaň“ a Západní média prý koordinovaně pracují na „prodloužení jednání do voleb v USA“. Pro tyto narativy nejsou v dohledaných seriózních zdrojích předloženy důkazy; jde o typickou konspirační konstrukci, která k reálným událostem (projev, rozhovor, vnitřní napětí) doplňuje nepodložené „řízení z pozadí“. V součtu tedy platí: některé dílčí informace jsou ověřitelné, ale klíčové závěry o tajných hrách a řízené kampani stojí na spekulacích, nikoli na doložených faktech.