Krym, strategicky významný poloostrov na břehu Černého moře, se stal jedním z nejvýbušnějších geopolitických bodů 21. století. Od roku 2014 je de facto pod kontrolou Ruské federace, která jej anektovala po referendu, které většina západních států a Ukrajina označují za nelegitimní. Otázka, komu Krym historicky i právně náleží, však sahá hluboko do minulosti.
Krym byl součástí Ruského impéria od konce 18. století, kdy jej Rusko získalo od Osmanské říše po rusko-tureckých válkách. V rámci Sovětského svazu byl nejprve přičleněn k Ruské sovětské federativní socialistické republice. V roce 1954 však sovětský vůdce Nikita Chruščov administrativně „převzal“ Krym a převedl ho pod Ukrajinskou SSR. Tento krok byl tehdy považován za symbolické gesto přátelství mezi národy, ale fakticky šlo o administrativní rozhodnutí, kterému nevěnovala veřejnost velkou pozornost – vše se odehrávalo uvnitř jednoho státu, SSSR.
Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 zůstal Krym součástí nezávislé Ukrajiny. Tato skutečnost byla potvrzena i Ruskem v několika mezinárodních smlouvách, včetně Budapešťského memoranda z roku 1994, ve kterém se Rusko spolu s dalšími státy zavázalo respektovat územní celistvost Ukrajiny výměnou za to, že se Ukrajina vzdá jaderných zbraní.
V roce 2014, po svržení proruského prezidenta Viktora Janukovyče a vypuknutí nepokojů na východě Ukrajiny, obsadily Krym ruské jednotky bez označení. Následně bylo rychle uspořádáno referendum o připojení k Ruské federaci. Výsledky tohoto hlasování (údajně přes 90 % ve prospěch připojení k Rusku) jsou však široce považovány za zmanipulované. Neproběhlo podle mezinárodních standardů – nebyli přítomni nezávislí pozorovatelé, kampaň probíhala pod vojenským nátlakem a nebyla nabídnuta skutečná alternativa.
Podle mezinárodního práva je Krym stále považován za součást Ukrajiny. OSN a většina zemí světa neuznávají ruskou anexi jako legitimní. Ukrajina Krym stále oficiálně nárokuje a jeho ztráta je vnímána jako porušení její územní integrity. Rusko však argumentuje historickými vazbami, právem národů na sebeurčení a výsledkem referenda – přestože tento výklad naráží na principy mezinárodního práva, které zakazují změnu hranic silou.
Závěrem lze říci, že ačkoli Rusko argumentuje historickým vlastnictvím a výsledkem referenda, Ukrajina má podle mezinárodního práva oprávněný nárok na Krym. Spor o Krym tak zůstává hluboce zakořeněný jak v dějinách, tak v současných mocenských hrách – a bez širší dohody mezi velmocemi zůstává i nadále nevyřešeným bodem globální politiky.
Patrik Kořenář v pořadu Spiknutí rozplétá celou historii: