Moderátor internetové televize XTV Luboš Xaver Veselý ve svém pořadu kritizoval udělení Medaile Za hrdinství devítiletému Šimonu Malému ze Základní školy Františka Škroupa v Osicích. Chlapec zachránil svého dědečka, který při koupání ztratil vědomí, vytáhl ho z vody a přivolal pomoc. Veselý označil ocenění za přehnané a s ironií dodal, že by mu „učitelé mohli raději koupit nový mobil“.
Šimon Malý byl přitom oceněn stejně jako řada dalších lidí, kteří prokázali odvahu mimo svou profesi. Medaili Za hrdinství získali například Martin a Jakub Černí, kteří s nasazením života zachránili dva tonoucí chlapce, řidič záchranné služby Martin Černý, jenž riskoval vlastní život při záchraně jiných, či Anna Malinová (in memoriam), která za druhé světové války ukrývala parašutisty operace Anthropoid. Mezi oceněnými byli i profesionálové, například kapitán David Hurák, který dokázal po zranění dovést jednotku v Afghánistánu do bezpečí, nebo plukovník Karel Klinovský, veterán několika zahraničních misí.
Prezident Petr Pavel tak pokračoval v dlouhodobé tradici, částečně narušené Milošem Zemanem, udělování státních vyznamenání nejen známým osobnostem, ale i „obyčejným lidem“, jejichž čin měl mimořádný dopad. Stejně jako v případě Šimona Malého ocenil prezident činy odvahy a lidskosti, které často zůstávají mimo pozornost médií. Vyznamenání proto nesměřovalo jen k elitám, ale i k těm, kdo jednali správně v okamžiku, kdy šlo o život.
Kromě těchto medailí prezident udělil také vyšší státní vyznamenání. Řád bílého lva obdrželi mimo jiné plukovník Jaromír Nechanský (in memoriam) za činnost v protifašistickém i protikomunistickém odboji, Martina Navrátilová za šíření dobrého jména Česka či Dana Drábová (in memoriam) za zásluhy o bezpečnost a vědu. Řádem Tomáše Garrigua Masaryka byli oceněni například Otakar Motejl, Danuše Němcová a Šimon Pánek. Medaile Za zásluhy pak získali vědci, umělci, sportovci či pedagogové – od fyzičky Šárky Pospíšilové přes kanoistu Martina Fuksu až po herce Aloise Švehlíka (in memoriam).
Celkový výběr tak ukazuje snahu prezidenta ocenit pestrou škálu zásluh – od obrany státu a rozvoje vědy až po každodenní lidskou odvahu. V tomto kontextu je i ocenění školáka z Osic naprosto přirozené. Prezident zjevně chtěl dát najevo, že hrdinství se může projevit i v běžném životě a že i jeden rychlý čin může zachránit lidský život stejně významně, jako celoživotní práce ve službě společnosti.
Veselého poznámka proto stojí spíše mimo rámec samotného ocenění. Medaile pro Šimona Malého není výjimkou, ale připomenutím, že hrdinství není otázkou věku ani profese – a že vedle generálů, vědců či umělců si místo na Pražském hradě zaslouží i lidé, kteří prostě v pravý okamžik neuhnuli.