Profil na Facebooku ‘Tuty Lagu’ sdílející lži ruské propagandy ve španělštině vytvořil 14. března příspěvek s vymyšleným příběhem. Samotný profil má jako ikonu písmeno Z v barvách ruské vlajky. V příspěvku se píše o mladé ženě, která měla utéci z ukrajinského koncentračního tábora, kde byla mučena, trestána a znásilňována. Dokládat to mají fotografie.
Takový text je ukázkovým případem vymyšleného příběhu. Chybí podrobnosti jako je třeba jméno ženy. Jde o Rusku? Jakou má historii, kde žila. Jak se do zajetí dostala? Kde ji ‘naši kluci’ našli? Kde je ten koncentrační tábor? Situaci mají dokládat dvě fotografie. Na jedné je zraněná žena s podlitinami ve tváři a s jistotou můžeme říct, že to není mladá žena někde na Ukrajině. Jde o Elaine Caparroz je z Brazílie a v únoru 2019 ji zbil ‘člověk’ se kterým šla na rande. Druhou fotografii se nepodařilo dohledat.
Vymyšlený příběh s falešnou fotografií má přes 700 sdílení.
Na Ukrajině neexistují žádné koncentrační tábory. Ukrajinské ozbrojené síly se zavázaly dodržovat Ženevské úmluvy, které upravují zacházení s válečnými zajatci. To znamená, že zajatci by měli být chráněni před mučením, nelidským zacházením a měli by mít zajištěné základní životní potřeby, jako je jídlo, lékařská péče a možnost komunikace s Mezinárodním výborem Červeného kříže (MVČK).
Samozřejmě, v každé válce se mohou objevit individuální případy porušení těchto pravidel. Ukrajinská i ruská strana se navzájem obviňují z válečných zločinů, včetně špatného zacházení se zajatci. Některé případy byly zdokumentovány nezávislými organizacemi, jako je Human Rights Watch nebo OSN. Nicméně systematická existence koncentračních táborů, jaké známe z historie, nebyla na Ukrajině prokázána.
Neexistují samozřejmě ani žádné důvěryhodné důkazy, které by potvrzovaly existenci podzemních laboratoří na Ukrajině, kde by byly drženy děti nebo se tam prováděly nelegální experimenty. Tyto tvrzení pocházejí především z dezinformačních kampaní, které šíří ruská propaganda a různé konspirační teorie. Podobné narativy se často objevují během válečných konfliktů jako součást informační války s cílem démonizovat nepřítele a ospravedlnit vlastní agresi. Nezávislé organizace, jako OSN, Human Rights Watch nebo Amnesty International, takové informace nikdy nepotvrdily. Pokud by existovaly věrohodné důkazy o takových aktivitách, jistě by se jimi zabývaly mezinárodní vyšetřovací orgány.