Na sociálních sítích se šíří výrok Christiana Kullmanna, předsedy představenstva německé chemické společnosti Evonik. Jeho autenticita není problém. V rozhovoru pro Rheinische Post skutečně velmi ostře kritizoval německou energetickou politiku. Server NIUS jeho slova shrnul tak, že do Energiewende již podle Kullmanna proudilo „kolem 1 000 miliard eur“, načež se šéf Evoniku řečnicky zeptal, co transformace Německu přinesla, a odpověděl: „Nic.“ Kullmann také požaduje posunutí německého cíle klimatické neutrality z roku 2045 na rok 2050 a upozorňuje na problémy německého průmyslu.
Jenže už samotná částka jednoho bilionu eur není účetní položkou, kterou by bylo možné jednoduše najít v německém státním rozpočtu. Kullmann v citovaném textu neuvádí metodiku svého výpočtu a hovoří o přibližné částce. Německá vláda navíc v červenci 2025 v odpovědi poslancům Bundestagu vysvětlovala, že sama žádný vlastní souhrnný odhad celkových nákladů Energiewende nevytváří. Upozornila zároveň, že často citované studie sčítají investice do elektráren, sítí a další infrastruktury, aniž by odečetly výdaje, které by byly nutné i bez energetické transformace – například na obnovu stávajících sítí a výrobních zdrojů. Nezapočítávají také úspory za fosilní paliva nebo další přínosy.
Tím spíše není správné bilion eur prezentovat jako bilion eur, který politici jednoduše „utratili“. Jde o směs investic různých subjektů do energetického systému, nikoliv o jednu hromadu veřejných peněz, kterou by Angela Merkelová, Robert Habeck, Olaf Scholz či Friedrich Merz někomu předali. Zvlášť absurdní je v tomto kontextu zapojení Merze: německým kancléřem se stal teprve 6. května 2025, zatímco německá transformace energetiky probíhá desítky let.
Stejně problematické je vydávat Kullmannovo „nepřinesla nic“ za objektivní ekonomickou bilanci. Může jít o legitimní politický či podnikatelský názor, nikoliv však o popis měřitelných výsledků. Podle německého Spolkového úřadu pro životní prostředí vzrostl podíl obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě elektřiny z 6,3 procenta v roce 2000 na 55,1 procenta v roce 2025. Obnovitelné zdroje v roce 2025 vyrobily přibližně 290 miliard kWh elektřiny a podle stejného úřadu jejich používání zabránilo emisím přibližně 265 milionů tun ekvivalentu CO₂. Tvrdit, že se za uplynulé čtvrtstoletí „nestalo nic“, proto nelze chápat jako faktický popis.
To samozřejmě neznamená, že německá Energiewende probíhá bez problémů nebo že kritika jejích nákladů není oprávněná. Naopak. Německý Bundesrechnungshof, tedy Spolkový účetní dvůr, v roce 2024 konstatoval, že Energiewende „není na správném kurzu“. Kritizoval pomalý rozvoj sítí a obnovitelných zdrojů, nedostatek záložních kapacit i vysoké ceny elektřiny a vyzval vládu ke změnám. To je velmi závažná kritika. Stále však znamená něco zcela jiného než tvrzení, že bilion eur byl ukraden.
Právě tento skok udělal bývalý šéf německého Spolkového úřadu pro ochranu ústavy Hans-Georg Maaßen. Kullmannova slova převzal a přidal k nim vlastní interpretaci: peníze podle něj pouze „změnily majitele“ a skončily u lidí, kteří občany společně s politiky „oškubali“. „To se nazývá korupce,“ napsal Maaßen. Nic takového však Kullmann v citovaném rozhovoru neřekl a Maaßen ke svému obvinění nepředložil důkaz o konkrétní korupční transakci, příjemci peněz ani trestné činnosti.
Český příspěvek Jana Cizka pak jde ještě mnohem dál. Z Kullmannovy kritiky německé energetiky a Maaßenova komentáře vyvozuje existenci „světového megaspiknutí elit“ a „deep state“, jehož účelem údajně bylo přesunout peníze občanů „do jejich peněženek“. Píše o budoucích vyšetřováních a konfiskacích majetku a tvrdí, že kdyby se „nakradený majetek deep state“ rozdělil obyvatelům České republiky, dostal by každý přibližně 70 milionů korun, případně každý člověk na planetě 100 tisíc korun.
Pro tato astronomická čísla však příspěvek neposkytuje žádný ověřitelný zdroj. Není uvedena studie, účetnictví, policejní vyšetřování, soudní řízení ani databáze majetku, z níž by bylo možné podobný výsledek spočítat. Jen český údaj 70 milionů korun na osobu by znamenal majetek v řádu stovek bilionů korun. Autor přitom tvrdí, že vycházel z „ofiko údajů“, aniž by byť jediný z nich předložil.
Za pozornost stojí také část původního Kullmannova rozhovoru, která v řetězci následných příspěvků prakticky mizí. Šéf Evoniku se totiž zároveň jasně vymezil vůči AfD. Podle NIUS uvedl, že protievropský kurz strany představuje nebezpečí pro německou ekonomiku a německé podniky se proti ní vymezují. Kullmannovu kritiku energetické politiky tedy nelze automaticky vydávat za podporu politických závěrů, ke kterým ji využívají Maaßen či čeští podporovatelé SPD.
Verdikt: ZAVÁDĚJÍCÍ A NEPODLOŽENÉ
Christian Kullmann skutečně prohlásil, že německá Energiewende podle něj stála přibližně 1 000 miliard eur a „nepřinesla nic“. Německá energetická transformace je skutečně drahá a její průběh kritizoval také Spolkový účetní dvůr. Z těchto skutečností ale nevyplývá, že bilion eur byl rozkraden, že jej politici převedli spřízněným osobám nebo že jde o důkaz korupce. Ještě méně podložená je následná konstrukce o „deep state“, stovkách bilionů ukradeného majetku a budoucím zabavování majetku jeho údajným beneficientům. Jde o tvrzení, ke kterým jejich autor neposkytuje žádné ověřitelné důkazy.
