Na sociálních sítích se v posledních dnech šíří série osobních útoků na analytika Romana Mácu. Část příspěvků ho neurvale napadá kvůli vzhledu a sexualitě, další ho označují za „pseudonovináře“ nebo tvrdí, že měl v minulosti pracovat pro institut hnutí ANO a „cíleně mu škodit zevnitř“. Takové formulace se objevily například u profilu Lenky Tarabové, stránky „Ke zděšení je důvod“ či účtu „Za pravdu – Patrik Pečénka“. Nejde o věcnou polemiku s Mácovými výroky, ale o osobní dehonestaci a pokus zpochybnit jeho důvěryhodnost.
Faktické jádro celého narativu je přitom velmi úzké: Roman Máca skutečně působil jako analytik v Institutu pro politiku a společnost. V policy briefu z roku 2019 o fake news a seniorech je u něj uvedeno, že se dlouhodobě věnuje bezpečnostní problematice, informačním a komunikačním technologiím a médiím obecně a že v Institutu pro politiku a společnost působí jako analytik. To samo o sobě ale není důkaz žádné sabotáže, „škodění zevnitř“ ani politické zrady.
Manipulace spočívá právě v tom, že se z doložitelného profesního působení vyrábí nedoložený příběh o údajné záškodnické činnosti. Autoři příspěvků nenabízejí dokumenty, svědectví ani konkrétní skutky, které by tvrzení o cíleném poškozování ANO dokazovaly. Místo toho používají hrubé nadávky, homofobní narážky a zesměšňování osobního života. To je typický diskreditační postup: když nelze vyvrátit obsah práce člověka, zaútočí se na jeho identitu, vzhled a domnělé motivace.
Důležitý je i politický kontext. Institut pro politiku a společnost byl v době Mácova působení think-tankem spojeným s ANO, jenže ANO roku 2019 není totéž ANO po roce 2024. Hnutí odešlo z liberální frakce Renew Europe i z evropské strany ALDE; předseda Andrej Babiš to zdůvodňoval tím, že v dosavadní frakci by ANO nemohlo plnit svůj program. Následně liberální struktury opustil i samotný Institut pro politiku a společnost.
Verdikt je tedy jasný: tvrzení, že Roman Máca kdysi působil v Institutu pro politiku a společnost, je pravdivé. Tvrzení, že tím „škodil ANO zevnitř“, doložené není. Současné příspěvky navíc nepracují s fakty, ale s osobními urážkami a homofobními narážkami. Jde proto spíše o pomlouvačnou diskreditační vlnu než o legitimní kritiku. Politický vývoj ANO od liberální evropské frakce k dnešní ostřejší národně-konzervativní rétorice navíc ukazuje, že vyvozovat z profesního působení v roce 2019 dnešní údajnou „zradu“ je zavádějící.
