Statisíce shlédnutí má dokument, který opakuje ruské lži o napadení Ukrajiny. Podle dokumentu je Ukrajina nacistickým státem a Rusko bylo donuceno k zásahu kvůli aktivitám NATO a především USA.

Televize Contro.TV dříve šířila bludy o koronaviru, vakcínách a podobně. Nyní přesedlala na téma ruské agrese na Ukrajině. „Na několika videích vystupuje italský scénárista Massimo Mazzucco, který šíří narativy ruské propagandy o fašizmu na Ukrajině, o banderovcích či událostech v Oděse pěkně do puntíku v souladu s ruskými dezinformacemi. Dříve to byly samozřejmě hoaxy o koronaviru tak, jak kázaly nóty z Moskvy. Z povahy videí jednoznačně vyplývá, že jde o hlásnou troubu kremelské propagandy, pravděpodobně placenou z ruských zdrojů. Toto je dlouhodobý cíl prokremelských kanálů. Omluvit ruskou invazi na území svrchovaného státu, vytvořit informační chaos a otočit veřejné mínění v Itálii ve prospěch Ruské federace. Video se tváří jako historický exkurz dějinami Ukrajiny a Ruska a přitom do “děje” přidává ruské narativy a smyšlené bajky, které nenápadně ospravedlňují útok Ruska, zabíjení civilistů, znásilňování žen, mužů a dětí, ničení domovů či okrádání Ukrajiny,“ píše slovenská policie.

Lež o fašistech na Ukrajině

Ruský režim neumí Ukrajině odpustit svobodné volby, kde si lidé vybrali sami cestu směrem na západ. Ve volbách v roce 2014 kandidovaly dvě nacionalistické strany: Svoboda a Pravý sektor. Méně radikální, ale pravicově nacionalistická Svoboda získala 4,71 % hlasů. Radikální až fašistický Pravý sektor 1,8 % hlasů. Ve volbách v roce 2019 pak obě nacionalistické strany poté vyloženě propadly. Banderovci jsou skupinou, která vzbuzuje strach již od dob 2. světové války. Ukrajinská vojenská organizace vznikla v roce 1929, cílem bylo právo sebeurčení pro Ukrajinu. Zaměřovali se na běžnou propagandu svých ideových záměrů, ale také na sabotáže, atentáty, přepadení občanů a zpravodajskou činnost.

Jejich hlavním nepřítelem byl Sovětský svaz a komunisté. Pro své zájmy se je snažili využít i nacisté, hlavně po útoku na Sovětský svaz v červnu 1941. Avšak poté zaúřadovalo gestapo a banderovci byli rozprášeni. Sám Stepan Bandera se stal vězněm koncentračního tábora. Boje banderovců ale nekončí ani po konci války, Ukrajina se stala součástí SSSR, dokonce své území ještě rozšířila, a to o Podkarpatskou Rus, která byla v předválečném období součástí Československa. Dodnes kolem banderovců existují mýty v souvislosti s událostmi na Majdanu v roce 2013. Zejména v ruských médiích se tehdy objevoval narativ o fašistech a banderovcích z Kyjeva. Jedná se samozřejmě o nesmysl.

Narativ, že Ukrajinci jsou fašisté, je dlouhodobě šířen ruskou propagandou a prokremelskou mediální mašinérií. Je to jeden ze způsobů, které Kreml používá ve snaze zdiskreditovat ukrajinskou vládu a zničit její legitimitu, i když byla zvolena v demokratických volbách. Rusko toho využívá také jako záminku k napadení Ukrajiny. Jak již bylo napsáno, co se týče údajného fašismu, ve volbách v roce 2014 kandidovaly dvě nacionalistické strany: Svoboda a Pravý sektor. Méně radikální, ale pravicově nacionalistická Svoboda získala 4,71 % hlasů. Radikální až fašistický Pravý sektor 1,8 % hlasů. Ve volbách v roce 2019 pak obě nacionalistické strany poté vyloženě propadly. Prezident Volodymyr Zelenskyj, který zvítězil v parlamentních volbách v roce 2019, je sám Žid a jeho dědeček přežil holocaust, proto jsou daná obvinění absurdní.

Lež o genocidě Rusů a útlaku Rusů na Ukrajině

Od roku 2014 působí v linii dotyku mezi separatistickými republikami a Ukrajinou speciální monitorovací mise OBSE, která dokumentuje všechna úmrtí. Neexistují žádné důkazy o masovém a systematickém vyvražďování ruského obyvatelstva na Ukrajině. Aby se nezapomnělo, co genocida vlastně znamená – OSN definuje genocidu jako zločin spáchaný s úmyslem zcela nebo částečně zničit národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu.

Žádné mezinárodní organizace nebo mezinárodní média, která jsou na Ukrajině přítomna, nezaznamenala genocidu, která tam podle Kremlu probíhá. Prezident Zelenskyj od začátku svého funkčního období komunikoval, že ukončení nepokojů na východě Ukrajiny patří mezi jeho priority. Násilnou intervenci však mezi možnými řešeními nezmiňuje.

Prokremelská média a anonymní účty na sociálních sítích vystupňovaly šíření nepodložených tvrzení, která měla Moskvě pomoci ospravedlnit útok na Ukrajinu a maximalizovat podporu veřejnosti pro takový krok. Mezi oblíbené fámy patřila ta o bezprostředně hrozícím ukrajinském útoku na Donbas nebo o údajné genocidě tamních etnických Rusů. Žádné důkazy samozřejmě Rusko nepředložilo, tedy kromě předtočených fejkových videí. Ani poprvé a asi ani naposledy neznějí z Ruska slova obviňující Ukrajinu z genocidy rusky mluvícího obyvatelstva. Jedná se o taktiku, kterou Rusko využívá již od pádu Sovětského svazu.

Na východě Ukrajiny bylo opravdu nalezeno několik skupinových nebo neoznačených hrobů, avšak není potvrzeno, že by docházelo k válečným zločinům. Naopak často šlo například o nelegální hroby chudých a podobně, což potvrdili i místní obyvatelé. Ruské propagandě to však nezabránilo fotografie těchto míst zneužívat. Jeden takový příklad popsala Charkovská liga na ochranu lidských práv.

Nový jazykový zákon začal na Ukrajině platit od července 2019. Zákon stanoví ukrajinštinu za “jediný úřední státní jazyk” na Ukrajině. Povinná je na vysokých veřejných postech a také ve všech úředních dokumentech, soudních záznamech a pracovních smlouvách. Nový zákon se nevztahuje na soukromou konverzaci nebo náboženské obřady. Zákon však nezakazuje používání ruštiny jako takové. Paradoxně současný ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, který do funkce nastoupil po schválení tohoto zákona, nový jazykový zákon zkritizoval jako “sbírku zákazů a trestů”, která “zkomplikuje úřední postupy a zvýší počet úředníků namísto snížení jejich počtu”.

Masakr v Oděse

Požár Domu odborů byl výsledkem stupňujícího se násilí a pouličních bitev ve městě Oděsa mezi pro-ukrajinskými aktivisty za ukrajinskou jednotu a pro-ruskými aktivisty za federaci. Součástí ukrajinské strany byli fotbaloví fanoušci, včetně tzv. ukrajinské strany. „ultras” a členy Pravého sektoru, protestního hnutí ultranacionalistických skupin v Ukrajině. Obě strany konfliktu se chovaly násilně. Konflikt vedoucí k požáru spustil útok pro-ruských aktivistů na pochod ukrajinských aktivistů. Požár začal zřejmě v důsledku házení molotovových koktejlů, které používaly obě strany konfliktu. Kvůli této skutečnosti není možné určit, která strana oheň založila.

Vyšetřovací skupina „2. květen“, skládající se ze 13 místních expertů (novinářů, bývalých policistů a jiných), prošetřila dostupné video materiály, forenzní zprávy, aby se pokusila zrekonstruovat události vedoucí k požáru. Po skončení vyšetřování skupina 2. květen vydala film, který události v Oděse rekonstruuje.

Skupina 2. květen, spolu s UNHR a Radou Evropy shodně tvrdí, že nepokoje vedoucí k požáru začaly útokem pro-ruských aktivistů na klidný pochod fotbalových fanoušků na podporu jednotné Ukrajiny. Konflikt mezi dvěma skupinami vypukl v centru města, trval několik hodin. Na obou stranách byly použity zbraně, zemřelo šest lidí, přičemž čtyři z nich byli pro-ruští aktivisté a dva pro-ukrajinští. Vyšetřovací skupina 2. květen došla k závěru, že na obou stranách byli někteří členové na konflikt připraveni dopředu, což potvrzuje i monitorovací zpráva OHCHR.

Několik zdrojů vyvrací informace o tom, že by ukrajinští nacionalisté nahnali lidi do budovy Odborů a upálili je zaživa. Tuto verzi vyvrací například Centrum pro analýzu evropské politiky (CEPA). Monitorovací zpráva OHCHR z června 2014 uvádí, že část pro-ruských aktivistů utekla z místa, kde se konflikt začal, do nákupního centra, pronásledovaná pro-ukrajinskými aktivisty. Později se obě skupiny přesunuly na náměstí Kulikovo pole, kde ukrajinští podporovatelé podpálili tábory druhé skupiny, které tam stály několik měsíců, od kdy začala revoluce v zemi. Následně se pro-ruští oponenti schovali v blízké budově Odborů a obě skupiny po sobě začaly házet zápalné láhve. Zpráva OHCHR z června 2014 také připisuje požár oběma skupinám konfliktu, nejmenuje jako viníka jednotlivou skupinu.

Zdroje se shodují, že hlavní chyba byla na straně policejních a hasičských složek; na tento faktor se zaměřilo i vyšetřování soudu. Monitorovací zpráva OHCHR upozornila na několik nejasností, především proč obě složky nereagovaly adekvátně nebo reagovaly příliš pomalu. Podle skupiny 2. květen informace naznačují, že Státní správa pro mimořádné situace, která byla zodpovědná za hašení požáru, nesprávně vyhodnotila situaci a hasiči nedokázali zabránit úmrtím v důsledku plamenů a vdechnutí kouře.

Na základě zkoumání dostupných materiálů Skupina 2. květen konstatovala, že policie měla dostatek času vytvořit na náměstí Kulikovo pole policejní kordon a zabránit eskalaci konfliktu, ale nestalo se tak.

Zdroj: Polícia SR


author