Koncem dubna a začátkem května se u nás rozproudila debata o osvobození Rudou armádou v roce 1945 (samozřejmě nepomíjíme angloamerickou a rumunskou armádu). Vedla se diskuse o tom, zda šlo opravdu o osvobození, nebo spíše o okupaci. Obhájci údajné nesobeckosti Sovětského svazu se snažili své oponenty ukřičet a onálepkovat jako obhájce Hitlera.

Jenže ve skutečnosti nešlo o žádnou „sovětskou nezištnou obětavost“. Ona totiž ani Rudá armáda zadarmo nehrabe. Sovětský svaz si naše osvobození hned několik způsoby nechal bohatě zaplatit, přesněji řečeno si toho dost uloupil.

Čím si Sovětský svaz od nás nechal po 2. světové válce zaplatit osvobození:

  1. Podkarpatská Rus

Sovětský svaz anektoval část předválečného Československa (heslo o obnově ČSR v předválečných hranicích je tedy lež). Získal tak 12 617 km2 území s původně 725 357 obyvateli (údaj z roku 1930), z během války nichž 100 000 zahynulo v důsledku okupace a válečných akcí a 200 000 bylo odvlečeno do koncentračních táborů. Ve Svobodově armádě působilo cca 6000 Rusínů, které se podařilo vyreklamovat ze sovětských gulagů.

Anexe započala už při vstupu Rudé armády na toto československé území koncem roku 1944. Sovětská moc okamžitě začala působit ve prospěch připojení k SSSR – Rudá armáda (jedním z jejích velitelů na Podkarpatské Rusi mimochodem byl i Leonid Iljič Brežněv) si diktovala složení národních výborů a obsazovala je prosovětskými komunisty, nuceně verbovala brance, obyvatelstvo bylo zastrašováno, vydíráno a nuceno požadovat připojení k SSSR (ačkoli bylo z 85 % pro Československo), představitelé československé moci byli vyhnáni silou už v lednu 1945. Připojení Podkarpatské Rusi k Sovětskému svazu, což už bylo pouhé potvrzení fait accompli, potvrdila československá vláda smlouvou 29. 6. 1945, Prozatímní národní shromáždění pak potvrdilo ztrátu Zakarpatské Ukrajiny ústavním zákonem z 22. listopadu 1945. Ještě do 50. let se řešily majetkové otázky (na anektované Podkarpatské Rusi byl zanechán majetek vyčíslený na více než 4 mld. korun v předválečných hodnotách). Zde je jasně vidět, že když současné Rusko anektovalo Krym, mělo se kde poučit.

K problematice Podkarpatské Rusi doporučujeme velmi detailní disertační práci Davida Hubeného Ztráta Podkarpatské Rusi na konci druhé světové války, ze které jsme čerpali.

  1. Únosy

Sovětský svaz ihned po obsazení československých území v rámci osvobozování vždy začal odvlékat osoby (například emigranty ze Sovětského svazu, ale nejen je) buď za účelem jejich zavraždění, nebo na otrockou práci do sovětských koncentračních táborů. Šlo o osoby, které v drtivé většině měly československé občanství. Přesná čísla nejsou známa, ale unesených byly desítky tisíc.

K této tematice doporučujeme knihu Vladimíra Bystrova „Únosy Československých občanů do Sovětského svazu v letech 1945-1955“.

  1. Poválečné rabování

Při postupném obsazování československého území v rámci osvobozování se Rudá armáda chovala jako na území nepřítele. Jak se vyjádřil sám Stalin, vojáci Rudé armády „často dělají výtržnosti, znásilňují dívky“. Kromě toho ovšem Rudá armáda v Československu doslova rabovala. Sovětské vojenské orgány navzdory uzavřené Dohodě o válečné kořisti z 31. března 1945 bezhlavě zabavovaly potraviny, rekvírovaly dobytek, auta či jízdní kola. (Tehdejší předseda vlády Fierlinger se pokusil intervenovat u maršála Koněva, ale maršálovy sliby byly plané.)  Rudá armáda obsadila (pouze v Čechách!) například 57 mlýnů, 11 výroben lihovin a 5 pekáren. Rovněž byly zabírány továrny, které dříve patřily židovským majitelům a byly „arizovány“, nebo patřily například vlastníkům z jiných zemí. Vítkovickému hornímu a hutnickému těžířstvu bylo zabaveno 150 000 tun hotového materiálu a polotovarů, automobilový park, nábytek závodní jídelny i kuchyňské nádobí. Z bank sovětské orgány odvážely peněžní hotovost, cenné papíry, akcie, ale i koberce a psací stroje. Odvezen byl obsah bankovních schránek a stovky kufrů, ačkoli česká strana namítala, že šlo o ukradený majetek český a židovský. Sovětská strana často postupovala podle jmen a neakceptovala skutečnost, že německy znějící jména měla většina Židů a také mnozí Češi.

V Prostějově RA rekvírovala v oděvních firmách (které původně většinově patřily židovským majitelům) šicí stroje, psací stroje, telefony, zásoby látek – dokonce si vyhledávala zaměstnance těchto firem u nich doma a odebírala jim hotovou konfekci. Válečným materiálem podle všeho byly i dámské punčochy.

Sovětské orgány také demontovaly stroje tak, že je často neodborně vytrhly z podloží a pak je zcela nechráněné nechaly stát na vagónech pod širým nebem. Z brněnské Zbrojovky bylo odvezeno 145 vagónů strojního zařízení a materiálu, z letecké továrny Avia v Čakovicích 700 strojů, ze Škodových závodů v Dubnici nad Váhom 16 vagónů strojů a materiálu. Sovětským úřadům bylo zcela lhostejné, že rekvírování továren může ohrozit zásobování potravinami či ekonomicky naprosto zdevastovat regiony. Sovětská strana nakonec uznala, že uhradí neoprávněně vyvezené hodnoty, ale požadovala ke každému případu doklady o zabavení, které ovšem Sověti samozřejmě nevydávali.

Nakonec došlo k dohodě o vzájemném vynulování nároků, v jejímž důsledku bylo Československo okradeno o 5 miliard korun.

K tomuto tématu doporučujeme článek Drahomíra Jančíka a Tomáše Kaliny Kořistní praxe Rudé armády v Československu v letech 1945-1946 (časopis Historický obzor, 2014, XI.-XII.), ze kterého jsme čerpali.

  1. Těžba uranu

Podle zprávy Parlamentního institutu Poslanecké sněmovny „Těžba uranu na našem území po roce 1945“ byl těžba uranu na našem území zejména ve prospěch Sovětského svazu vysoce nerentabilní. Zpráva uvádí: „Tomek vychází z oficiálních údajů publikovaných někdejším Federálním ministerstvem paliv a energetiky ČSSR (FMPE), dle kterých činily celkové náklady na těžbu a zpracování za celé sledované období 1945 až 1989 zhruba 67,5 miliard Kčs. Prodejní cena veškeré vyprodukované rudy měla být dle téhož zdroje 77,5 miliard Kčs. Z toho by vyplývalo, že zisk za československý uran by měl činit cca 10 miliard Kčs. Tento údaj však nebere v úvahu dotace ceny uranu poskytované v letech 1967 až 1989 ze státního rozpočtu. Údaje o výši této dotace se různí: od 19,6 mld. Kčs až k částce 35,9 Kčs, která je dle Tomka pravděpodobnější. Hospodářský výsledek československého uranového průmyslu ke konci roku 1989 tedy představoval ztrátu odhadovanou někde mezi 9,6 až 25,9 mld. Kč. Zde ale není započítána investice do asanace oblastí severních Čech zamořených po těžbě uranu loužením kyselými roztoky ve výši 20 miliard Kč, která je poskytována ze státního rozpočtu České republiky. Pokud tuto investici započítáme, ztráta se zvýší na asi 29,6 až 45,9 miliard Kčs.“

Zde ještě nutno dodat, že těžba uranu v Československu byla po roce 1948 spojena také s otrockou prací politických vězňů (kterou se komunistický dezinformační web Haló noviny nyní snaží lakovat na růžovo). SSSR si odvezl surovinu a nám tu nechal následky těžby, což je typické kolonialistické chování.

Závěr

Při pohledu na výše uvedené skutečnosti můžeme konstatovat, že SSSR se po Druhé světové válce choval na území Československa jako okupant vůči poražené zemi a nahlížel na Československo jako na méněcenný stát. Názor současného putinovského Ruska na naši zemi se od tohoto pohledu příliš neliší. Měli bychom proto mít na paměti, kdo u nás slouží Kremlu a kdo nás chce natlačit do „přátelského“ vztahu, ve kterém jsme už jednou byli. Pokud má někdo přítele, jako Rusko (potažmo Sovětský svaz), nepřítele už nepotřebuje.


Profilový obrázek

author