Antonín Baudyš ml. v textu, který se šíří e-maily zpochybňuje průběh požáru a následného výbuchu ve Vrběticích a závěry vyšetřování BIS a NCOZ. Odvolává se na záběry na unikátních fotografiích, které jsme podrobili analýze. Obsah řetězového mailu by se dal v podstatě stručně shrnout asi tak, že příslušníci ruských tajných služeb za něj nemohou a za požár a výbuch nejspíš nesou odpovědnost české složky. Právě proto v naší analýze podrobně zpracováváme kauzu Vrbětice v souvislosti s pohybem agentů GRU po ČR. Vysvětlujeme i souvislosti s bulharskými výbuchy a zabývá se podrobně pokusem o otravu bulharského obchodníka.
Tvrzení:
„Takhle by to zkušený ruský agent neudělal
Vybuchlý první sklad č.16 ve Vrběticích z pohledu hasičů, kteří na místo přijeli 20 minut před výbuchem, který budovu totálně zdemoloval. Takhle vypadá odstřel budovy zkušeným agentem-pyrotechnikem z Ruska? Z této fotografie je evidentní, že požár předcházející totální detonaci má cca 4 ohniska podle sloupců z dýmu (označeny šipkou A.) Z hořících míst na komunikaci před skladem (označeno šipkou D) a hořícího něčeho (označeno C) u otevřených vrat je evidentní, že buď došlo k zapálení něčeho kapalného a hořlavého před skladem s municí (kdo by to zapaloval u munice, že?), anebo se jedná o hořící části, které z budovy mohly vylétnout po částečné detonaci. Následně vypukl požár ve skladu. Vzhledem k tomu, že jak uváděl majitel skladu, munice ve skladu byla uložena v nehořlavých impregnovaných bednách, tak asi založený požár špatně hořel, proto byl nutný přístup vzduch.
Je tam vidět nějaký muž ve vratech. Třeba pyrotechnik?
A co muž pod šipkou B, který v pokleku skloněn asi otevírá vrata (asi odjišťuje spodní zarážku vrat).
Pokud to zrovna není jeden ze zemřelých zaměstnanců skladu. Nechci spekulovat, ale muž pod šipkou B má na hlavě černou přilbu a černou asi neprůstřelnou vestu, kanady a asi černou kombinézu, možná mikinu s šedými rukávy a nápadně oblečením připomíná pyrotechnika. Toho muže ve vratech ten člověk, co pořídil tuto fotku před výbuchem, musel přeci vidět? Fotograf z hasičského auta neviděl na 15 m muže jak otvírá vrata? Byl to pyrotechnik, nebo hasič, který do skladu vběhl na kontrolu?…
Je zajímavé, že se mi podařilo najít na internetu další snímek tohoto hořícího muničního skladu foceného přímo z “hasičského” vozidla přes sklo. Tady ještě není muž ve vratech. Otázka zní, kolik času měl fotograf, když mohl fotit přes sklo i se staženým okénkem, popř. mimo auto. Kdo byl ten záhadný muž ve vratech, když o něm údajní hasiči, kteří pořídili tyto fotky, vůbec nikde nehovoří. Proč ho neodvezli z tak nebezpečného místa? Byli to opravdu hasiči? Poznáte z odrazu ve skle, co je to za vybavení na vozidle a komu skutečně patřilo? Vypadá to jako 2 ocelové hadice? Dokonce je zde pouze zatím jedno ohnisko požáru. Zapalují se v tuto chvíli ostatní 2-3 ohniska požáru? A co ta bílá barva dveří u těsnění okna vpravo dole na fotce – takhle to mají červená hasičská auta?
Z hasičského záznamu po události je zřejmé, že nikdo z hasičů v budově skladu č.16 nebyl!!! Otázka zní, od koho jsou fotografie začínajícího požáru skladu č.16 a kdo je ten muž vypadající jako pyrotechnik ve vratech skladu? Kdo ve skutečnosti pořídil ty dvě fotografie hořícího skladu?“
Fakta:
Ve skutečnosti je „horní končetina pyrotechnika nebo hasiče otvírajiícího vrata“ nějaký předmět, tentýž, který je na tomto snímku vidět zřetelně v horní části (zakroužkováno). Podle mého názoru jde o nějaký polétavý kus, který byl výrazně blíž okénku vozu, z kterého bylo foceno, než je vzdálenější sklad. Případně jde o předmět nebo odlesk přímo na skle. Odpovídá tomu i jiná velikost pixelů tohoto objektu.
Na prvním snímku se objekt (odlesk) dostal? do polohy, že působí jako ruka ve dveřích.
Zvětšený výřez je nejspíš ještě i zmanipulován.
Srovnání výřezů:
- Údajný hasič nebo pyrotechnik otevírající vrata
- Obr. Patrný je stejný objekt „poletující“ těsně pod střechou
Dále nevíme, co bylo plánovaným cílem a jak to mělo působit
Jedná se o naprostou spekulaci a vyvracení něčeho, co nikdo oficiálně netvrdí. Známe pouze posloupnost požár – výbuch. Nevíme, jaká technika byla při akci použita, zda došlo k požáru následkem výbuchu, pokud ano, tak zda špatně provedeného, nebo špatně načasovaného, jestli k němu bylo případně použito jedno zařízení, nebo vícero. Stále se pracuje s pravděpodobnou hypotézou, že na české straně musel někdo s příslušníky GRU spolupracovat.
V řetězovém mailu se píše: „Takhle vypadá odstřel budovy zkušeným agentem-pyrotechnikem z Ruska?“ Jenže je otázka, zda celá akce neměla naopak vybadat jako nehoda, což by bylo ideální krytí. Zvláště pak v případě, že by platila vyšetřovací verze, podle které mělo k výbuchu dojít až během přepravy. Zmínka o „odstřelu budovy“ je už skutečně poněkud „kuchyňská“, protože odstřel budovy se profesionálně provádí zcela jinak a to navrtáním nosných zdí do kterých se vloží trhavina. Autor si zřejmě laicky plete pojmy.
K různým laickým a pseudoodborným konstrukcím, proč vypadal požár takto a kolik trhaviny by se muselo do budovy nanosit a jak by to muselo být nápadné, se dá stručně uvést asi toto:
První výbuch propukl ne zcela v plné intenzitě (viz obr.) – jednalo se o tzv. deflagraci, explozivní hoření.
Touto deflagrací došlo k usmrcení dvou zaměstnanců, zda otevřeli bednu a našli NVS (nástražný výbušný systém), nebo se jednalo o selhání NVS, nemůžeme v této době vědět. Na obrázku je jasně vidět fragmenty výbuchu mimo budovu několik ohnisek s jasným plamenem (velká intenzita hoření), včetně několika ohnisek uvnitř budovy.
Neutrální rovina je vysoko, ten, kdo tomu rozumí, ví, o co jde, prohořela střecha a ten černý kouř – tam hoří lepenka.
(„Pokud požár probíhá v uzavřených nebo částečně uzavřených prostorech, shromažďuje se horký kouř vlivem svého vztlaku pod stropem a postupně začíná prostor shora dolů zaplňovat. Pokud kouř není rozviřován např. přetlakovou ventilací, vytváří se zpravidla poměrně ostré rozhraní mezi horní zakouřenou částí místnosti a její spodní nezakouřenou částí a toto rozhraní nazýváme ‚neutrální rovina‘.“)
(http://pozarniochrana.netstranky.cz/temata/42-vymena-plynu-pri-pozaru.html)
Bílý kouř v levé části znamená, že tam hoření něco zpomaluje.
Žádná trhavina se do skladu nosit nemusela, jak píší někteří odborníci. V jedné střele 152 mm je 5,6 kg TNT. Stačí do otvoru pro zapalovač vložit rozbušku, mít drát na spojení prvků a mít časovač a být vycvičen. V Iráku to zvládali sestrojit patnáctiletí chlapci. Takže vše se vejde do batohu, zavazadla, a k této akci stačí mít iniciátor, rozbušku, kousek drátu a časovač.
Po více jak 30 dnech následovala exploze druhého skladu po pyrotechnické prohlídce, což znamená, že nástražný výbušný systém byl nejspíš schován někde v zapečetěné bedně, kam se pyrotechnik nepodíval.
I kdyby tam byl člověk, nebylo by na tom nic tajemného
Pokud jde o „postavu“, kterou nachází na snímku autor mailu, je základní problém v tom, že u fotografií nejsou uvedeny vůbec žádné časové údaje. Navíc jsou z otevřených zdrojů známé různé popisy ohledně té krátké doby působení složek na místě před výbuchem:
„Vše začalo voláním na tísňovou linku 112 v 9:49 ráno. Odstartoval tak naprosto výjimečný zásah, který trval šest let. Na místo okamžitě vyjelo velké množství hasičské techniky, policisté a záchranná služba. Jednotka hasičů z Valašských Klobouk k hale číslo 16 ani nedojela, zůstala stát asi půl kilometru od ní, kde byly kryty terénem. Velení si převzal velitel z Valašských Klobouk, Jiří Ovesný. Hasiči mezitím provedli průzkum, jestli se v budově někdo nenachází. Ukázalo se, že ne, chvilku na to Ovesný rozhodl o stažení svých mužů do bezpečné vzdálenosti.“
Tady tedy čteme, že hasiči „provedli průzkum, jestli se v budově někdo nenachází“.
K tvrzení o tom, jak vypadá hasičské auto a z jakého auta se vlastně fotografovalo:
Policie České republiky – KŘP Zlínského kraje 01-Výbuch munice ve skladu ve Vrběticích ZLÍNSKO: Pohřešujeme dva muže. Dnes před desátou hodinou ranní jsme přijali oznámení o výbuchu a následném požáru skladu munice ve Vrběticích. Operační důstojník neprodleně vyslal na místo policejní hlídky a přijal několik bezpečnostních opatření. Společně s policisty se na nich podílely všechny složky IZS a také vojenská policie.
https://www.policie.cz/clanek/vybuch-munice-ve-skladu-ve-vrbeticich.aspx
Jak už bylo řečeno, u žádné uvedené fotografie nemáme časový údaj, takže všechno ostatní jsou jen konstrukce. PČR píše, že vyslali na místo policejní vozy „neprodleně“.
Další zpráva:
„Snímek, který pořídili hasiči před výbuchem ve Vrběticích. Foto: HZS ČR
Krátce poté na místo dorazily dvě jednotky hasičů z Valašských Klobouk z jižní strany a využily terénní nerovnost jako krytí. ‚Jednotky provedly průzkum plazením se k místu výbuchu s cílem vyhledat případné zraněné osoby, avšak s negativním výsledkem, a tak i kvůli zhoršující se situaci rozhodl velitel o přerušení zásahu a stažení nasazených hasičů od zasaženého objektu,‘ popsal Rudolf Kramář, vedoucí pracoviště komunikace hasičského sboru. 17.04.2021
Pokud by barevné skvrny ve dveřích skutečně byly lidskou postavou a šlo by o někoho ze zásahových jednotek, tak by to nejspíš odpovídalo hasičovi, který provádí průzkum. Kdybychom chtěli rozvíjet spekulace, není zjevné, proč by někdo hořící muniční sklad chtěl otvírat vkleče a zevnitř a až během požáru, kdy výbuch hrozil každou chvíli.
Ohledně barvy: Hasičská auta, konkrétně ta ze Zlínského kraje, jež byla povolána k zásahu, mají bílý pruh zasahující až k oknu. Viz http://archiv.hzszlk.eu/data/photos/2013/12/p19768-2.jpg
Nikdo také netvrdí, že je to foceno z hasičského vozu, autorkou snímku by měla být novinářka Jana Zavadilová (viz https://prerovsky.denik.cz/galerie/zasahy-u-municniho-skladu-ve-vrbeticich.html?photo=2 ) kterou možná hasiči nebo policisté nepustili z auta, nebo seděla v hasičském autě.
Tvrzení:
„A poslední otázka: KDO TEN SKLAD SKUTEČNĚ ZAPÁLIL?
19.4.2021https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/vrbetice-zabezpeceni-plot-imex-group-vybuch 2014_2104190500_bar článek o zabezpečení areálu.
Když pohledáte fotografie na internetu z roku 2014 o muničním skladu Vrbětice, tak zjistíte, že ani na vstupu do areálu žádná kamera není. Pouze světlo na sloupu.
Z článku z 18.4.2021Ruské agenty odhalily kamery. Munice měla explodovat až v Bulharsku.
Policie tehdy uvedla, že oba muži přiletěli do Česka 13. října 2014 pravidelnou linkou Aeroflotu z Moskvy. Území země opustili 16. října, kdy odjeli do Rakouska a odtud odletěli zpět do Moskvy. Právě v den jejich odletu nastal první výbuch ve Vrběticích.
Co to je za další lež? 20 minut sklad hoří požárem, poté vybuchne a agenti z Ruska v té době opouští letecky Rakousko do Moskvy?“
Fakta: že na jedné fotce není kamera, neznamená, že nebyly jinde
Autor tohoto laického výkladu soudí podle jedné fotografie brány z vnitřní strany, že když na ní nevidí žádnou kameru, tak v areálu žádné kamery nebyly. To je nesmyslné tvrzení.
Odvolává se na článek na webu ČT: Vojáci opustí muniční sklady ve Vrběticích. Nahradí je kamery a plot — ČT24 — Česká televize (ceskatelevize.cz)
Tam se ovšem nepíše, že v areálu nebyly žádné kamery, ale: „Pomáhat jim bude také nově instalovaný kamerový systém a vybudovaný plot.“ Kamerový systém by ostatně mohl být umístěn na střeše budovy, jak vidíme na jedné z fotografií. Také když je řeč o identifikaci podezřelých pomocí kamer, nemusí se jednat o kamery v areálu, ale jinde.
Závěr k řetězovému emailu:
Tvůrce tohoto řetězového mailu se zaměřuje na pochybné detaily a pomíjí základní problém, že se na našem území v době těsně před výbuchem pohybovali příslušníci GRU, kteří byli vybaveni falešnými pasy. Šlo o Alexandra Petrova (ve skutečnosti Dr. Alexandr Jevgeňjevič Miškin) a Ruslana Boširova (ve skutečnosti plukovník GRU Anatolij Vladimirovič Čepiga).
Další poznatky
Identita podezřelých a jejich pohyb
„Podle médií se mělo jednat o stejné osoby, které vyšetřovatelé v Anglii označili za možné pachatele otravy Sergeje Skripala v britském Salisbury roku 2018. Policie ověřila, že oba muži přiletěli do Česka 13. října 2014 pravidelnou linkou Aeroflotu z Moskvy. České území opustili 16. října, kdy odjeli do Rakouska a odtud odletěli zpět do Moskvy. Oba agenty vyznamenal Vladimir Putin na přelomu let 2014 a 2015 (tedy po výbuchu ve Vrběticích) vysokým řádem Hrdina Ruska. Při vstupu do Česka se oba prokázali krycími pasy vystavenými rozvědkou GRU, které později použili i během akce ve Velké Británii…
Cestovní dokumenty byly vydány na fiktivní jména Ruslan Boširov a Alexandr Petrov. V žádosti o vstup do vrbětického skladu se vykazovali pasem Moldavska na jméno Nicolai Popa a pasem Tádžikistánu na jméno Ruslan Tabarov. Pasy měly být zaslány státnímu podniku Vojenský technický ústav, zajišťujícímu vnější ostrahu areálu. Podle zpráv médií jim měl provozovatel vydat povolení ke vstupu do Vrbětic na období od 13. do 17. října, k výbuchu v muničním skladu č. 16 došlo 16. října v 9.25 hodin…
V lednu roku 2014, devět měsíců před tím, než vybuchl vrbětický muniční areál, navštívil Miškin Česko spolu s velícím důstojníkem této jednotky GRU, generálmajorem Denisem Vjačeslavovičem Sergejevem, který vystupoval pod krycím jménem Sergej Fedotov. Tento důstojník velel i akci, při které byl otráven Sergej Skripal, a cestoval do Sofie v době, kdy měl být podobným způsobem zabit bulharský obchodník se zbraněmi Emilijan Gebrev (Емилиян Гебрев). Shodou okolností také v Bulharsku v roce 2011 vybuchl sklad, kde byl uložen vojenský materiál tří firem. Jednou z nich byla Imex Group. Jedním z klíčových důkazů je e-mail, kterým o vstup na inspekci areálu pro oba agenty pod krycími jmény Popa a Tabarov žádal jménem Národní gardy Tádžikistánu „Andrej O.“, později identifikovaný jako velitel jednotky GRU 29155 Andrej Averjanov, vystupující pod krycím jménem Andrej Overjanov.
Jak zjistilo společné pátrání Bellingcat, The Insider a týdeníku Respekt, akce se zúčastnilo celkem šest agentů GRU. Příprava zřejmě probíhala v září v Ženevě, kde se 4. října setkali agenti generálmajor Denis Sergejev (krycí jméno “Sergej Fedotov”) a podplukovník Jegor Gordienko (krycí jméno „Georgy Gorškov“) s velitelem Andrejem Averjanovem. Akce byla patrně plánována o týden dříve, ale byla odložena a Averjanov se přes Varšavu vrátil do Moskvy. 7. října se všichni agenti sešli na velitelství GRU.
Andrej Averjanov odletěl 13. října 2014, aby se setkal ve Vídni s jiným agentem, podplukovníkem Nikolajem Ježovem, který tam přiletěl už 11. října. Ve stejnou dobu (11. října) dorazili z Moskvy do Prahy Miškin a Čepiga pod krycími jmény Petrov a Boširov. Z Prahy se 13. října přemístili do ostravského hotelu Corrado. Další dva agenti, kteří měli v jednotce 29155 na starosti výbušné systémy, cestovali 10. října pod diplomatickým krytím a svými skutečnými jmény Alexej Kapinos a Jevgenij Kalinin do Budapešti. Všech šest agentů mělo zamluvené zpáteční lety na 15. října 2014. Averjanov, který často telefonicky komunikuje s velitelem GRU i ministrem zahraničí Lavrovem, se podobné akce v zahraničí osobně zúčastnil pouze dvakrát.“
Proč se vyšetřování vleklo
„Policie měla k dispozici e-mail s krycími pasy a pravými fotkami Čepigy a Miškina alias Tabarova a Popy od roku 2015. Přes policejní prezidium poslala do Moldavska a Tádžikistánu žádost o potvrzení jejich totožnosti. Moldavské úřady odpověděly, že žádná osoba se jménem držitele pasu v Moldavsku nežije, z Tádžikistánu nikdy žádná odpověď nepřišla. Vyšetřování se zkomplikovalo, když po policejní reformě roku 2016 a rozpuštění Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu odešel z policejních řad hlavní vyšetřovatel Vrbětic. Kolegové, kteří mu tehdy pomáhali, se údajně věci dál nevěnovali tak podrobně. Pod novým vedením nástupnické Národní centrály proti organizovanému zločinu začal roku 2019 studovat případ jiný detektiv, kterému se podařilo v roce 2020 spojit tváře Čepigy a Miškina, které mezitím roku 2018 identifikoval Bellingcat jako aktéry pokusu o otravu Seregeje Skripala, s dosud neztotožněným „tádžickým“ a „moldavským“ návštěvníkem Vrbětic.“
S ohledem na toto množství vzájemně propojených prokázaných informací se vymýšlení nějakých „alternativních“ verzí o česko-americkém spiknutí jeví zcela bizarní.
Časová osa:
Dne 25. září 2014 generálmajor Denis Sergejev a podplukovník Jegor Gordienko přiletěli z Moskvy do Ženevy a ubytovali se v hotelu Nash Airport. Cestovali pod krycími identitami “Sergej Fedotov” a Georgij Gorškov, které jim vydala GRU.
Ráno po příjezdu do Ženevy si Sergejev a Gordienko pronajali u společnosti Sixt vůz BMW 116i. Než o pět dní později vrátili auto do půjčovny, ujeli 545 kilometrů, vyplývá z dokumentů, které získal Bellingcat. Předchozí vyšetřování Bellingcatu zjistilo, že během cest do Ženevy se Sergejevův telefon nacházel v oblasti Chamonix, francouzského alpského letoviska vzdáleného 60 km od Ženevy. Jednotka 29155 zde zřídila skrytou logistickou základnu.
Dne 2. října 2014 si velitel obou špionů generál Andrej Averjanov rezervoval letenky z Moskvy do Lisabonu na let o dva dny později, v sobotu 4. října. Averjanov cestoval jako turista pod krycí identitou Andrej Overjanov.
Dne 4. října 2014 Averjanov odletěl do Ženevy, kde na něj čekali Sergejev a Fedotov. Do Moskvy se vrátil o dva dny později – 6. října – navazujícím letem přes Varšavu.
Dne 7. října se generál Averjanov a čtyři další příslušníci jednotky 21955 dostavili do práce na Choroševské šosy 76B, velitelství GRU v Moskvě. Všichni si zakoupili letenky na různé lety, díky nimž by se následující týden nacházeli v dosahu několika hodin jízdy od českého muničního skladu.
Vlevo: Fotografie velitele GRU Andreje Averjanova převzatá z účtu rodinného příslušníka v Odnoklassnikách. Vpravo: Fotografie podplukovníka Jegora Gordienka.
Dne 7. října 2014 si generál Averjanov opět na jméno “Overjanov” – rezervoval letenku společnosti Aeroflot do Vídně s příletem 13. října 2014. Zpáteční let se měl uskutečnit o dva dny později 15. října.
Ve stejné době si podplukovník Nikolaj Ježov, rovněž příslušník jednotky 29155, zakoupil letenku do Vídně na 11. října 2014, čímž plánoval přiletět dva dny před svým nadřízeným. Stejně jako Averyanov si koupil zpáteční letenku na 15. října. Měl cestovat pod svým pseudonymem Nikolaj Kononičin.
Ve stejnou chvíli si vlastní letenky do střední Evropy zakoupili další dva členové jednotky 29155 – doktor Alexandr Miškin a plukovník Anatolij Čepiga. Stejně jako Ježov měli letět 11. října – ale do Prahy, nikoli do Vídně. Letenky si rezervovali pod falešnou identitou prodejců sportovní výživy: “Alexandr Petrov” a “Ruslan Boširov”.
Toho rána si letenky zakoupili i další dva členové jednotky 29155. Na rozdíl od ostatních se však chystali letět pod vlastním jménem: Alexej Kapinos a Jevgenij Kalinin. Oba navíc měli cestovat pod rouškou diplomatů s diplomatickou poštou – na oficiální cestu na ruské velvyslanectví v Budapešti. Výstupní letenky obou důstojníků do Budapešti byly na 10. října 2014 a zpáteční, stejně jako letenky Averjanova a Ježova, se měly uskutečnit 15. října 2014.
Grafika s podrobným popisem pohybu agentů GRU ve dnech před výbuchem v muniční továrně ve Vrběticích v Česku.
Dne 11. října “Petrov” a “Boširov” přistáli v Praze, ubytovali se v hotelu a na sociálních sítích dokonce zveřejnili fotografii z centra starého města.
Dne 13. října přijel do Vídně Ježovův šéf Andrej Averjanov. Téhož dne se “Boširov” a “Petrov” přesunuli z Prahy do Ostravy, asi hodinu jízdy od muničního skladu, kde se ubytovali v hotelu Corrado. Z telefonních záznamů vyplývá, že Averyanovův telefon se k rakouským sítím připojil jen několik hodin po příjezdu 13. října a znovu se připojil až 16. října odpoledne.
Pracovní hypotézou je, že Ježov a Averjanov odjeli do Ostravy – jen něco málo přes tři hodiny jízdy autem z Vídně – kde se oba agenti znovu setkali s Miškinem a Čepigou a také pravděpodobně se dvěma důstojníky s diplomatickým krytím Kapinosem a Kalininem – aby pomohli při přípravě nastražení dálkově řízených výbušnin ve skladu ve Vrběticích.
Čepiga a Miškin, vydávající se za budoucí nákupčí zbraní z Lidové gardy Tádžikistánu, požádali o přístup do zakázaného areálu skladu na období 13.-17. října 2014 společnost Imex, jednoho z hlavních provozovatelů skladů munice.
Pasové fotografie, které Miškin a Čepiga použili k registraci svého zájmu o návštěvu zbrojního skladu ve Vrběticích.
Dne16. října 2014 v 9:25 hodin došlo k výbuchu muničního skladu č. 16 ve Vrběticích, který zničil 58 tun munice, vymazal budovy a zabil dva zaměstnance skladu provozovaného společností Imex.
Několik minut po výbuchu muničního skladu ve Vrběticích nastoupili Anatolij Čepiga a Alexandr Miškin na let společnosti Aeroflot z Vídně do Moskvy. Let společnosti Aeroflot odstartoval v 10:05 hodin.
Další dva důstojníci GRU, generál Averjanov a podplukovník Nikolaj Ježov, odjeli později toho dne zpět do Vídně a vydali se rovnou na letiště. Averjanov, který předchozího dne zmeškal zpáteční let, si na vídeňském letišti v 18:17 zakoupil novou letenku a večer ve 22:46 odletěl zpět do Moskvy.
Nikolaj Ježov, který den předtím rovněž zmeškal zpáteční let, odletěl do Moskvy až za několik dní. Zůstal v Rakousku a mezi 27. říjnem a 2. listopadem si několikrát předběžně rezervoval zpáteční let, nakonec odletěl zpět do Moskvy 3. listopadu 2014.
Dne 3. prosince 2014 explodovala munice uložená ve skladu číslo 12.
Bulharská akce – otrávení Gebreva
Dne 15. února 2015 tři důstojníci GRU přicestovali do bulharského hlavního města Sofie, ale použili tři různé lety a země příletu: “Gorškov” (Gordijenko) přiletěl jako první ve 12:23 letem SU2060 společnosti Aeroflot z Moskvy, “Fedotov” (Sergejev) přiletěl z Bělehradu v 15:58 letem JU122 společnosti Air Serbia a “Pavlov” (Pavlov) přiletěl z Bělehradu v 15:30 letem JU122 společnosti Aeroflot. (Ljutenko) přiletěl v 18:08 z řeckých Atén.
Ve stejném období se “Gorškov” ubytoval v hotelu Marinella, který je od hotelu Hill a kanceláří společnosti Emco vzdálen jen kousek. Vyžádal si pokoj v 15. patře s přímým výhledem na vjezd do podzemních garáží.
Na konci této přípravné návštěvy odletěli všichni tři důstojníci zpět do Ruska – “Fedotov” a “Pavlov” letěli 22. února 2015 letadlem společnosti Aeroflot do Moskvy a “Gorškov” odletěl téhož dne jiným letadlem společnosti Aeroflot.
Stejná trojice zdánlivě samostatně cestujících turistů se do Bulharska vrátila. Dne 22. dubna 2015 letěl “Pavlov” z Moskvy do Sofie. O dva dny později, 24. dubna 2015, odletěli “Gorškov” a “Fedotov” do přímořského letoviska Burgas, zřejmě kvůli zvýšené operativní bezpečnosti.
Po přistání v Burgasu si “Fedotov” a “Gorškov” pronajali auto na Gorškovovo jméno a odjeli 140 km na sever směrem na Varnu. Tam se oba ubytovali v hotelu Best Western Park jen na jednu noc. Druhý den jeli do Sofie, ale tam se ubytovali na různých místech. Gorškov si zamluvil třípokojový byt v centru Sofie, asi 3 km od kanceláře společnosti Emco. Rezervace byla provedena do 30. dubna – a on i “Fedotov” měli na tento den zakoupené zpáteční letenky do Moskvy. Ve stejném období si “Fedotov” pronajal byt vzdálený přibližně 300 metrů od kanceláří společnosti Emco.
Nikdo z této trojice nezůstával až do konce předplaceného období, ani nevyužíval zakoupené zpáteční jízdenky. Koupili si nové, dřívější zpáteční letenky – a večer 28. dubna 2015 odletěli přes Istanbul zpět do Moskvy – jakmile (si mysleli), že svou misi dokončili.
Emilian Gebrev vážně onemocněl a upadl do kómatu večer 28. dubna 2015 během pracovní večeře s polskými partnery, kterou pořádal v restauraci hotelu Marinella – na stejném místě, kde v únoru pobývali “Gorškov” a “Fedotov”. O dva dny později vážně onemocněl výrobní ředitel jeho společnosti – Valentin Tachčijev – a 4. května 2015 se u Emilianova dospělého syna Hristo Gebreva projevily mírnější příznaky otravy. Časový posun otravy všech tří osob – stejně jako výběr cílů – zůstával pro pozorovatele zdrojem záhad. Odpovědi na tyto záhadné otázky však mohou přinést videozáznamy z podzemní garáže, kterou Gebrevova společnost využívala.
V den, kdy Emilian Gebrev poprvé onemocněl, 28. dubna 2015, vjel do garáže a zaparkoval svůj Nissan GTR v 11:07 hodin a ihned odešel pěšky směrem ke své kanceláři. V následujících dvou hodinách zaparkovali ve stejné garáži své vlastní vozy – Toyotu Land Cruiser, respektive Mercedes třídy S – vedoucí výroby jeho společnosti Valentin Tahčijev a jeho osobní řidič Oleg Lazarov.
Ve 13:58 zachytily bezpečnostní kamery v garáži přítomnost osoby v plstěné čepici a černých rukavicích, která něco držela v ruce. Nejprve se přiblížil k vozu Land Cruiser Valentina Tahčieva a několik vteřin se u něj zdržoval – ruce měl mimo dosah kamer. Pak se otočil ke Gebrevovu Nissanu GTR – který byl zaparkovaný hned vedle Toyoty – a také se tam několik sekund zdržel. Ani zde úhel kamery neumožňoval vidět jeho manipulaci s vozem. Během dvou minut obkroužil každý z obou vozů třikrát.
Pak se postava vydala směrem k východu z garáže. Jiná kamera zaznamenala, že se zastavil a zdržel u mercedesu, který obvykle řídil Gebrevův řidič. Zde osoba zůstala několik vteřin na pravé straně vozu (u spolujezdce), než se vydala směrem k východu. Ve 14:02 – pouhé čtyři minuty po svém prvním objevení se v garáži – využila postava otevření výsuvných vrat garáže nově vjíždějícím vozem a opustila parkovací plochu stejným způsobem, jakým do ní před čtyřmi minutami vstoupila.
Jen něco málo přes deset minut poté, co postava opustila garáž, ve 14:15, vešel dovnitř Gebrevův osobní řidič a odjel svým Mercedesem S. Krátce poté vyzvedl Emiliana Gebreva cestou na obchodní schůzku. Gebrev pocítil první příznaky těžké opilosti těsně před večeří a přibližně ve 20:30 v restauraci v hotelu Marinella upadl do kómatu.
Tahčijev, výrobní ředitel společnosti Emco, si vyzvedl své auto až o dva dny později, 30. dubna brzy ráno. Vyjel z garáže a vrátil se do ní až o tři hodiny později, v 9:40 hodin. Krátce poté také zkolaboval s podobným – ale mírnějšími – příznaky jako Gebrev.
Přibližně v 10:30 téhož dopoledne vstoupil do garáže syn Emiliana Gebreva, Hristo Gebrev, a přistoupil k otcovu autu. Otevřel kufr a zdánlivě si ho chtěl prohlédnout; poté auto obešel. Bylo vidět, že u okna na straně řidiče drží něco, co připomíná ruční měřicí přístroj. Totéž pak udělal s vozem ředitele produkce, který byl zaparkován hned vedle Gebrevova vozu.
Zdroje blízké obětem nás (Bellingcat) informovaly, že Hristo Gebrev používal vypůjčené ruční zařízení na “čichání” nebezpečných látek v zoufalé snaze zjistit příčinu otcovy kritické intoxikace.
Sám Hristo Gebrev onemocněl o čtyři dny později, 4. května 2015. Jeho příznaky byly podstatně mírnější než u jeho otce a Valentina Tahčijeva, což lze vysvětlit minimální expozicí organofosfátu během kontroly dvou aut.
(https://www.bellingcat.com/news/uk-and-europe/2020/09/04/gebrev-survives-poisonings-post-mortem/)
Závěr:
Zapojení agentů GRU do ničivého výbuchu ve Vrběticích, stejně jako výbuchů v Bulharsku se podařilo poměrně dobře zdokumentovat. Emil Gebrev (stejně jako jeho výrobní ředitel a dospělý syn přežili pokus o otravu. Stejně tak přežili pokus o otravu dvojitý agent Skripal s dcerou Julií v Salisbury v roce 2018.
Může se zdát, že je na místě otázka, proč GRU volí k likvidaci nepohodlných lidí trávení , ještě k tomu nedokonalé, před prostým zastřelením. Jak si vysvětlit zjevnou zálibu GRU v určitém břídilství, když zanechávají takovou stopu?
Podle bývalých ruských a amerických špionů a dalších odborníků mnoho podobných ‚selhání‘ ruských zpravodajských služeb ve skutečnosti žádným selháním není. Určitá nekompetentnost vedoucí k částečnému odhalení je součást psychologické hry s protivníkem Jde o snahu slábnoucí velmoci, která se snaží upozornit na svoji moc na globální scéně. Stejně tak i volba nedokonalého trávení má obrovskou vedlejší moc. Nejen, že postižené bude celý život ničit pocit, že vše se může opakovat kdykoliv sáhnou na příbor, na hrábě před barákem nebo na spis na jednání, ale podobný pocit mohou zažívat i ti Kremlu nenaklonění, kteří pokusem o otravu neprošli. Jde o psychologicky daleko výraznější nátlak, než hrozba zastřelením. Součást zastrašovacích metod, které si Rusko dávno oblíbilo a využívá dodnes.