Krátká verse: žádná vakcína neobsahuje ani jedinou buňku z potracených lidských plodů.

Dlouhá verse: Existuje mnoho typů vakcín proti virům nebo bakteriím. V dalším textu budu psát o virech, ale pro bakterie platí v podstatě totéž. Dříve se vakcíny většinou připravovaly ze živých, ale oslabených virů, které vybudí imunitní odpověď organismu, ale nezpůsobí nemoc, nebo rovnou z umrtvených, zcela inaktivovaných virů. V posledních desetiletích se stále více přechází na očkování pomocí takzvané rekombinantní vakcíny: neočkuje se celým virem, ale jen jedním jeho proteinem, zpravidla tím, který se nachází někde na povrchu viru, na který reagují buňky imunitního systému. To je samozřejmě mnohem bezpečnější, protože tělo už s pathogenem při očkování vůbec nepřijde do styku, a omezuje to výskyt nežádoucích vedlejších účinků. Tyto proteiny se připravují za použití technologie, vznešeně nazývané „rekombinantní DNA“: vložíme do laboratorně ochočené bakteriální nebo savčí bunky gen pro příslušný protein, a necháme ji, ať ho pro nás vyrobí.

(Připomínám, že touto technologií se už mnoho desítek let připravuje mj. veškerý insulin, který zachraňuje životy milionů diabetiků na celém světě).

Některé proteiny musíme připravovat přímo v lidských buňkách, a tady máme problém, protože běžné lidské buňky se v laboratoři normálně nemnoží neomezeně. Právě proto už před desítkami let vědci vytvořili řadu nádorových nebo embryonálních buněčných linií, které se pro tyto účely používají. Například u mne v laboratoři běžně používáme pro studium rekombinantních proteinů buňky známé pod zkratkou HEK (human embryonal kidney cells), jejichž předchůdce opravdu někdy začátkem 70. let někde v Holandsku isolovali z lidského plodu. Spousta experimentů se dělá na HeLa buňkách, což je zase linie, která vznikla z buněk odebraných před sedmdesáti lety z nádoru děložního čípku paní Henrietty Lacksové, matky pěti dětí. Vedle toho se používá řada buněčných linií pocházejících z hlodavců nebo opic. Ty se po desetiletí množí v laboratořích a pracují s nimi tisíce vědců z celého světa, mj. i při vývoji vakcín.

Čili: Vakcíny žádné buňky potracených lidských plodů neobsahují. Není vyloučeno, že u některých z nich bylo v průběhu výroby použito buněčné linie, jejíž pramáti před tisíci generací byla lidská embryonální nebo nádorová buňka. Nebo buňka šimpanze. Jestli s tím máte problém, budete se muset vzdát nejméně poloviny moderní medicíny, včetně nejúčinnějších protinádorových léků. Já bych to nedoporučoval.